Miluji Tě, má tolik významů, kolik jen chceš - Články

A zase jsem se na to vykašlala...

Fri, 10 Feb 2012 22:36:16 +0100

Posledních pár článků nepíšu nikam jinam než do svého deníčku a to mě vážně štve. Nemám ráda, když se blogu nevěnuju. A dlouho si to ještě budu vyčítat. Rodiče sice zastávají názor, že blog je pro jednoduché lidi, ale když si umíte poradit s grafikou, ani byste netušili, že to blog je - jak už se mi u pár lidí dost tvrdě potvrdilo!

Vždycky jsem si vyčítala, že už si nemám s Vámi co říct. Jde hlavně o to, že dřív to bylo jiný. Dřív jsem si tu dokonce i našla přátele. S některými i setkala (například Pavel :)). Ale to už je zase dávno pryč. Měla bych se pokusit svůj blog znovu zosobnit a začít si hledat další přátele, pro které bych svůj blog dělala a kteří by dělali svůj blog i pro mě? Měla bych to zkusit.

A slibuji, že to zkusím. Nejlepší by však bylo, až po tomhle týdnu - a už je to tu zase. Něco naslibuju a nesplním to, už se vidím! Hold teď už škola není to, co bývala. Není to žádná sranda. Blíží se mi maturita, teď jsou samé plesy a všechno možné. Je to na nic.

Držte mi palce. I to, že jsem se ozvala... to je pro mě úspěch :D :)

EDIT (22:38): A taky jsem zapoměla, že 16. února bude mít můj blog narozeniny a už jen kvůli nim bych měla začít být aktivní. Protože už to budou 4 roky, co tenhle blog existuje :-)

Nařízené truchlení státním smutkem?

Fri, 23 Dec 2011 15:47:47 +0100

Tento článek nechci věnovat tomu, abych Vám to odvyprávěla z mého pohledu, jak Václav Havel "zachránil" Českou republiku před komunisty, jak tvrdě stál za svým lidem a mnoho dalšího. Samozřejmě i on je člověk a tak se dopustil mnoha chyb, za které ho teď někteří nesnáší a nevěnují mu ani tu minutu ticha v pitomém TESCO.

Tento článek spíš píši hlavně proto, že mnozí lidé si myslí, že vyhlášením Státního smutku všem lidem nařizují, aby truchlili... a já chci říct, že to není pravda.

Státní smutek byl vyhlášen z důvodu úcty a soucitu. Václav Havel toho pro naši zemi udělal mnoho dobrého (i špatného, ale to se v této době vytahovat opravdu nemá !!) a zaslouží si, aby mu každý věnoval aspoň půl hodiny přemýšlení o tom, jaký byl Havel dobrý člověk.

Už posledních 10 let trpěl a myslím, že je jen dobře, že jeho trápení skončilo. A je dobře, že si to někteří uvědomují a opravdu vynechávají různé kulturní akce, které se i ruší. U nás ve škole se zrušil Kulturně sportovní den a udělali jsme ho jen sportovní. A to kvůli tomu, abychom dali najevo, že jeho osobě vzdáváme hold jako celá škola.

A tak by to i mělo být. Ne, aby si někdo stěžoval, že to vnímá jako nařízený smutek, to tak opravdu není. Truchlit nemusíte, ale měli byste aspoň mít na paměti, že ostatní mohou a chtějí.

Jméno našeho prezidenta se dostalo do světového Trend Topic na Twitteru (lidé píší statusy a slova, která se objevují v nejvíce statusů se zaznamenávají do tzv. Trend Topic). Já to stihla vyfotit už jen v USA TT, ale bylo to i ve světovém.

Takhle aspoň vidíte, jak byl Václav Havel známá a důležitá osoba po celém světě.

Veselé Vánoce a Šťastný Nový rok!

Fri, 23 Dec 2011 15:28:02 +0100

Už se těšíte na Vánoce? Vlastně.. na zítřek? :D Já už si nabíjím foťák a za půl hodinky vyrážím ven fotit :-) Jednak pro nový blend na simíkovský blog www.simici007.blog.cz a jednak pro můj vlastní blog :)

No, je toho hodně, co se stalo... a většinu z těch věcí nehorázně lituju!

Ale co nedělám :) Každý to má těžký... a každý si myslí, že to má těžší, než ten druhý... ale úplně KAŽDÝ je na omylu :)

A co jste si napsali Ježíškovi za přání? Já popravdě letos už ani dopis nepsala... sice je mi jen 17, ale už ty Vánoce beru spíše jako ti dospělí (nebo spíš děti s více zkušenostmi :-D). Ale jsem natěšená na pár dárku... a hlavně na zejtřek.. mám totiž dovoleno se zchlastat :D

Budeme všichni v náladě :-) A já se těším... bude to skvělý den a večer... i noc... :) Máme tu staršího bratra a přijede dokonce i teta, takže bude veselo :-) A vlastně ani nevím, co k těm Vánocům dostanu, protože... u nás se totiž oblečení nepokládá za dárek, takže oblečení vždy hned vyloučíme :-) a je to dobře, protože co slýchám od spolužáků, tak ti si ty vánoční dárky zkouší ještě před Vánoci a to pak není překvapení... :-D Takže takhle to je u nás.. a jak je to u vás?? :-)

That Should Be Me 55 - Nicol or B*tch – Who’s better?

Tue, 06 Dec 2011 19:25:41 +0100

Pár metrů jsme ušli bez jediného slova a pak jsem mu konečně odpověděla.

"O Nicol."

"Ale jdi! Už mi to říkalo hodně lidí," bránil se. Pochopil, na co tím narážím.

"A není ti to divný? Že už ti to říká tolik lidí?"

A na to mi neodpověděl. Mlčel a díval se při tom do země. Chvíli jsme šli zase bez jediného prohozeného slůvka, až jsme došli k pekárně, kam jsem se chtěla stavit.

Ještě, než jsem vešla, mě zastavila jeho silná ruka. Přitáhl si mě zpátky k sobě a zašeptal mi do ucha: "Jak ti můžu věřit?"

"Jsem tvá nejlepší kamarádka," bránila jsem se potichu a odvrátila od něho hlavu. Nechci, aby to vypadalo podezřele divně.

"To také nemůžu vědět jistě."

"Tak promiň, ale jestli si myslíš o mně tyhle hnusný věci, tak nemá cenu, abych k tobě byla upřímná a chtěla, aby se ti žilo lépe."

"To, že mi říkáš, že má Nicol jinýho, mi moc milý nepřijde. Moc dobře se mi potom nežije a nedýchá!" oháněl se naštvaně Marco. Už se otáčel k odchodu, ale tentokrát to byla má ruka, která ho zastavila.

"Nikdy bych ti nelhala. Když jsme se vídali, říkala jsem ti všechno. A bylo by to i teď, kdyby si i ty sám chtěl," řekla jsem potichu a pohladila ho po rameni. "Nechci ti nijak ublížit. Jen si všichni myslíme, že je lepší, abys to věděl, než abys na to pak přišel sám. Běž se přesvědčit. Klidně hned teď."

"Teď? Nicol je sice doma, ale já jsem ve škole, nevidíš?"

"Zkus to. Ulej se ze školy a jdi za ní. Jdi jí vyznat tu ohromnou lásku, kterou v sobě dusíš! Jdi za ní, ne? A pokud tam s nikým nebude a ona bude děsně ráda, tak jsem pravdu neměla a nikdo jiný také ne." Nevím, kde jsem brala tu jistotu, že je ten její přítel zrovna u ní. Vůbec nevím, kde jsem to vzala, ale něco mi říkalo, že důvěřuji ve správnou chvíli.

Marco se na mě udiveně podíval, ale poslechl. Rozeběhl se k nejbližší autobusové zastávce a ani se neohlížel.

Do pekárny jsem popravdě ani nevešla. Po tom všem mě přešla chuť k jídlu.

"Panebože!" zajíkla jsem se, když jsem se blížila ke škole. "Co jsem to jenom provedla," nadávala jsem a posadila se na školní plot. "To není dobrý. Co když tam opravdu bude mít toho druhého přítele… jak se potom Marco zachová?"

Bohužel… ale to odpoledne jsem se nic nedozvěděla. Ještě ten večer mi přišla sms od Justina, zda se nemůže stavit. Annie s Ronnie už byly zalezlé ve svém pokoji a jejich mamka byla i se svým přítelem zase… někde pařit. Bylo to u nich, bohužel, normální. Ale mně, ani holkám, to vůbec nevadilo.

Justin mě prozvonil, jakmile stál u vstupních dveří - nechtěl totiž zvonit, aby nevzbudil holky, či aby vůbec o jeho návštěvě věděly.

Potichu jsem seběhla schody a otevřela dveře. Padla jsem mu ihned do náruče. I když jsme se neviděli jen den, zdálo se mi to jako celá věčnost.

"Myslela jsem, že se dnes neuvidíme," spustila jsem potichu, jakmile jsem za ním zavřela dveře. On mi však odpověděl dlouhým a vášnivým polibkem. Kolena se mi znovu podlamovala.

"Tak copak dneska moje beruška prováděla?" zasmál se Justin a posadil se na mou postel. Ukázal rukou na místo vedle sebe a legračně se při tom usmíval. Měl na sobě ty černé brýle, které - podle mě - okoukal od Jonas Brothers, ale já mu to nemám v plánu sdělovat.

Ať si nosí to, co sám chce. Ale stále jsem litovala toho, že nosí ten náramek pro štěstí od Seleny a nechal si zkrátit ty vlasy. Ale kvůli mně už si dokonce sundal i náušnice.

"Asi udělala tu největší kravinu, Justine," sedla jsem si k němu celá zdrcená.

"Co se stalo?" nasadil svůj zvídavý kukuč a objal mě. Přitiskl si mě k sobě a lehce políbil do vlasů. "Pamatuješ si, kdy jsem tě takhle poprvé objal?" pousmál se. Za změnu tématu ho zřejmě do 5ti vteřin zabiju, ale i tak si to chci poslechnout.

"Asi jo. Ale stejně mi to řekni ty, zní to víc romanticky."

"Když jsme na sebe byli naštvaní kvůli Caitlin. Vracela ses z internátu domů," pousmál se a zandal mi pramínek vlasů za ucho. Dotek jeho prstů mě přiváděl do sedmého nebe. Nevím tedy, co se mnou udělá jeden delší a vášnivější polibek zkombinovaný s doteky. "Teď ale pokračuj. Co se stalo?"

"O mém nejlepším kamarádovi Marcovi jsi už slyšel," připomněla jsem mu opatrně. Ještě, aby mi tu začal žárlit a vyvádět. To by mi opravdu chybělo.

"Vzpomínám si," řekl otráveně a jeho stisk povolil.

"Konečně mi uvěřil, že ho Nicol podvádí," pokračovala jsem pomalu a bála se, co mi na to poví. On však měl reakci úplně opačnou, než jsem čekala. Chtěla jsem se nechat poučovat, být seřvaná, slyšet výčitky, ale on udělal opak.

"Tak to je super, ne? Hned je všechno vyřešený," zaradoval se Justin a znovu mě pořádně objal.

"Ale chápeš to? Já ho poslala za dívkou, která u sebe určitě měla svého druhého přítele."

"Cože jsi udělala? To ty jsi ho navedla?"

"Co já? Tys ho viděl?" Byla jsem úplně zmatená. Viděl ho snad jen dvakrát a to si zrovna nepadli ani do noty.

"Teď, když jsem projížděl městem. Měl ruce v kapse, skloněnou hlavu a pořád otevíral tu svou nevymáchanou hubu."

"Justine, notak! Buď hodnej, jo?" zanadávala jsem a odtáhla jsem od něho. "Je to můj kamarád, tak bys ho měl respektovat."

"A já jsem tvůj přítel, tak by mě mohl taky respektovat, nemyslíš?" zatvářil se uraženě a vstal z postele. Přistoupil k oknu a pořádně se nadechnul. V půli nádechu se však zastavil.

"Asi tu máš návštěvu," řekl unuděně a odešel od okna. Určitě se pral, zda otevřít okno a zařvat na něho sprostá slova, či odejít bez jediného maléru. Vypadá to, že vyhrála druhá možnost.

Já přeběhla rychle k oknu. Viděla jsem tam toho, koho mi podle svého úšklebku Justin naznačoval.

"Asi půjdu, abych tě nerušil," řekl znovu uraženě a rukou sahal na kliku.

"Vydrž chvilku," šeptla jsem směrem k Marcovi a rychle přeběhla k Justinovi. "Ty tu se mnou hezky zůstaneš a budeš u mě, ano? Prosím!" zaprosila jsem, až jsem padla na kolena.

"Elizabeth! Víš, že tohle nesnášim," zanadával a rychle mě zvednul ze země.

Jooo… nesnáší, ale za to to na něj opravdu dobře zabírá.

"Proč mi to děláš," zanadával Justin a posadil se na pohovku. Slíbil mi, že tu na mě počká a nikam nezdrhne. Vlastně nemá ani kudy. Oknem by se dostal maximálně tak do posmrtného nebe.

Došla jsem dolů pro Marca, ale byla jsem nervózní, co to udělá s Justinovou přítomností. Co když mi Marco vyčte vše, co jsem mu poradila a Justinovi se to nebude líbit? Bála jsem se, co bude. Ale netušila jsem, že se stane něco úplně odlišného… a klidnějšího.

"Já… já… říkal jsem si… že jsi už jediná osoba, která ještě dokáže správně poradit," zašeptal mi se slzami v očích. "Ale mýlil jsem se…"

Ano. Teď to na mě všechno vyřvi. Měl jsi pravdu. Neměl si nikomu věřit a bylo lepší, aby ses nechal tahat za nos.

"Ty nedokážeš jen správně poradit," začal potichu a já žasla, co mi to tu vykládá. Čekám seřvání, nadávky… ale tohle mi to nepřipomíná. "Ty to jako jediná máš v hlavě v pořádku," šeptal dál a podíval se za mě. Věděla jsem, kdo u schodiště čeká. Justin to všechno sledoval a přesvědčoval se, zda mu nic neprovádím za zády. Tohle si s ním ještě vyřídím.

"Já ti nechtěla nijak ublížit, ale ona ti ubližovala víc…" vysvětlila jsem, ale on mi položil ruku na rameno. Pak se na mě konečně podíval. V jeho očích byla tak ohromná bolest.

"Když jsem ji viděl. Ležet v posteli… s nějakym jinym klukem… měl jsem chuť je oba zabít…"

Zastavilo se mi srdce. Mluvil vážně, nedělal si srandu.

"Neprovedl si nic, že ne?" vyjekla jsem hrůzou a vzala ho za ruku. Tady dole, v té zimě, se nemůže řešit nic tak vážného. Když jsem se otočila, Justin už tam nestál. Bůh ví, jestli tam třeba nestála Ronnie nebo Annie. To bych už chápala.

Zavřela jsem za námi dveře a vyšli schody do mého pokoje. Tam byl Justin. Stál a nervózně přešlapoval z jedné nohy na druhou.

"Ahoj," pozdravil Justin vychovaně a pousmál se. Bylo na něm však vidět, že mu to není příjemné.

"Ahoj," špitl Marco. Pak se všechno sehrálo tak rychle. Ani nevím, co se přesně stalo. Jako bych toho hodně vypila a měla jednoduše řečeno okno.

Když jsem přišla k sobě, přistihla jsem se, jak se dívám do průzračné vody v toaletní míse. Podívala jsem se vedle sebe, abych zaznamenala, kdo mi to drží vlasy a hladí mě po zádech. Byl to Justin a ustaraně se na mě díval.

"Tak to jsem asi zkazila, co?" poznamenala jsem suše a pocítila v žaludku divný pocit. Bylo mi nehorázně špatně a točila se mi hlava. Jediné, co mi pomáhalo bylo, že mě chladila ta studená podlaha.

"Ani ne. Aspoň si nás přivedla na jiné myšlenky," řekla v klidu druhá osoba. Byl to Marco. Seděl vedle mě z druhé strany a jeho ustaraný pohled se podobal Justinovi.

"Co se stalo?" zeptala jsem se potichu a schytala dva zmatené pohledy. Vlastně tři. U dveří stála Ronnie a měřila si nás podezřívavým pohledem.

"Ty si nic nepamatuješ?" pronesla zaraženě.

"Vím, že jsem odvedla Marca k sobě do pokoje, abychom si promluvili… a pak už si pamatuju jen to, jak tu takhle sedim," řekla jsem naštvaně. No super! Přišla jsem o něco debilně vážnýho!

"Hmmm… tak kluci, začněte vysvětlovat," zasmála se Ronnie a prohlídla mě. Vlastně… prohlížela mi zadní část lebky.

"Stalo se něco?"

"Ne, jenom ses nehorázně skvěle praštila do hlavy," řekl stydlivě Justin.

"Ona sama?" pozvedla obočí Ronnie.

"Dobře, tak já tě prašti. Ale omylem!!" omlouval se rychle Justin a chlácholivě mě hladil po zádech.

"Tak nejen, že mi nevěříš. Ty mě dokonce i praštíš!" vyčetla jsem mu.

"Já, že ti nevěřím? A tos vzala kde?"

"Kde? To tys nebyl ten dotyčnej, co nás špehoval na schodech?"

"Eh… věcná. To jsem byla já," zasmála se nevinně Ronnie a ucítila jsem studený ručník na temeni hlavy.

"Tak to se omlouvám," podívala jsem se kradmo k Justinovi.

"A pak, kdo komu nevěří," poznamenal s úsměvem Justin a pohladil mě po zádech znovu.

Ten večer jsem se toho dozvěděla ještě hodně. Hlavně. Když jsem s Marcem vstoupila do pokoje, Justin se ohnal s tím, že ho držím za ruku. Žárlivka jeden. Ohnal se rukama kolem sebe, ale jen jako gesto naštvanýho machýrka, co se snaží ochránit svou cool holku. A jaksi se rukama strefil do mé tupé hlavičky - to byla přesně jeho slova.

Ještě, že to takhle ulehčoval. Nerozesmál jen mě, ale i Marca. Když jsem je tak pozorovala, zjistila jsem, že si i celkem rozumí. Marco už vůbec nemyslel na svou bývalou holku a já? Jako bych tam dělala páté kolo u vozu.

Usmyslela jsem si, že když se vytratím, vůbec nic se nestane a nikdo si toho ani nevšimne. A měla jsem pravdu. Stála jsem tak v kuchyni se skleničkou vody v ruce a po malých locích potichu usrkávala. Byla jsem opeřená o kuchyňskou linku a dívala jsem se do prázdna. Popravdě jsem sledovala texturu na dlaždicích. Přemýšlela jsem o všem možném. Ale i to mi dávalo zabrat, protože mě hlava stále třeštila. Ronnie mi radila, ať se posadím, ale má tupá hlavička to vždycky nepobere.

Bylo kolem 1 ráno, když jsem se vracela do pokoje a čekala, že budou oba unavení. Místo toho měl Marco v ruce kytaru, nahlas se smál a Justin mu právě vysvětloval, jak zmáčknout všechny struny najednou.

Ani si nevšimli, že jsem přišla. Pak se Marco podíval na Justina a zeptal se ho na kytarovou stupnici. Justin mu řekl dost vtipnou větu, podle které se to pozná.

"Tak obecně je to E,H,G,D,A,E… a já se řídím touhle větou, jak to poznat," zagebil se Justin a v tu chvíli jsem se usmívala taky. Věděla jsem přesně, co chce říct. Justin tuhle větu totiž říkal často i ze spaní, ale místo Eva tam dal Eli. A teď si představte, jak by tam znělo i mé jméno.

Justin otevřel ústa a spustil tu slavnou větu, kterou má tak dobře uloženou v hlavě.

"Eva Hodila Granát Do Atomové Elektrárny," zasmál se Justin a větu zopakoval. Marco vybuchl smíchy a já věděla, co se mu honí hlavou. Představoval si nějakou černovlasou dívku, jak ústy odtrhává rozbušku a hází odjištěný granát do atomové elektrárny v plném provozu.

"Hoši?" zeptala jsem se unaveně, když jsem polehávala na sedačce a potichu je sledovala. Do téhle chvíle, když jsem se podívala, kolik je hodin, jsem ani nešpitla. Teď už ale bylo na čase, abych jejich noční radosti utla. I člověk jako já potřeboval jít spát. A Justin hlavně musí zpátky domů a připravit se na zítřejší - vlastně dnešní - den. Bude nahrávat s Mariah Carey All I Want For Christmas Is You a mně dovolil, abych byla u toho. Ale bohužel budu moct dorazit až po škole, takže kolem 4 hodiny odpoledne. A to už stihnu jen dolaďovací efekty a odstraňování různých nedostatků, popřípadě dozpívání dvojhlasů. Takže je tu možnost, že Mariah už ani nezastihnu.

"Ano, lásko?" zeptal se vysmátě Justin a Marco se na něj trochu podezíravě podíval. Pak jsem si však všimla, že to jakoby nechal plavat.

"Jsem celkem unavená… pokud s Marcem chcete řešit akordovou osnovu, klidně, ale u tebe doma. Klidně bych vás šla i vyhodit sama, ale už asi nemám tolik síly na to, abych vůbec vstala," řekla jsem potichu, položila si hlavu na podpírající ruce a zavřela oči. Pak jsem už jen cítila, jak se Justin loučí s Marcem. Pak přešel ke mně a políbil mě na rty. To poslední, co jsem ucítila, byla teplá deka, která se líně pokoušela zakrýt mé tělo. Zdálo se mi, že mě u toho ještě rentgenuje pohledem.

Pak jsem ucítila, jak se jeho dlaně dotkly mých boků a lehce mě nadzvedly. Byla jsem opravdu vyčerpaná, že jsem s sebou nechala házet jako s hadrovou panenkou. Vzal mě do náruče a odnesl na postel. Položil mě do ní a pak si vedle mě lehnul.

"Nemáš náhodou dneska nahrávání?"

"Mám, ale to bude v pohodě…" zašeptal Justin tím svým sladkým hlasem a políbil mě na tvář. Jeho nezbedná ruka zajela k mým stehnům, po kterých mi jemně přejížděla. Nahoru a dolů.

"Justineee…" zabručela jsem a zakroutila se. Teď jsem na to opravdu neměla chuť.

"Eli, prosím," řekl roztouženě a přitiskl se ke mně.

"Ale… já ne… nechi... nechci… dobrou… troch… bud… azbet… bro…utu…" řekla jsem potichu, až jsem to nakonec jen nějak žvatlala a pořádně mě probudil až jeho smích.

Pak jsem si uvědomila, co jsem to vůbec řekla. Chvíli jsme se oba smáli a pak se dlouho a vášnivě líbali. Divila jsem se, že na to ještě má vůbec sílu… ale on se zdál až hyperaktivní.

"Miluju tě, ale dneska tě nechám v klidu," řekl potichu a sundal si kalhoty.

"Tomu říkáš v klidu?" zasmála jsem se potichu a pořádně se červenala, jakmile jsem pohledem sjela na jeho pořádně napnutý trenky.

"Chmm… kdybychom pokračovali, tak bych už v klidu nebyl ani trochu," přiznal se potichu a stáhl ze mě peřinu.

"Co to děláš!" protáhla jsem unaveně, ale nebránila jsem se. On mi sáhl na pásek od kalhot a jednou rukou ho rozepnul. "Hlavně ho nevytahuj. Jsem pak líná ho tam zpátky nandat," řekla jsem potichu a už jen čekala, jestli mě poslechne. Naštěstí poslechl. Ale oči jsem už neotevřela. Byla jsem opravdu unavená a už jen čekala, kdy zaberu.

Pak ze mě stáhnul kalhoty a chvíli mě pozoroval. Nevím jistě, jestli mě pozoroval, ale asi až po 5ti minutách mě pořádně přikryl a polibkem na dobrou noc mi dal najevo, že žádná nečekaná akce se konat opravdu nebude.

That Should Be Me 54 - My Best Friend Marco

Wed, 30 Nov 2011 19:40:43 +0100

V pondělí byla zase škola. Justin měl další povinnosti. Hlavně se teď věnoval přípravám na Vánoční album. No, už byl taky říjen, co si namlouvat. Ten den jsem ho vůbec neviděla. Ale otravovat jsem ho nechtěla, takže takové ty ukvapené filmové scény, jako že zavolám jeho matce a zeptám se, kde je, dělat opravdu nebudu.

Ve škole jsem poznala mnoho nových lidí. Nastávalo totiž období výměnných kurzů. I já měla možnost odjet do ciziny. Přesněji řečeno do Evropy... a ještě přesněji... do České republiky. Justin by sice pochopil, proč bych tam chtěla, ale maminka mi volala, že je teď mimo Prahu - přestěhovala se do jejich hlavního města -, takže bych ji tam stejně nezastihla. A byla to škoda. Zajímalo by mě, kde vůbec je.

"Takže, ty jsi z České republiky?" zeptala jsem se jedné dívky, která mě ještě před chvílí požádala, zda ji nedoprovodím do učebny anglického jazyka.

"Ano, jsem. Ale nejsem dobrá v angličtině. To jde snad slyšet," zachichotala se a zívla si.

"Koukám, že tě to tu ani moc nebaví," pousmála jsem se a dívala se na hlouček kluků ze čtvrťáku.

"Promiň, můžeš mi to pomalu zopakovat?" poprosila mě a bylo vidět, že tuhle větu použila nejméně tisíckrát. Co takhle se s ní začít bavit česky? Třeba pořádně otevře pusu.

"Koukám, že tě to tu moc nebavit," pousmála jsem se znovu, i když jsem věděla, že tam nějaké ty chyby prostě jsou. Ale co na plat. Člověk, který žil v jejich zemi jen půl roku a pilně studoval jejich jazyk, to prostě nebude umět tak dokonale, jako oni.

"Cože? Ty umíš česky?" zasmála se a totálně otevřela pusu dokořán. "Jakto?"

"Půl roku jsem žila v Český republice," usmála jsem se a zastavila se. Teď opravdu nemám náladu na posměchy, že můj přítel je jak přiteplenej Ken. Slýchávám to každý den, každou hodinu a skoro i každou minutu, když zrovna nemáme přísný učitele.

"Aha... proč jen půl roku? Máš tam někoho blízkého?" Když ona mluví v češtině, rozumím jí perfektně. Ale když mám odpovídat, je to horor.

"Ne. Teď mi tam žít mamka s přítel. Já tu žít s přátelé a s přítel."

"Mluvíš opravdu legračně. Ale R a Ř umíš vyslovit perfektně," zasmála se dívka. "To ten přítel za to opravdu musel stát, když nežiješ se svou mamkou."

"Měli jsme rodinnou nehodu. A podmínky byly moc špatné." Myslím, že anglicko-česká mluva se taky často vyplatí.

"Tak tenhle jazyk mi nejvíc vyhovuje! S tebou si vážně budu rozumět," pousmála se holčina, ale pak zvážněla. "A co se vůbec stalo? Mimochodem, nemusíme tu stát. Já mám za chvíli hodinu," řekla trochu nervózně. Chápu ji. Je tu první den... a to je to nejtěžší, když tu není ani se svými kamarády.

"Je to na dlouho. Tak tedy jdeme, ale neposlouchej ty kluky, jo?" pousmála jsem se, protože to fakt nebude zrovna dvakrát příjemné. Já už si zvykla. Na bránění už taky nemám sílu. Je to zbytečné a jim člověk nikdy nic nevysvětlí. Podle mě spíš ale žárlí. Kdyby měli takhle slavnou modelku, pískali by si.

"Oni něco budou říkat?" šeptla ke mně, když jsme se blížili ke klučičí skupině.

"Noo, tak si to teda poslechni no," zasmála jsem se a potichu si pro sebe bručela.

"ááááá Fever-Bieber míří do našich uliček!! Dejte si pozor!!" Řekl jeden. Řekl to blbě a ještě k tomu to bylo trapný. Tak tohle posměch nebyl. To byla ukázka, jak moc jeho mozek nepobírá.

"No jo. Co takhle opustit toho přiteplenýho Kena a dát se dohromady s někym, kdo za to opravdu stojí," řekl další. Ten byl o hodně vyšší. Měl vlasy upravné stejně, jako kdysi míval Justin ten svůj Hair-flip.

"To říká ten, kdo podle něj má účes," svezla jsem se na jeho účet a rychle prošla aspoň tím malým kouskem, který pro nás nechali.

Když jsme zašli za roh, ta holka na mě vyjeveně koukala.

"Já měla vědět, odkud znám tvůj obličej!" zajásala ta holčina a vrhla se mi kolem ramen. "Ty jsi Elizabeth Burns! Je ti 18 let a tvá matka s přítelem Stefanem žije v České republice! No proč mě to podle těch indicií nenapadlo dřív!!! A chodíš s Justinem Bieberem! Áááá!" zapištěla ta holka a mě už se chtělo jít rychle na záchod a použít hned první, který bych viděla. Bylo mi z toho blbě. Hlavně z toho pištění.

"Heh... a kolik věcí se na internetu nedozvíš..." protočila jsem oči v sloup a znovu se vydala směrem, kde sídlí třída, kam má ta holčina namířeno.

"Promiň. Já jen... nechala jsem se unést. Moc se za to omlouvám! Ale jsem tak ráda, že ste se s Justinem dali zpět dohromady! Mění se k lepšímu," usmívala se od ucha k uchu. Vypadala u toho vážně roztomile a na očích jí bylo vidět, že to myslela upřímně.

"To je od tebe moc hezký. Děkuju," usmála jsem se a poplácala ji na ramenech. "Tak tady je tvá třída. Zvoní za 3 minuty, tak si rychle připrav. Profesorka Greenová nemá ráda, když žáci nemaj připraveno na stolech a hrabou v taškách až o hodině," poučila jsem ji a už jsem chtěla odejít. V tu chvíli mě ještě něco napadlo.

"Jak dlouho tu budeš? A jak se vlastně jmenuješ?"

"Já?" ukázala na sebe prstem.

"No kdo jiný. Svatej Dindy?" zasmála jsem se. "Jasně, že ty!" mrkla jsem na ni. Zažije něco, na co nikdy nezapomene. Uvidíte.

"Jsem tu na rok. O prázdninách jedu domů. A jmenuju se Eliška."

"Eliška... to je v angličtině Elizabeth, že?" zasmála jsem se. Jmenuje se stejně, jako já. A i to, že si stále pamatuji některá jména, používaná v češtině, tak i v angličtině.

"Jojo!" usmála se Eliška a v tu chvíli zazvonilo. "Tak už musím! Děkuju moc!" zapištěla radostí a odběhla do třídy. Dnes je asi nejšťastnější člověk zrovna ona.

Když jsem se vracela zpět do šatny - měli jsme odpolední pauzu - v kapse u saka mi zazvonil mobil. Víte, máme tu stejnokroje. Dlouhé bílé podkolenky s červenými proužky. Černé sáčko, bílá košile a černá sukně nad kolena. Ta látka děsně štípe, ale musím uznat, že styl má naše ředitelka opravdu vkusný.

Mobil jsem vytáhla z náprsní kapsy a podívala se na displej. Píše Justin.

"Ahoj miláčku. Dneska se bohužel neuvidíme, ale zítra ti to vynahradím. Ať ti to rychle uteče, miluju tě a pořád na tebe myslim :-**."

Tak tohle bylo opravdu milé. Jak jsem z toho byla rozčarovaná, ani jsem si nevšimla, že mi někdo kouká přes rameno.

Když jsem uslyšela hlas, vyskočila jsem snad úlekem 3 metry vysoko.

"Už ti píše Bieber, co? Aby náhodou nevěděl 5 vteřin, co děláš." Protočil oči v sloup a ruku mi položil na rameno.

"Ahoj, Marco," povzdychla jsem si a otočila se k němu. Vysoký - asi o hlavu větší než Justin -, pohledný, blonďatý, modrooký, svalnatý a děsně milý kluk. Jediné negativum na něm je, že nesnáší Justina. Nemůžu mu to dávat za zlé. Nemá ho rád už od první chvíle, co o něm slyšel. A to jsme se znali jen okrajově. Popravdě... málem jsme spolu i chodili. Pak jsem ale odešla z internátu a přestali jsme se vídat.

"Tak co, krásko, jak ses o víkendu měla?" nahodil ten svůj vyzvídavý pohled.

Při vzpomínce na víkend se mi podlamují kolena a objevují rudé ruměnce na tvářích. On to pochopil. "Ok... ok! Tak to mi radši nic neříkej," uchechtl se a z jeho postoje se dalo na míle daleko cítit, že je mu z toho trapně.

"A co ty?" nahodila jsem jiné téma. Teda spíš někomu jinému.

"Já? Nic zajímavýho. Nicol zase nepřijela a kluci z jejího města mi furt říkaj, že má jinýho, ale já jim nevěřim," řekl trochu pesimisticky a poškrábal se na hlavě.

Abyste byli v obraze. Nicol je jeho přítelkyně. Bydlí od něho asi 10 km. Když za ní chce přijet autobusem nebo na kole, ona odmítá, že jde buď někam s rodiči. Ona za ním naopak jezdí, kdy se jí to zachce. Marca už rok podvádí, ale on to nikomu nechce věřit. Nikdy ji s ním nenačapal a ona mu stále roztáhne nohy - znáte to. Chlapi jsou hlavně jen na to jedno.

I já to vím. Viděla jsem Nicol s tím jejím klukem spolu a vím jistě, že jsem je viděla se líbat.

"A co takhle své přátele začít brát opravdu jako přátele?" pousmála jsem se na něho a věnovala mu pronikavý pohled.

Marco, jako by mou poznámku vůbec nezaznamenal.

"Kam jdeš o pauze?"

"No, na obědy přihlášená nejsem, protože bych se nestihla v klidu naobědvat. Jdu do města si spíš něco koupit, proč?" Pohledem jsem zajela k jeho rtům. Byly suché a stále je olizoval vlhký jazyk.

"Tak já jdu s tebou, jo?" nabídl se, jako můj nový doprovod a já s radostí přijala. Už dlouho jsem si s ním nepovídala.

Došli jsme společně do šatny, ale nikdo nepromluvil ani slůvko. Já se rozhodovala, zda ho opravdu dohnat k pravdě s jeho přítelkyní. Na mě by možná dal. A možná také ne - určitě ne. Naopak ale nechci, aby byl pak zklamaný. Aby ho to zasáhlo víc, než kdyby na to přišel sám a pak si vyčítal, že své přátele neposlouchal. Ale jak to udělat. Jak udělat, aby mi uvěřil a aby mu to zároveň ublížilo co nejméně. Co takhle na Nicol připravit léčku a zdokumentovat to? Ne, jako ti paparazzi nebudu. Já si svého užila dost. Ale jak tedy…

"Budeš se přezouvat nebo ne?" přerušil můj rychlý tok myšlenek Marco. Úplně jsem se zasekla a přestala si nazouvat boty.

"Promiň, jen jsem nad něčím přemýšlela," uchechtla jsem se a pokračovala v nazouvání bot.

"Určitě nad tím víkendem," zamyslel se a pak mi poslal vzdušnou pusinku. "Muselo to s ním být asi hezký, když jsi i o hodinách mimo," zasmál se a zamknul si skříňku.

Za 10 minut jsme už konečně vycházeli z toho ústavu, kam chodí tolik hloupých lidí, včetně mě.

"Říkal jsem si, že by mi vlastně nevadilo, kdybys pověděla, cos o víkendu vyváděla," zasmál se najednou Marco a strčil si ruce do kapsy. "Třeba se můžu přiučit a překvapit tím Nicol," pochlubil se.

"A o tom s tebou chci mluvit," začala jsem nanovo. O tom víkendu s ním mluvit nechci, je to má věc, kterou chci uchovat jen v mé a Justinově hlavě.

"O tom víkendu nebo o Nicol?" Nechápal mě. To, co mu říkali přátelé, je pravda. Ona si s ním jen zahrává a využívá pro to, jak je nádherný a pro to, jak moc je milý. Kluci jako Marco… se objevují opravdu vzácně. A já jsem ráda, že jsem narazila i na svého výjimečného prince, jako je Justin.

Dušičky a halloween

Sat, 05 Nov 2011 10:27:22 +0100

Když tak brouzdám po blocích a dívám se, co lidé - spíše děti - píšou o Halloweenu a Dušičkách, nikdo z nich - skoro nikdo - nevěděl ten zásadní rozdíl mezi posměšným americkým svátkem a úctihodných dušičkách.

Málokdo z dětí ví, že Dušičky a Halloween není jedno a to samé. A ráda bych řekla, jaký je mezi nimi rozdíl.

Především to, že Halloween vznikl ze strachu z mrtvých. Oslava mrtvých to není vůbec. Nikdo nevzpomíná na své mrtvé. Jen dávají pozor, aby se s nimi nedali do křížku. V dobách Keltů byl z mrtvých strach. A tak dávali před své příbytky dýně se strašidelnými obličejemi, výhružné zvonkohry a různě vytesané svíčky, aby duši mrtvých odradili a oni byli v bezpečí - Halloween byl totiž pro ně jediný den, kdy směli mrtví bez vyzvání mezi živý. A tak se dnes děti a teenageři převlíkají za duše mrtvých a chodí strašit k ostatním domům s větami "Sladkosti nebo život". Tohle je Halloween.

Ale Dušičky, to je úplně něco jiného. Dušičky znamenají, že se v ten den všichni zvednou a vzpomínají na své známé, kteří už zemřeli. Zapalují svíčky, chodí je uctívat a povídat si s nimi na hřbitov. Žádné maškarády, co loudějí sladkosti od domu k domu. Jen uctívání duší zemřelých.

Tak teď si udělejte obrázek. Co máte radši... schovávání se před mrtvými a odmítání nebo uctívání mrtvých a jejich udobření a zavzpomínání?

Je to jen na vás a na vašem vkusu.

Já osobně Halloween beru jen jako maškarní představení pro celou Ameriku...

Music is my life - The Sims 2

Mon, 17 Oct 2011 22:44:53 +0200

Když už mám ten rychlej notebook, zkoušela jsem věci, ke kterým jsem se za normálních okolností dostat nemohla :) Konečně mám více možností, jak upravovat fotky z The Sims 2. Jsem za to opravdu ráda a věřím v to, že se to bude jen zlepšovat a zlepšovat. Tady máte ukázku z mého první pokusu o "profesionální" blend z The Sims 2 :) Doufám, že se bude líbit :) Hodnocení od vás by nebylo na škodu ;)

Už by se to tu mělo rozjet

Sun, 16 Oct 2011 19:54:06 +0200

(Netěším se, až tu bude takhle zasněženo)

No, možná už si konečně řekneme Heuréka! Ano, vracím se zpět. Zpátky ke svým starým povídkám, které mám stále rozepsané v počítači a možná je mám i dál, než jsou tu zveřejněné. Možná se i vrátím zpět k Narutovi, protože si znovu začnu po večerech hlídat nové epizody atd.

A čím to vlastně je? No já jen doufám, že to bude na delší dobu, než jen jeden měsíc. Mám totiž nový notebook. Můžu si ho brát do postele, k posteli na stolek, na psací stůl. V podstatě kamkoliv, kde mě to bude i víc bavit. Jenom doufám, že Harddisk vydrží dýl, než se tváří. Noťas mám totiž od bratra - dá se to brát snad i jako dárek od mého laskavého staršího brášky.

Takže teď už budu moct trávit na počítači více času a bude se mi vše zdát i lehčí. Uspořádanější. Teď jdu zalehnout do postele, pustit si telku a věnovat se novému blogu - tím myslím Hanulinkas2. Zřejmě vše zase rozjedu. Aktivní SBéčení... no prostě se vrátí zpět do starých kolejí.

Za to naopak vůbec nevím, zda se ještě vracet k Simici007... nějak v tom nevidím smysl. Připravuju nové projekty a budu se chtít věnovat jen jim, ale jak mám mít jistotu, že mě pak nebudou prosit, abych se věnovala i ničemu jinému? Nechci se starat o všechno a zároveň o nic. Vyberu si jen věci, ke kterým se budu aktivně hlásit a tím to končí. Proto snad máme týmovou práci na blogu. Pokusím se jim to vysvětlit a ukáže se, jak se na tom zapracuje :) Tak se mějte, já jdu "makat" :D Nebo se spíš šprtat na účetnictví :D

That Should Be Me 53 - Like a Romantic Dream

Sun, 16 Oct 2011 19:43:03 +0200

Tahle kapitola je trochu delší a myslím, že mládeži by nemělo být povoleno tohle číst. Ale já vím, že s tím nic nenadělám. Jednou mou povinností je upozornit, že jedine 18+... ale stejně to budete ignorovat, protože bych asi neměla jediného čtenáře :D Příjemné čtení a omlouvám se za čekání :( :)

Dnes je to první den, který trávíme s Justinem společně sami doma. Už tak dlouho jsem s ním nebyla. Pattie odjela ke svým rodičům do Stratfordu a Justin se rozhodl, že si tu pauzu užije se mnou.

Ano, uhodli jste správně. S Justinem jsme zase spolu. Sterling s námi někdy vyjel i na předávání cen či na různé akce a pořady. Často jsme byli všichni tři středem pozornosti a nejvíc to bylo s bulvárem. Objevovaly se tam titulky jako: "Zamilovaný trojúhelník. 2 celebrity, 1 děvečka." Tu městskou mrchu si jedna náruživá pisatelka mohla opravdu odpustit. Ale proč to řešit. I když uděláte veřejné prohlášení, lidé už vám prostě nebudou věřit. A mně už vůbec ne. Tolik jsem lhala všem. I těm, které jsem nikdy neznala… a nikdy znát ani nebudu.

Dnes je to přesně měsíc od té doby, co to všechno prasklo, co se to všechno zvrtlo a co se to zase všechno dalo dohromady.

"Eli?" slyšela jsem Justinův hlas, který se ozýval z obývaku. Seděla jsem v kuchyni, protože mi to nakázal. Řekl přesně tohle: "Musim jít něco zařídit. Počkej na mě tady, hned se vrátím. A bez otázek!" Od té doby, co se chytl té špatné party, se i tak trochu změnil. Často věci rozkazoval a se vším, co řekl či se o tom zmínil, počítal jako se samozřejmostí. Nedalo se mu odepřít, že jsou tyhle věci většinou ve výhodě. Když ale mluví se svou mamkou, je to potom dost velké terno. Ale on se to však odnaučí. Věřím tomu.

"Už jdu," zavolala jsem na něj a namířila jsem si to do obýváku. Myslela jsem si, že šel zařídit něco mimo dům. Ale on byl celou dobu v obýváku. To by mě zajímalo, co tam dělal.

Sáhla jsem na kliku od pootevřených dveří a lehce do nich drkla. Dveře se pomalu otevíraly a já si všímala toho odlesku červené barvy, která jakoby v tom pokoji zářila.

Když jsem zahlídla plápolající plamínky stovky svíček a okvětní lístky růží poházených po celém pokoji, zatuhla jsem přímo ve dveřích. Tou nádherou mi vyrazil dech. Vonělo to tam po malinách, ačkoliv jsem nikde neviděla zdroj té překrásné vůně.

"Pojď ke mně," zašeptal potichu a rukama naznačil ještě gesto, ať zavřu dveře. Všechny žaluzie byly zatažené a v hifi věži hrála potichu písnička od Pitbulla a Ne-Ya - Give Me Everything Tonight. Už v tu chvíli jsem měla tušit, co mi tím vším Justin naznačoval, ale já byla dál hloupá.

Zavřela jsem za sebou dveře a snažila se na nic nešlápnout. Byla tam celkem tma, ale Justin stále zpíval i s tou písničkou a tak jsme se mohla orientovat aspoň podle zvuku a lehkého narudlého osvětlení.

Justin tam seděl v hromadě polštářů a peřin. Vypadalo to kolem tak moc útulně, až jsem nemohla původní obývací pokoj ani poznat. Natáhl ke mně ruce a pomohl mi přejít až k němu. Pak mi naznačil, abych se posadila.

Ani jsem se nestihla nadechnout a už jsem na svých rtech pocítila vlhkost. Opatrně a až příliš něžně mě začal líbat. Jeho ruce brouzdaly po mém těle. Po mém břiše, stehnech. Pomalu mi zajížděl až za pásek u džín.

Můj dech se velice zrychlil a jakmile jsem mu svými dlaněmi zajela pod tričko, jeho dech se zrychlil také.

"Miluju tě," zašeptal mezi polibky a dál se mě pokoušel unášet do říše snů. Do tak krásné říše, ve které jsem už dlouho nebyla. Opatrně mě pokládal na polštáře, ačkoliv všechno bylo tak měkoučké a vůbec neškodné.

"Já tebe taky," vydechla jsem roztouženě a užívala si ten pocit, jak si na mě lehá. Jeho tíha nebyla tak hrozná. A zvlášť, když jsem ležela v těch polštářích. Nohama tlačil na ty mé a z jeho postoje bylo cítit, že mě nechce nikam pustit. Pustí mě až tehdy, kdy on řekne.

Položil se na mě a lehce se pohyboval tam a zpátky. Cítila jsem, jak se jeho malý (no, ne zas tak malý) junior staví na své vlastní nohy a tlačí mě do podbříška. A jak se pohyboval tam a zpátky, pomalu a roztouženě vydechoval.

"Chci tě," zašeptal mi do ucha a začal mě hladit po bocích. Já na znamení, že ho chci také, jsem pomalu roztáhla nohy. Položil se na mě ještě víc a já jeho roztoužené ztopoření cítila úplně někde jinde.

Jeho polibky směřovaly níž a níž. Byla jsem v sedmém nebi… ne… osmém… devátém! I výš! Já se zmohla jen na hlazení po zádech. Nehty jsem ho jemně hladila po zádech a on se pomalu protahoval. Líbilo se mu, o tom nebylo pochyb.

Svou pánví pohnul víc, než jsem čekala, a - i přes džíny - jsem cítila, že ještě kousek… a ta krásná hranice dlouhodobé "nedotčenosti" se přetrhne a tak magické to zase nebude. Ale on věděl, co dělá - tedy doufám.

Ruce strčil pod mé tričko a bez jediného slůvka, či znamení, ho ze mě doslova strhnul. Když jsem se podívala na ty dva kousky, zabodalo mě u srdce. To bylo jedno z mých nejoblíbenějších triček.

"Koupíš si daleko hezčí..." podotkl s nevinným úsměvem, když si všiml mého smutného pohledu, směřujícího k tričku.

Já jeho odpověď ignorovala a přemýšlela, zda mu to udělat taky. Na to jsem však neměla odvahu. Ne bez souhlasu.

"Můžu ti to oplatit?" zasmála jsem se a chytla spodek jeho trička.

"Jestli se ti to povede, tak klidně," řekl s lišáckým úsměvem a já se divila, že to vůbec mohl říct. To bylo to jeho oblíbené fialové tričko! Tak jak chce.

No… myslela jsem si, že to nebude tak těžké. Ale ono bylo. Nepodařilo se mi to triko ani natrhnout. Ani malá nitka nevykoukla ze svého hnízda! No je toto normální? Ne… to je zákon schválnosti. Celkem dost mě to naštvalo, ale i tak mi to nevzalo ani trochu té chutě a touhy, dokončit to, co se začalo.

Justin se znovu začal pohybovat tam a zpátky a ten nárůst vášně a chtivosti přetékal i tu povolenou hranici obrovské nádrže. Už jsem to nemohla vydržet. Vyhrnula jsem mu triko a on se naštěstí ochotně přizpůsobil, takže to nebylo zase tak těžké, jak jsem na ten druhý pokus očekávala.

Tiše vydechoval těmi obrovskými návaly vzrušení a začal se pohybovat rychleji a rychleji.

"Justine, zlato," řekla jsem potichu, protože mi to celkem vadilo. Zařezával mi totiž špičku zipu do břicha, což nebylo zas tak příjemné.

"Ou! Promiň!" omluvil se rychle a donutil mě, abych se opřela o polštáře, které byly za námi.

On mi položil ruce na pásek od džín a pomalu je začal stahovat dolů. Teď už jsem začínala být nervózní, ale snažila jsem se to maskovat. Doufám, že úspěšně. Ale to se uvidí, až bude po tom všem.

Džíny už ležely někde ve tmě (ještě, že ne na svíčce… no to by byl pěknej průser!) a on se pomalu skláněl k té mé druhé intimnosti, která okupovala… spodní… část mého těla.

Zuby zakousl do okrajů mých kalhotek a pomalu začal tahat dolů. Bylo to tak vzrušující… tak úžasný. Ale nervozita stoupala a stoupala. Měla jsem pocit, jako bych už nemohla pokračovat dál. Jako by mi stud rval do hlavy obrovskou červenou stopku a ona se tam nechtěla vejít. Ale i tak jsem ho nechala pokračovat. Zjistila jsem, že bych jinak přišla o opravdu krásný prožitek.

Špičkou jazyka mi opatrně zajel do klína a já vyjekla vzrušením. Jeho jazyk přejel přes mé nejcitlivější místečko a to škublo celým mým tělem. Zároveň mi to ale přímo řvalo do uší rozkazy typu: Začni vzdychat. Nemohla jsem se tomu ubránit a i kdybych sebevíc chtěla, ty vzdychy jsem nedokázala ani ztišit. Ještě, že tu mají dost silné zdi a ta okna jsou proti zvuková.

Justin se usmál a poznal, že má pokračovat. Nesnáším, když se takhle směje. Vždycky pak ještě víc přitlačí, zrychlí a já z toho pak nemůžu pomalu ani dýchat.

Jeho jazyk se opravdu začal pohybovat rychleji a hbitěji a to vzrušené škubnutí celým tělem, které znecitlivělo ještě dalších pár schopností - jako třeba pořádně vnímat - se opakovalo stále častěji a častěji, až se prolnulo do jednoho dlouhého vyvrcholení. Instinktivně jsem k sobě stáhla nohy a čekala, až ten obrovský orgasmus přejde. On mě však uspokojoval dál a dál a já si myslela, že tahle báječná slast snad už nikdy neskončí. Nakonec jsem mu musela hlavu zvednout sama, jinak bych ten orgasmus asi nepřežila. Už mi stačilo, že se mé tělo začalo rychle klepat. Až tak to bylo silné.

Justin se lekl, že je mi zima a mně najednou bylo trapně. Myslela jsem, že ví, co jsem v tu chvíli prožívala. Ale snad jo.

Teď ale byla řada na mě. Tentokrát ho opravdu hodně pozlobím a využiju opravdu všechno, čemu jsem se už tehdy naučila. Už vím, co ho okamžitě dostane a odstaví. Už vím, co má opravdu rád. On mi pomohl se stažením jeho černých kalhot a i s jeho boxerkami od Calvina Kleina.

Když jsem uviděla Justina juniora, vykulila jsem oči. Očividně… vyrostl o hodně víc, než když jsme se viděli naposled. Do tváří se mi vkradly ruměnce a já se začínala bát, že mě to bude bolet víc, než kdy předtím.

On mi však nedovolil, abych mu hlavou sjela až do klína. Chytil mě za ramena a položil mě zpátky na postel.

"Myslím, že dneska bychom mohli jít nejdříve k tomu hlavnímu a pak teprve tohle, ano?" zašeptal s ruměnci na tvářích a jisrkami v očích, a pomalu se na mě položil. Cítila jsem špičku jeho přirození v tom mém, ale jen špičku. Pomalu se však začal ponořovat níž a níž, až ve mně byl opravdu celý. Pomalu jsem začala vzdychat, protože se jeho úd začal pohybovat rychleji a ponořovat daleko hlouběji. Takhle úžasný jsem to opravdu ještě nezažila.

Nevím proč, ale orgasmus na mě přišel strašně rychle. Poznala jsem, že toho hodně zřejmě pochytil, zatímco jsme spolu nebyli. V tuto chvíli nebudu myslet na to, s kým. Jenom by mi to zkazilo chuť.

Celá jsem se stáhla a chytila ho za ramena. Snažila jsem se ho nepoškrábat, ale stejně tam těch škrábanců mít pár bude. Nahlas jsem zavzdychala a Justin ještě víc přidal. V tu chvíli jsem se opravdu dostala do pocitů, které jsem dříve vůbec neměla. Ta slast mi procházela snad až i do hlavy a otupovala smysly. Ruce i nohy se rychle klepaly, až jsem měla pocit, že se mi zasekne sval v lýtku.

"Justine!" vydechovala jsem rychle, ale nestíhala jsem se ani nadechnout. Nevím, jestli jsem zněla, jako bych brečela, a to hodně nahlas, nebo jako bych si šlehla až moc velkého množství extáze a zjistila, že mě to nutí řvát. Správně. Myslím, že jsem dokonce i ječela rozkoší, ale zároveň… si to přesně nepamatuju. Opravdu mi to otupilo smysly.

Justin hned chvíli po mně také vyvrcholil. I on se trochu klepal a jeho vzdychy byly tak krásně přerušovaný. To mě ještě víc vzrušovalo. Náhle se ze mě rychle vysunul a svým údem se přiblížil k mé hlavě. Začal se "dělat" sám, ale já mu s tím aspoň trochu pomohla. Tedy doufám že aspoň přibližně víte, jak to myslím.

Bylo to nádherné… opravdu krásný zážitek. A byla jsem ráda, že to bylo zase a jen s ním. S Justinem.

Pak se na mě udýchaně položil a znovu do mě zasunul svůj úd. Tentokrát se ale jen lehce pohupoval. To ale trvalo jen 5 minut, než to na nás zase přišlo a všechno se opakovalo skoro stejně. Až na to, že tentokrát můj i jeho orgasmus trval asi o 10 minut dýl a tentokrát i on si trochu zařval rozkoší.Ani nevíte, jak moc mi z toho vyrážela husí kůže po celém těle. Ten jeho rozkožný hlas, někdy i přímo tichý řev a vzdych... no bylo to hodně sexy! Bylo to daleko lepší, než když jsem slyšela ten jeho sexy hlas v různých reklamách či rozhovorech.

Když jsem se probudila, Justin mě objímal kolem ramen a břicha a spokojeně oddychoval. Nebudu od něho vůbec odcházet, protože ho nechci vzbudit. Pomalu jsem se k němu přitiskla a zjistila, že mu zase stojí. Pousmála jsem se nad tím a zavřela oči. Budu doufat, že tohle opravdu nebylo naposledy. A hlavně… že nás venku vůbec nikdo neslyšel.

Po pár hodinách jsem se znovu probrala. Tentokrát vedle mě Justin však neležel. V tu chvíli jsem uslyšela cinkání příborů z kuchyně. No neříkejte mi, že je takhle brzo - no dobře, bylo 10 hodin ráno - se už prochází v kuchyni - a jestli tam dělá něco víc, než jen prochází kuchyní, je to úctyhodné!

Jeho nádherný obličej se objevil ve dveřích a krásně se na mě zubil. Byl tak roztomilý... a tak... šťastný.

"Zatím se můžeš mrknout na net, támhle je laptop. Jop... a máš radši na palačinkách čokoládu nebo čerstvou smetanu?" Krásně se uculil a trochu se začervenal. Bylo to totiž z toho, že mi spadla brada až na zem a já to tak trochu nepostřehla. Nedivila bych se, kdybych i slintala.

Vstala jsem, samozřejmě s peřinou obmotanou kolem svého těla, a pomalu přešla k Justinovi, který stál ve dveřích od kuchyně.

Přitiskla jsem se k němu a pořádně ho objala. Mezitím jsem cítila, jak mi peřina pomalu padá ze zad a v jednu chvíli jsem je měla celé holé.

Ale abych se tu teď zaobírala tím, že mi padá peřina, by byl trochu zbytečně využitý čas.

Pokusila jsem se o opravdu dlouhý a hlavně romantický polibek. Přitiskla jsem ho ke zdi a on se - naštěstí! - nebránil. Spíš si mě k sobě ještě více přitiskl a začal mě hladit po nahých zádech.

"Je to sice krásný pozdrav po ránu, ale tam vedle se mi dělají palačinky a člověk je musí trochu častěji otáčet, zlato. Takže jestli nechceš mít spálenou snídani, tak mě pusť."

"Víš... trochu jsem přemýšlela," vydechla jsem úžasem, že to s těmi palačinkami myslel vážně.

"A na co si přišla?" zadusil v sobě smích. Jasně... vždycky na tuhle mou větu reaguje: "Tak ty si přemýšlela? No to zase bude..." Vždycky mě tím totálně naštve a nejmíň hodinu s ním pak nepromluvím.

"Na to, že si k snídani dám radši tebe," pousmála jsem se a lehce mu skousla ušní lalůček. Justin se v tu chvíli celý zachvěl. Ano... tak tomuhle snad už odolat nemůže.

Ale znovu mě překvapil. Odolal. Zmetek jeden. Vymanil se mi z objetí a odešel do kuchyně.

"Tak máš smůlu!" zařvala jsem na něho naštvaně, ale zároveň jsem se tomu smála. Přece jen ty palačinky od něho budou taky určitě dobré. "Mimochodem... mám ráda jak čokoládu, tak čerstvou smetanu!" dodala jsem rychle a sedla si do hromady polštářů rovnou i s laptopem.

No... musím uznat, že to Justinovi trvá poměrně dlouho, ale kdo ví, s čím mě překvapí. A myslím, že tím překvapí i sebe.

Mezitím jsem lezla po různých fan stránkách o Justinovi. Všichni mu gratulovali ke šťastnému životu a dobrému vyváznutí z těch všech problémů. Také Pattie přáli pevné nervy a hlavně se všichni radovali, že je to nejhorší za námi. Ale diskuzi jsem si číst opravdu neměla.

Většina přispívajících totiž nesouhlasila s tím, že je to nejhorší za námi. Cituji:

"Justin už svou hudbu netvoří pro nás. Dělá to jen pro peníze a pro jeho dobré jméno na trhu. Mám ho ráda, vždy mít budu a vždy ho budu podporovat! Ale aby na své Beliebers takhle kašlal... to je od něho sprostý. Navíc si myslim, že za tu změnu jeho postoje vůči nám může jeho holka. Nikdy mi k němu Elíza nesedla..."

Část o mně mě sice trochu urážela, ale tohle v tu chvíli vůbec nebylo důležitý. Tak o tomhle si s ním musím promluvit - ale nejdřív nenápadně. Vůbec nechci, aby si mysleli, že za tuhle změnu můžu já. A už vůbec nechci, aby ta změna vůbec byla.

Buch! Dveře se rozlétly a v nich stál uřícený Justin. V ruce držel obrovský tác se vším možným.

"Ty jsi ani nezaregistrovala, že jsem zmizel!" zanadával a pomalu s nabručeným výrazem přešel až ke mně.

"Tys někde byl?" zasmála jsem se a pohladila ho po tvářích. Brada mi znovu klesla až na zem... a tentokrát tam to slintání být prostě muselo. Ten tác... plný samých dobrot. Jahod namočených v rozehřáté čokoládě. Vanilková zmrzlina politá horkou čokoládou a posypaná rozdrcenými lentilkami. Palačinky polité karamelem a čerstvou šlehačkou. Horká čokoláda a coca-cola jako krásnej přídavek. A vedle toho všeho byla malinká vázička s nádhernou rudou růží.

"Byl jsem pro tu růži," poznamenal, když jsem se na ni dívala.

"Justine! Moc ti děkuju, ale tohle jsi nemusel!"

"Tak za ten dav fanoušků, co si mě všiml i u vedlejšího květinářství, pouhé děkuju nestačí. Lehni si!" zasmál se a pomohl mi, abych si lehnula.

"Já nechci, aby to vystydlo..."

"Tak to určitě nevystydne. Myslím, že budeš hodně rozpálená," pousmál se a vzal do ruky jahody. Pořádně je namočil do čokolády a přibližoval se s ní k mému břichu.

"Děláš si srandu!" zasmála jsem se a pokoušela se vstát. On mě však jemně přitiskl zpět mezi polštáře.

"Vždycky jsem to chtěl vyzkoušet," zasmál se Justin a horkou čokoládou mi pomalu přejížděl od pupíku až ke krku. Kolem bradavek mi namaloval malá kolečka. Jsem ráda, že to nevidím. Červenala bych se jak rak a ještě bych ho za to zbila.

"Tak to by mě zajímalo, v jakém péčku si to zase viděl!" zanadávala jsem, ale pak jsem se začala smát. Aby mě utišil - nedivim se mu, ty otravný kecy by se mi taky nelíbily -, vložil mi jahodu do úst. Bylo těžké ji rozkousat, aniž by mi nevypadla z pusy. Opravdu mi musel dát do úst jen špičičku? Přerazit ho by bylo málo. Ale nějakým divným způsobem se mi to opravdu povedlo bez jediného menšího trapasu.

Ale mále jsem se tou slaďoučkou šťávou zadusila. Jeho jazyk mi pomalu přejížděl od pupíku až k ňadrům. Aha... že mě to nenapadlo hned. Špička jeho jazyka mě neuvěřitelně lehtala, ale jakmile se dostal k mým bradavkám, bylo to znovu něco neuvěřitelného. On dokáže člověka dostat do tak úžasné slasti, že to snad nikdo jiný neumí líp.

Lepší víkend jsem si nemohla ani představit. Nemusím vám snad říkat, co následovalo. Víte... asi bych se pořád jen opakovala, i když v určitých chvílích uměl překvapit, i když už nebylo jak. Však ho znáte. Teda... z vyprávění. Ne takhle intimně! To se teda opovažte!

That Should Be Me 52 - Love Beach

Wed, 07 Sep 2011 22:32:34 +0200

Kdybych tu kapitolu měla psát dneska, tak se nedočkáte příjemného začátku, příběhu ani závěru.

Nikdo nic neříkal. Já stále přemýšlela nad tím, zda jeho ruku pustit, nebo prostě jen něco říct jako obhajobu, že s ním chci zůstat jen kamarádka. Ale neodvážila jsem se. Dál jsme potichu hleděli na červeno-oranžové nebe, které se mísilo s dalšími odstíny modré a žluté. Bylo to kouzelné. Jen škoda, že nebylo zrovna takové teplo.

"Víš… hodně jsem… o nás dvou přemýšlel," řekl potichu a u slov "nás dvou" se i trochu zasekl. Natočila jsem hlavu a čekala, co řekne dál. "A… asi jsem… udělal jednu obrovskou chybu. Tu, že jsem se s tebou vůbec seznámil."

Vykulila jsem na něho oči. "Proč myslíš?" zesmutněla jsem. To mu nejsem dobrá kamarádka?

"Nemyslím to vůbec špatně, Eli," pousmál se a podíval se na mě. Druhou rukou mi něžně sjel po tváři, do kterých se ihned vkrádaly ruměnce. "Miluju, když se červenáš," zasmál se a povzdychl si. "A o to tu jde."

"O červený tváře?" zasmála jsem se a stiskla jeho ruku pevněji. Ať se nebojí. Ať mi řekne cokoliv.

"Ne, to ne, Eli," nahlas se zasmál a sundal si kšilt, který mu zakrýval polovinu tváře. Otočil se na břicho a hluboce se mi zadíval do očí. "Jde o to, že kdybych tě nepoznal, stále bych vzhlížel k Demi. Ale když ses objevila… ještě k tomu jako přítelkyně nejvlivnější osoby na světě, byl jsem ještě víc v háji. Ani nevíš, jak jsem snášel tvou přítomnost a pokaždé vyhledával tvou tvář. Teď už je to jiný, protože mám přátele, kteří mi ukázali, že vztah není všechno. Mezi ty přátele patříš i ty, i když jsi poslední dobou měla kvůli vztahu dost velké trable. A teď, i když vím, že s Justinem nejsi... tuším, že se k sobě vrátíte. A já vám to nechci kazit… nechci závidět, nechci vám dělat křena. Ale jednu věc… bych chtěl zažít ještě dřív, než bude pozdě," řekl potichu a jeho oči klesly na mé rty.

Ruce se mi rozklepaly, ale ne zimou. Pustila jsem jeho ruku a rychle se posadila.

"To se nemohlo stát," řekla jsem si potichu pro sebe, ale Ster to samozřejmě slyšel. Taky se rychle posadil a zadíval se do země.

"V tomhle vůbec nejsem dobrej," uchechtl se a poškrábal se na hlavě. "Radši bychom měli jít," dodal rychle a už se chtěl postavit. Já ho však zadržela.

"Co je ta věc, kterou bys chtěl zažít dřív, než bude pozdě?" pohlédla jsem na něho s otazníkem v očích. Zajímalo by mě, zda to budu schopná splnit. Zda to vůbec je myšleno mně.

"Naštveš se. Ale je to jen… přání, které nemusí být splněno," upozornil mě potichu a sklopil hlavu. Jestli jsem správně viděla, červená se. Pak se na mě znovu zadíval a chytil mi obě ruce.

"Je těžký, vídat se s osobou, do které jsi hodně zamilovaná, ale víš, že ji nikdy nemůžeš mít. A víš, že bude nejlepší se stranit z jejího zorného pole…"

"No… kdybys mluvil o klukovi, tak bych si to dokázala i představit," zasmála jsem se, ale zároveň jsem ho chápala. "Pokračuj."

"Nesmíš se na mě naštvat. Teď… není snad nikdo, koho bys tím mohla naštvat. A kdyby to naštvalo Justina, klidně dobrovolně nastavim tvář, aby se z toho vzteku vymlátil," pousmál se a znovu mě pohladil po tváři.

"Tak už konečně řekni, co si přeješ. Co bych ti mohla splnit," pobídla jsem ho k tomu, protože ty řeči kolem mě začaly pomalu, ale jistě děsit.

"Chtěl bych… chtěl bych," začervenal se a pevně mi stiskl ruce. Styděl se a bál se. Musím být připravena na cokoliv. "Chtěl bych… tě políbit," řekl potichu a sklopil hlavu. Jeho nádherné modré oči se zaleskly a já v nich náhle viděla tu krásnou upřímnost, která mi už dlouho chyběla.

Tu podporu ze strany člověka, který mě miluje. Tu zamilovanost a oddanost.

Prstem jsem mu nadzvedla bradu a přiblížila se k němu.

"Nebude to pak pro tebe ještě těžší?" strachovala jsem se, protože jsem mu nechtěla udělat ještě horší představy.

"Vždy můžu doufat, že se něco změní a budeš nakonec se mnou," pousmál se. "Ale stejně… jsi ten nejlepší člověk, kterého jsem kdy mohl potkat. Justin si tě zaslouží daleko víc, než já," usmál se a začal mě palcem hladit po dlani. Bylo to hodně příjemné a jeho slova mě hřála u srdce.

Byla jsem rozhodnutá, že jeden polibek mi opravdu neublíží. A jemu snad také ne. Na Justina jsem se v tu chvíli pokoušela zapomenout, aspoň na těch pár vteřin. Na tu minutku, která by měla patřit jen mně a Sterlingovi. Nebo spíše jen Sterlingovi.

Přiblížila jsem se k němu a jemně políbila jeho suché rty. Ústa trochu pootevřel a začal mě pomalu líbat. Pomalu jsme otvírali a zavírali rty. Jednou vložil do hry i jazyk, podruhé to byl zase obyčejný, ale při tom hodně romantický polibek. Jeho jazyk si hrál s tím mým v jednu chvíli opravdu hodně dlouho. Rukou mě hladil po bocích a stehnech. Bylo to hodně příjemné, ale co jednou začalo, musí také skončit.

Naposledy jsem ho políbila a pak ho pořádně objala.

"Jenom doufám, že o mně nezačneš rozhlašovat, že jsem štětka, jasný?" zasmála jsem se.

Ten večer jsme se ještě dlouho procházeli a sem tam mě políbil buď na tvář, čelo nebo krk. Ale polibek jako takový, už jsem naštěstí nedostala. Ne, že by líbal špatně, to vůbec. Naopak líbal úžasně a zážitek to byl také úžasný.

Nakonec jsem zjistila, že o štětce jsem radši neměla ani mluvit. Neuběhla od té procházky ani hodina a už byly na internetu články typu: "Bieberova ex si to začíná s další celebritou" nebo "Sterling Knight vyměnil Demi za městskou holku" a další podobný titulky.

Co víc mě nepřekvapovalo, byla tam fotka, jak se líbáme, procházíme se s rukou v ruce. No každopádně to Justinovi musím říct dřív, než se to on dozví od někoho jiného. Rychle jsem vzala mobil do ruky a vytočila jeho číslo. Nikdo mě nesmí předběhnout, jinak by to už mohl brát jinak.

V tu chvíli vběhla do mého pokoje Ronnie. "Eli, takže ty sis místo Justina vybrala Stera??" podivila se a ukázala na monitor, kde byla fotka mě a Sterlinga.

"Vůbec! To bylo jenom jeho přání! Navíc zadaná nejsem…! A pšt, volám Justinovi," řekla jsem na svou obhajobu. Já nevím, jestli to chápete i vy, ale… já mu to přání prostě splnila. Mám ho ráda, jako svého kamaráda. Možná jsem pár lidí zklamala, bulvár teď budu krásně krmit, až se pořádně nažere a všichni to budou mít zase těžký… jako obvykle.

Ale nikoho jsem nepodrazila, nepodvedla, neublížila. Možná, že si to Justin vyloží jinak, ale i on musí pochopit, že s ním nechodím… a možná ani nebudu. I tak jsem ale měla to nutkání, mu to všechno vysvětlit z první ruky, aby nebyl oblbnutý už něčim jiným.

"Ahoj, Eli," usmíval se Justin. Dobrý, usmívá se, to je ještě dobré znamení. "Jé, počkej. Je tu mamka, zavolám ti za chvíli, ano?"

"Ne, Justine! Musím ti něco říct!! Je to jen na chvíli!" řekla jsem vážně a strachovala se, že mu mamka řekne zrovna tuhle věc.

"A nemůže to chvíli počkat? Mám tu mamku," řekl Justin a už se semnou loučil.

"Hm… skvělý," řekla jsem potichu a dala si mobil do kapsy. Vyndala jsem svou peněženku a byla rozhodnutá, že ještě dneska mě Justin prostě uvidí.

Možná už mě má dost, ale já mu to musím vysvětlit, a pokud mu to už Pattie vypráví z pohledu bulváru, telefonát už to nespraví. Na něho totiž platí jen promluva z očí do očí, když se něco pokazí.

"To jako zase chceš jet do nemocnice? Víš, kolik je? Bude 11 hodin! Víš, co se ti tam může stát?"

"Tak pojeď se mnou," pousmála jsem se a vzala si svou kabelku. "Navíc.. jedu taxíkem, nic se mi nestane," pousmála jsem se.

"Já nemůžu…," řekla naštvaně Ronnie a odešla z pokoje. Má zase určitě svoje povinnosti, co jí nadiktovala mamka… zatímco ona si šla někam zapařit.

Takže jsem si rychle chytila nějaké taxi a mířila do nemocnice. Možná mě už nepřijmou, ale… budou muset! I kdybych je měla nějak uplatit.

Vystoupila jsem z taxi a rychle utíkala do nemocnice. Věděla jsem, v jakém pokoji je Justin a tak jsem se modlila, aby mě nikdo nechytil.

Od té chvíle, co jsem mu volala, uběhla půl hodina. Pattie už by tam být nemusela a i kdyby byla, tak prostě počkám.

Samozřejmě… Pattie tam ještě byla a Justin měl slzy v očích. Cože? Co se stalo? Pattie byla naštvaná a rozzuřeně máchala rukama a… papírem s vytisklým textem z internetu. To mi mělo dojít. Musím tam vejít, i když je tam ještě Pattie. Musí to pochopit.

Otevřela jsem dveře a schytala hned 2 zklamané pohledy.

"Nemáš být náhodou doma?" zeptala se nabručeně Pattie.

"Já už tu domov nemám," řekla jsem potichu. Nechtěla jsem, aby mě někdo litoval, ale tohle bylo za potřebí říct.

"Máš… Ronnie a Annie," dodal nabrušeně Justin. "A teď už radši jdi. Promluvíme si pozdějc," řekl potichu a sklopil hlavu.

"Nepřijela jsem sem kvůli tomu, abych zase hned jela. Musim ti něco vysvětlit."

"Myslíš to, jak jsi dnes večer trávila na pláži s Knightem?" naštval se a trochu zvedl hlas.

"Tak Justine. Musíš pochopit, že s tebou nechodím a pokud vím, to tys mě kopl do prdele. A to druhý… Sterling… se do mě zamiloval. Ale já do něho ne."

"Jasně, a proto ses s nim cucala na pláži."

"Můžeš mě prosimtě vyslechnout?" zanadávala jsem a postavila se před Justina i Pattie jako na popravu. "Pokud budeš dál mektat, nemá cenu ti to vysvětlovat. Sterling mi řekl, že mě chce nechat na pokoji. Ale… zároveň je pro něj těžký to, že nejsem jeho, ale tvoje. Teda nejsem, ale on to tak bral. Klidně za tebou přijde, aby sis na něj vymlátil ty svý debilní nervy a žárlivost. Ale ten polibek… bylo jediný a poslední přání, co ode mě vůbec chtěl. Nemusela jsem mu ho splnit… ale on toho pro mě tolik udělal! Daleko víc, než ty, když jsi jako kretén nechal sebou lomcovat o zdi všech budov tady v Atlantě. Ale vyjebávat se mnou nebude nikdo. Tak blbá už zase nejsem."

Pattie na mě koukala s otevřenou pusou. Zřejmě jí fascinoval můj slovníček, ale já už jsem opravdu hodně naštvaná. Justin naopak sklopil pohled ke své dece a začal si nervózně hrát se svými prsty.

"Máš pravdu," řekl potichu. "Byla to moje chyba. Kdybych tě neopustil, tohle by se nestalo."

"Ale pochop, že se nestalo vůbec nic! Tohle bylo jenom… já nevím, jak jinak bych ti to vysvětlila. Musíš to brát tak, jako že se nic nestalo. Pro mě se nic nestalo!! Už to pochop!" rozeřvala jsem se a začaly mi téct slzy. Pattie jen pokývala hlavou.

"Myslím, Justine, že to moc hrotíš. Ona s tebou vážně není a ty by ses o ní měl zajímat tak, jak to ona teď bere. S nikým není… a políbit by se mohla i se svým nejlepším kamarádem." Děkovně jsem se na ni podívala. Opravdu hodně ji mám ráda. I když jsem se hodně bála, že ani ona to nepřijme.

"Vždyť jsem řekl, že má pravdu," obhajoval se dál a podíval se mi do očí. "Odpustíš mi to všechno?"

"Já jsem ti všechno už dávno odpustila… ale nebudu se ptát, zda ty to odpustíš mně. Protože není co," řekla jsem potichu a přešla k jeho posteli.

"Takže jsi sem přijela jen kvůli tomu, aby si mi to všechno vysvětlila."

"Jo! A kdybys na chvíli počkal, pochopil bys to jinak," řekla jsem potichu a pak se usmála. "A víš, že ses teď prozradil?" vyplázla jsem na něj jazyk.

"To takhle žárlíš a vyčítáš každé své kamarádce, nebo jen své holce?" zasmála jsem se a objala ho.

"No… jak se to vezme," zasmál se, ale když poznal, že jsem se od něho chtěla odtáhnout, rychle si mě k sobě přitiskl a zašeptal mi do ucha:

"Je jasný, že bych s tebou chtěl být znovu." A políbil mě na tvář.

Rest In Peace!

Wed, 07 Sep 2011 22:22:43 +0200

Určitě už všichni víte, že díky pádu letadla při cestě na utkání KHL do Minsku postihla tragédie celý tým Lokomotiv Jaroslavl. V Rusku se jejich letadlo zřítilo a zahynulo všech 36 pasažérů. Mezi nimi byli i naši čeští hokejisti - Karel Rachůnek, Jan Marek a Josef Vašíček. Také k nim patřil i Pavol Demitra - legendární slovenský útočník.

Pokud ještě stále nevíte, či si nedokážete vzpomenout, kdo je to Rachůnek... určitě si na něho vzpomenete, když všichni zvolali 3× sláva Rachůnkovi, jakmile spolu s ruským útočníkem Arťuchinem vymetl celé sklo u trestných lavic.

Letadlo stratovalo ještě z pole, což opravdu nechápu - jak se ta nehoda mohla stát, proč se letadlo nemohlo odlepit od vzlétávací ranveje.

Ale ani tyhle otázky nám naše slavné české i cizí hokejisty nevrátí. Nejmladšímu ze všech bylo 19 let. Teď už jen upřímnou soustrast jejich rodinám a pozůstalým. Tohle se určitě zapíše jako tragédie ve sportovním dění :'-( Rest in peace!!! :'( :'(

That Shoudl Be Me 51 - Old Times

Tue, 06 Sep 2011 20:10:14 +0200

Justin se z jeho otravy alkoholu dostal celkem rychle. Co mě ale víc potěšilo bylo, že to nikdo nikde nerozmazával. Všichni z té párty si to nechali pro sebe. Co se týče mé tváře… stále to hrozně bolelo a pálilo. Doktorka mě naštěstí uklidnila, že z toho jizva nebude, takže se nemám čeho bát, a že Justina pustí domů už za 2 dny. No, nejdříve se mě ptala, zda si jsem opravdu jistá, zda ho dokážu uhlídat, aby nedělal zbytečně namáhavé věci. Tak… nemohla jsem jí nic slíbit, ale za pokus to stálo.

Justin je děsně hyperaktivní člověk, ale věřím, že to spolu nějak dokážeme - když na něho půjdu tím správným směrem. A já popravdě vím, jak na něho.

Ještě ten den, kdy jsem se porvala se Selenou, přijela navštívit Justina jeho mamka, Pattie. Klepala jsem se jak ratlík. Cítila jsem se ještě hůř a nervózněji, než když jsme jeli k ní domu mě představit jako Justinovu oficiální přítelkyni. Ale všechno se to přežilo, a pokud mi byl schopný odpustit Justin, mohla by i Pattie. Ale ne, jsem naivní. Tolik jsem všem ublížila, je to jen moje vina.

Před nemocnicí se sjíždělo stále více a více drahých aut. Všichni kolem totiž vycítili tu správnou chvíli získat zpět jeho přátelství. Například Jaden ani Sean to nevzdali a Jaden dokonce dorazil i se svou rodinou. Paní Smithová je úžasná žena, to se jí musí nechat. Vypadá jako ta nejkrásnější žena na světě a je děsně sympatická. Will Smith se vždy tvářil drsně, a když se jednalo o Justina, už neházel své vtípky, jako tomu bylo kdysi. Byl zamlklý a jen sledoval, jak si jeho syn získává zpět důvěru někoho, kdo ho tolik zradil a ublížil mu. Willow se naopak vůbec nestyděla se s ním pořádně objat. Dokonce i brečela.

"Stýskalo se mi, kamaráde," zašeptala a tiskla ho k sobě. Ještě, že je Willow tak mladá, jinak bych určitě měla velkou a silnou konkurenci.

"Mně taky," pousmál se Justin a pevný stisk jí opětoval.

"Tak co, shawty? Už tě tady ta kráska vyléčila ze spárů zlé čarodějnice?" zasmál se Sean, ale úsměv ihned zahnal. Justin ještě stále byl háklivý na to, co se celý ten rok odehrávalo. Hodně si to vyčítal, viděla jsem mu to na očích a zároveň nechtěla, aby to takhle špatně nesl. Přece jen nemůže za to všechno.

"Seane… Jadene… rodino Smithových… odpustíte mi to?" podíval se na ně smutně a nejvíc jeho pohled směřoval k Willovi.

"Já nemám problém. Vím, jak to zamlada chodí. Ani nevíš, v čem jsem byl namočenej já. To ty to máš ještě procházku růžovou zahradu… ou… sorry… růžovou nemám rád… tak žlutou… no ale to zase nesedí… no prostě to máš ještě lehký, hochu!" zasmál se Will a lehce ho poplácal po rameni.

Justin se na všechny vděčně usmál a pak se podíval na mě. Jeho pohled mě zrentgenoval od hlavy až k patě. Cítila jsem se, jako bych nahá stála na molu pro modelky a prohlíželo si mě několik tisíc lidí. Znervózňoval mě a on to věděl.

"Děkuju ti," významně se na mě podíval a natáhl ke mně ruku. Vypadal tak bezmocně, roztomile… nemohla jsem odolat. Pomalu jsem natahovala svou ruku k té jeho a vnímala poslední volnou chvíli, dokud si ho zase nepřipnu na krk. Samozřejmě budu jen a jen ráda, když mě už nikdy neopustí a já jeho.

Jsem stále tak naivní? Přemýšlím tu o věčné lásce a při tom můj… nejlepší přítel potřebuje jen chytit za ruku a pořádně ji stisknout. Povzbudit k plnému užití života… a potřebuje se změnit zpátky… potřebuje v sobě znovu zažehnout to své staré já a všechno bude tak, jako dřív.

Opatrně jsem stiskla jeho ruku a čekala, zda se stane něco dál. Překvapil mě jeho pevný stisk. Na člověka, který prodělal otravu krve, vypumpovali mu žaludek a ležel tu 2 noci, se zdál být celkem čilý.

"Už neděkuj. Bylo toho na tebe prostě moc," řekla jsem potichu a porozhlédla se po pokoji. Sean byl totálně dojatý z téhle sešlosti. Zároveň aspoň tuhle chvíli využil k tomu, aby si popovídal s Willem Smithem a radostně mu sdělil, jakej je jeho velkej fanoušek.

Willow se tentokrát také netvářila zrovna nepřátelsky. Zamilovaně se usmívala a sledovala naše spojené ruce. Že by už ta její malá rivalita a žárlivost skončila? Nebo si jen představovala, jak ho drží za ruku ona? Každopádně se teď usmívá, tak proč pokoušet její trpělivost a nervy.

Večer se jeho pokoj znovu vylidnil a lékaři mě chtěli násilím poslat domů - za Ronnie - ale já se bránila. Takže nakonec museli zavolat sekuriťáky. Ten večer byl Justin už hodně fit a hlavně měl dobrou náladu. Víte, jak jsem to zjistila?

Když mě totiž vynášeli, tak se nehorázně gebil a ukázal na mě gesto, že mi pak zavolá. Už vidím, jak popisuje, co všechno se mu v tu chvíli, když mě vynášeli z nemocnice a narvali rovnou do taxi, honilo hlavou. Už to vidím: "Vypadalas jak moje fanynka, která se mě nechtěla pustit." A u toho nehorázný výbuch smíchu. Dokážu si to představit.

Taxi mě dovezl až na začátek pláže, kde jsem si přála vystoupit. Zaplatila jsem mu jízdné a vystoupila z auta. Tohle byla jediná pláž, na které byl jen čistý písek a procházka na něm byla pro nohy přímo jako boží masáž.

Pomalu jsem kráčela napříč ještě několika kilometrové cestě k Ronnie. Cestu jsem si naprosto užívala a každý krok si vychutnávala, jako kdyby to byla cesta k novému a lepšímu životu. Osud si totiž píšeme sami, a jak už někdo řekl: "Život je jako vánočka. Když si tam přimícháš to, co ti nebude chutnat, můžeš si za to sama."

"Eli!" slyšela jsem za sebou křik. "Eli, zastav!" volal dál. Otočila jsem se. Běžel za mnou udýchaný Ster. Jeho zarytý fanynky by ho také poznaly. Já vídala skoro každý den a tak už jsem znala jeho styl běhu a chůze, jeho gesta a pohledy. Znala jsem ho, jako svého bratra.

"Sterlingu," pousmála jsem se a zastavila. Šla jsem mu pomalu naproti. On už také zpomalil a šel ke mně. Úsměv měl nádherný. Od ucha k uchu.

"Jsem rád, že jsi v pořádku," zasmál se. Byla to jako medová hudba, když se smál. Něco mě k němu přitahovalo, ale vždy, když jsem si vzpomněla na Justina, ta chemie mezi mnou a Sterlingem se rychle vytratila. Tedy aspoň z mé strany.

"A já, že jsi zase ty v pořádku," opáčila jsem a šli jsme vedle sebe. Sterling byl zvyklý, že mě vždy při procházce chytal za ruku. Chvíli jsem přemýšlela, zda se mu nevytrhnout, ale já ani nevím, jestli se ke mně bude chtít Justin vůbec vrátit. A kdyby jo, tak si na to bude muset zvyknout. Sterling je můj nejlepší kamarád a já ho jen kvůli jeho žárlivosti nekopnu do zadnice.

Jeho dlaň mě příjemně hřála a já byla ráda, že tu byl někdo, komu bych se mohla svěřit. Povídali jsme si spolu o dětství a pak i o přátelství, láskách, rodině. On mě opravdu hodně překvapil, když mi potichu pošeptal, že se opravdu zamiloval do Demi Lovato.

"Jestli nevíš, tak jsme spolu chodili v tom seriálu Sonny ve velkém světě. A i ve skutečnosti to mezi námi tak trochu jiskřilo. Pak ale natáčela Camp Rock 2 a ten Jonas ji přitahoval víc. Rozešli jsme se, samozřejmě, v dobrým. Ale i tak Jonasovi neodpustim to, že mi přebral holku," zaskřípal zuby a zoufale se na mě podíval. "Od tý doby se to se mnou hodně táhne z kopce," řekl potichu a stiskl mi pevně ruku.

"Mohli bychom si na chvíli někam sednout?" Dostala jsem nápad. Sice ne tak úžasný, ale aspoň na chvíli přestane myslet na to, co mu tak ubližuje.

"Klidně," pousmál se a zamířil na první plážové odpočívadlo, které bylo na dohled.

"Kdo tam bude první," vyplázla jsem na něj jazyk a dala se do běhu.

"No tak to není fér! Vyběhlas dřív!" zanadával a snažil se mě dohonit. Nohy v písku se mi podlamovaly a běžet po rozpálených zrnkách mi taky nedělalo zrovna dobře. V tu chvíli jsem ale nedávala pozor a skončila na zemi. Myslela jsem, že jsem do někoho vrazila, ale Ster mě jen chytil za ruku a já to nevybrala. Nebo spíš… chytil za ruku… to je jen krycí heslo za tím, že jsem prostě a jednoduše natáhla držku.

"Jsi v pohodě? To jsem nechtěl," zasmál se a klekl si. Rychle zvedal hruď, protože byl hodně udýchaný.

"Ty za to nemůžeš," zasmála jsem se a lehla si na záda. Chytila jsem Sterlinga za boky a sesunula ho k sobě na písek. On si bez řečí lehl vedle mě a díval se na zapadající slunce.

"Takhle bych tu mohl trávit věčnost," zasnil se Ster a chytil mě za ruku. Já už to takhle nemohla dál brát. Co přesně od tohohle přístupu mám čekat? Sama nevím. On se dá tak těžko přečíst.

That Should Be Me 50 - That Should Be Me

Thu, 01 Sep 2011 21:35:42 +0200

Jen musím říct, že ten název kapitoly ve Wordu vypadal daleko líp, než tady v názvu článku :D

Aby se Eli přes prázdniny zabavila, našla si brigádu v místní školce. Chodil tam za ní i Sterling a dokonce i Annie s Loganem. No děti z toho měly vždycky první Vánoce. Bylo to od nich děsně hodné a na ten incident se zatajováním bydliště se hodně rychle zapomnělo. Paparazzi se začali zajímat o Eliině zájmové činnosti ohledně charit. Jo, to jsem vám ještě zapomněla říct. Justin se přestal věnovat dětem v nemocnicích a charitám. Taky skvělé, co?

Eli během dvou měsíců byla po světě známá jako dívka se snem, která si ho splnit nemohla a tak ho plní jiným. V článcích většinou byla nazvána jako "Dívka se snem beze snu". Nedávalo to skoro vůbec smysl, ale když se nad tím člověk hlouběji zamyslel, mělo to hned několik smyslů. Čtyřsmysl by tomu odpovídal asi nejlépe, ale dalo by se jich napočítat hodně. A některé byly i pravdivé ve všech směrech. Jaké, na to budete muset přijít sami.

Nikdo z nás se netajil, že pokračujeme v odkaze, který tu zanechal MJ. Tudíž Paparazzi si hned udělali takový obrázek, že chceme trumfnout Justina, který se inspiroval právě jím. Pokud to tak ale bylo, tak proč se tak chová?

Všichni jsme se snažili celý ty dva měsíce přijít na to, kdo a proč mu řekl, že se vykousla s mým bývalým. Bylo to až k smíchu, ale co já vím, tak jediná holka, co se s nim vykousla při párty, byla Selena. Do Eli bych to vůbec ani neřekla a nevěřila jsem tomu. Takže hned bylo jasné, kdo to na ni nastražil. Ta, která si získala i jeho srdce a to dost hnusnym a rychlym způsobem.

"Už asi vím, kdo to na tebe mohl ušít," řekla Annie a podívala se na Eli. Sarah se Sterem seděli mezi námi a Ster stále hladil Eli po zádech. Zdá se mi to, nebo se nám tu konečně Ster do někoho zamiloval? Popravdě bych po tom všem Eli přála právě Sterlingovi. Všechno by bylo lepší, než kdyby se vrátila zpátky k Justinovi. Eli ale chtěla, aby to všechno dali do pořádku a dala by za to cokoliv. Prý i vlastní život. Já se jí nedivím… s Ryanem to mám úplně stejně.

Popravdě Ryan se u nás už dlouho nestavil. Asi obden mi volá pokaždé večer. Říká mi spíše jen novinky ohledně Justina. Prý je ještě víc naštvaný a sny má čím dál tím horší. Nechce jít nikam ven přes den, když nemusí. Z koncertů si neužívá ani vteřinu a vypadá tam, jako leklá ryba. Před koncertem se už nemodlí a mamku ani Ushera už jako doprovod nechce. I Ryan se skoro pouští z jeho záchranného člunu, který už drží jen na tenoulinkém provázku, přivázaný na Justinovu obrovskou loď. Pomalu vypadává z jeho života.

Vždy, když v našem hovoru dojde na řadu, co jsme dnes dělali, vyruší buď někdo mě nebo někdo jeho. Asi je nám souzený se jen informovat o novinkách.

Jendou jsme ale přišli na skvělý nápad. Sarah ještě stále má kontakt se Selenou a Selena si myslí, že i teď ji má na své straně.

"Mohla bych donutit Justina, ať se vydá na Davidovu párty. Půjdeme tam spolu… Selenu překecám. Jí se chtít určitě bude, když je to Davidova oslava narozenin," mrkla na nás a tak se i stalo. Na jeho oslavu jsme se dostali i my. Eli a já jsme stále seděli v rohu, ale Annie každou písničku tancovala s Davidem na pódiu či s ním popíjela u baru. Každý, kdo to viděl, ale hned věděl, že mezi nimi nic není… bavili se... tak přirozeně… a přátelsky

"Už jsou tady," řekla potichu Eli a schovala se do stínu. Dívala se ke dveřím, kde stála Selena s Justinem ruku v ruce.

"Nebudeme se tu nudit?" zeptala se Selena Justina, když se rozhlédla kolem. "A nebude ti to tu vadit?"

"Proč by mi to tu mělo vadit? Alkohol tu je, tak mi tu nebude vadit za chvíli nic."

Do hodiny si objednal několik panáků rumu a třešňového likéru. Zapomněl se před odchodem najíst, ale to mu snad za jeden večer neublíží. Kombinace alkoholu, který si objednával, byla doslova příšerná a do pár minut mu bylo špatně až na zvracení. V rohu si všiml, že vidí někoho známého. Zaskočilo mu, jakmile zjistil, že je to Eli. Mělo ho to napadnout. Je spolubydlící od Annie a její nejlepší kamarád - a Niky ex - zrovna slavil narozeniny. Tupče, zanadával si Justin a vstal. Nohy se mu pletly a on mířil k východu. Musí odsud pryč.

Eli ho stále sledovala, a když zjistila, že odchází kvůli ní, chtěla vstát. Já ji ale zatavila, ať zůstane sedět. Ono se to už musí vyřešit samo, protože my jsme udělali maximum.

Justin se zastavil u jednoho podpěrného sloupku a oddychnul si. Výhled na Eli už neměl a doufal, že ona na něho taky ne. Opřel se o sloupek a poslouchal okolí. Bylo mu čím dál tím víc líp. Zaposlouchal se do rozhovoru tří blondýn, které tam o něčem horlivě diskutovaly.

"Pamatujete si, jak se tu loni vykousla Selena s Davidem?" řekla jedna.

"No jasně, že jo. Ale David si to nepamatuje… jen ví, že se to s někym stalo," zasmála se ta druhá.

"Já zas slyšela, že Selena nakecala Bieberovi, že se s Davidem vykousla jeho ex, když spolu ještě chodili… a takhle si Selena právě Biebera získala…" prohlásila třetí.

"No tak to je pěkná mrcha!" zanadávala znovu první a pak si všimla Justina, který tam potichu poslouchá a dozvídá se věci, které vědět nechtěl.

"Ne, to je pořádná kur…" Ale nedopověděla to, protože jí ta první naznačovala, že má přestat mluvit. Otočila se a všimla si smutného Justina. "No a kurva," dopověděla to jiným stylem a všechny tři si daly odchod do co nejvzdálenějšího kouta téhle velké místnosti.

Justin byl zaskočený tím, co se dozvěděl. Ale může to být pravda? Co když je někdo uplatil, aby tohle řekly. Ale kuš! Nebudu přece věřit cizím holkám… ale vypadalo to, že to tady už prostě znají a v tomhle světě se orientují už dýl. Justin se sebou vedl vnitřní souboj. Jedna půlka ho přemlouvala, ať jde za Eli a všechno jí odpustí a on sám se omluví… a ta druhá mu říkala, že nic z toho, co slyšel, není pravda.

Stál tam další půl hodinu, až i Eli byla celkem rozhozená, co se děje. Ona na něj totiž viděla, protože právě stála u pultu a objednala si kofolu.

"Musím za ním jít… už tam stojí nejmíň půl hodiny," pronesla Eli ke mně, když jsem upíjela z flašky Ferneta. Nechala jsem ji jít. Neměla jsem právo jí tu držet.

Eli pomalu šla k Justinovi, který ji zaregistroval až, když k němu přistoupila.

"Jsi v pořádku?"

"Proč tu jsi?"

"Šla jsem sem jen proto, že jsem se o tebe bála… a chtěla jsem tě naposled vidět."

"Naposled?"

"Ano. Rozhodla jsem se, že opravdu odletim do ČR. Nikdo o tom ještě neví, ale po dnešku už vědět bude. Odletim radši… hlavně kvůli tobě."

"To nesmíš dělat," řekl najednou Justin. "Kdybych to takhle nechtěl, ten prsten bych ti nedovolil sundat," zašeptal Eli do ucha a pousmál se. Tuhle větu si Eli pamatovala moc dobře. Byla to odpověď na to, zda se s ní chce pomilovat, či ne.

"Už jsi to ty? Už znovu na tebe platí tvůj song Born To Be Somebody?" Hned, jak to dořekla, sálem se rozezněla píseň, o které právě mluvila. Usmála se, tohle je dobré znamení.

Justin ale neodpovídal. Stále si prohlížel Elizabeth a rukou jí lehce přejížděl po krku.

"Jak to bylo ve skutečnosti s tím Davidem Henriem?" zeptala se nakonec Eli, když z repráků vycházely tóny refrénu.

"Myslíš, jak se s někým vykousl na jedné párty? Jak by to asi mělo být. Opravdu se s někým vykousl. Jen ale… neřekl tvoje jméno. Řekl, že si to nepamatuje. Selena mi řekla, že tě viděla a teď? Já… já nevím, čemu mám věřit."

Elizabeth se vyjeveně dívala na Justina. Není možné, aby se člověk změnil ze dne na den. Ale Justin to už přeci jednou dokázal, proč by to nemohl dokázat znovu?

"To, jak krásně ses choval… může to být zpátky?" zeptala se Elizabeth, ale při jeho pohledu jí opustily i poslední zbytky naděje. Ten se nikdy už nezmění ke svému původnímu já. V tu chvíli se ale Justin usmál a pevně Eli objal. Vzpomínal na ty těžké chvíle, kdy stál u Ronnienýho domu a přemýšlel, zda zaklepat. Jejich dům byl v pohotovosti. Všude samý paparazzi a on se musel rychle rozhodnout, aby to nevypadalo špatně. A když ji uviděl. Lhala mu, ale za to lhala i všem ostatním. Dalo se jí to odpustit a z určitého hlediska to šlo pochopit. Když jí ale vrazil facku, to neměl. Nechápal, co to do něho vjelo. Její slzy ho bodaly, jako kdyby spadl do oceánu v zimním období. Miliony malých nožů, které bodají do každičkého kousku tvého těla.

Ale také vzpomínal na to, jak špatně nesl to, že už s ní není. Stále dokola si pouštěl píseň That Should Be Me a tentokrát poznal, že tahle píseň si našla svého majitele. Byla to Elizabeth. Ona byla autorem i doslovným majitelem a ukázkovým příkladem.

Pak už ale nestihl na nic reagovat. Před ním se objevila černočerná tma a jeho tělo mu vypovědělo službu. Nic si nepamatoval, jen vystrašený řev a nářky, které zřejmě byly na jeho účet.

Překvapilo mě, že Justin objal Elizabeth. Měla jsem chuť tam jít a pogratulovat, že se vrátilo jeho staré já a poděkovat Eli, že to opravdu dokázala. Dlouhou chvíli se tam objímali a vsadila bych se, že ani nevěděli o tom, jak romanticky se pohybovaly do rytmu. Vyhlížela jsem Selenu, ale to jsem dělat neměla. Laškovala s Davidem u baru. Připili si zřejmě na zdraví a nechutně se na sebe usmívali. Bylo mi z toho špatně. Tolik se mi stýskalo po slůvkách "Miluju tě", která mi David vždy při loučení šeptal do ucha. Teď mi z toho úplně naskočila husí kůže po celém těle, ale když jsem se vrátila do reality, ten pohled na ně dva mi zase všechny hezké myšlenky vyhnal z hlavy.

Jak si může dovolit tu laškovat s někým jiným a při tom nedávat pozor a nevěnovat se svému příteli? Zřejmě si ve vztahu dělá, co chce a ani mě to nepřekvapuje.

Pohledem jsem se vrátila zpět k Elizabeth. Jejich atmosféra a už na první pohled obrovská zamilovanost vtahovala všechny diváky (a že jich nebylo málo) do jejich romantického světa bez hranic. Náhle sebou Justin divně škubl, až upadl na zem. Všichni se rozeřvali, včetně mě… jsem totiž děná hysterka, a utíkali mu na pomoc. Elizabeth si ale, kupodivu, zachovala chladnou hlavu, i když oči jí slzely téměř okamžitě. Rychle jsme se k němu sehnuli a já nahmatala pulz. Byl v pořádku a úplně klidně dýchal.

Někdo zavolal sanitku, protože byly slyšet sirény - obrovská rychlovka. Nikdo z nás se ani nenadál a Justina odváželi přímo do nemocnice s verdiktem, že je to otrava alkoholem. A to je průser!!! Myslím, že na tohle už nemám žaludek. Teď už si budete muset v příběhu vystačit sami, protože pokud bych vyprávěla dál, zřejmě bych vám tu už jen popisovala své poblázněné pocity a hlavně strach, který asi prožívá každý z nás. Nejvíc asi Elizabeth.

Elizabeth si vyprosila, aby zůstala s Justinem v sanitce. Selenu od té chvíle, co ji viděla vstoupit do klubu, neviděla. Bylo jí to všechno moc divný. Přece všichni kolem řvali… ještě aby si toho nevšimla.

V kapse jí začal vibrovat mobil. Jednou rukou pevně držela Justinovu ruku a poprvé v životě se opravdu modlila k Bohu, aby se to všechno zase urovnalo a Justin byl v naprostém pořádku. Otrava alkoholem? Co to jen prováděl, prohnalo se jí hlavou a vzala do ruky mobil. Na displeji viděla jméno Ronnie. Okamžitě to zvedla.

"Už jste dorazili do nemocnice?" vybalila na Eli rychle.

"Ne, ale už tam budeme…" řekla nepřítomně Eli a dívala se na lékaře, kteří se snažili přivést Justina k vědomí a zároveň kontrolovat jeho stav. Začala brečet. Tenhle pohled opravdu nevydrží.

"A je tam i Selena?"

"Ne, není… proč?"

"No protože jsme jí tu hledali a nenašli. Logan se ptal Davida a ten říkal, že se se Selenou rozloučil pár vteřin před tím, než Justin upadl do bezvědomí."

"To si jako myslíš, že za to může ona?" vylekala se Eli. Vždyť byla celou dobu u něho. "Ustupte, prosím," řekl jí jeden doktor a ona musela pustit Justinovu ruku, ačkoliv to dělala nerada. V tu chvíli se Justin začal budit.

"Je vzhůru!" vyjekla šťastně Elizabeth do mobilu a chvíli na to si uvědomila, že Ronnie už zřejmě ohluchla.

"JOOO??? Dorazím tam co nejdříve. Jenom by mu měli vypumpovat žaludek a pak by měl jen odpočívat…, ale to by měl i doma," řekla najednou a pak se vrátila zpět k situaci se Selenou. "A nemyslela jsem jako, že za to může, ale že se o něj vůbec nestarala. Když se tu strhl zmatek, musela přece vědět, že se něco děje. Ale vypadá to, že hodila nohy na ramena a-." Její hovor však přerušil Justinův šepot.

"Kde je Selena?" zašeptal a pak si všiml Elizabeth. "Elizabeth? Promiň mi to."

"To nic, Justy. Teď hlavně buď v klidu. Lékaři to zpraví a bude všechno v pořádku, ano?" zasmála se Eli se slzami v očích a rychle se rozloučila s Ronnie, která - podle hovoru - už je na cestě do nemocnice i se Sarah, Loganem a Annie.

Ten večer byl ještě hodně rušný. Justin skoro myslel, že umře bolestí a tím pocitem, jak se mu chce zvracet. Ještě ten večer se to všechno urovnalo a Justin mohl spokojeně spát.

Eli u jeho postele probděla celou noc a popravdě ani jedno oko nezamhouřila, dokud si nebyla jistá, že se probouzí. Něco jí říkalo, ať je u něj a nespouští ho z očí. Taky ten pocit byl správný. Nejen, že Justina za ten večer přišlo podpořit ještě dalších X lidí, mezi nimiž byl Ryan, Usher - s ním se Eli dlouho objímala, oběma se moc stýskalo -, dokonce i Sterling či rovnou Annie, Logan i Ronnie. Později se tam stavil i David a když Justin spal, poplácal ho po rameni a popřál mu hodně štěstí. Nechal tam dárkovou taštičku s ovocem, které by mohlo Justina potěšit. Jen škoda, že po vypumpování žaludku ho zřejmě má jak na vodě.

Hned brzo ráno za ním totiž přišla Selena. Elizabeth se postavila, jakmile viděla, kdo do dveří vstoupil.

"Co tu děláš?" vyjela na ni Selena.

"Já? Jsem tu jako jeho kamarádka, která ho podporuje v tom nejhorším, zatímco jeho přítelkyně hodila nohy na ramena."

"Nepřeháněj to, laskavě," řekla naštvaně Selena a ustaraně přešla k posteli. Pohladila ho po čele, ale její ruku ihned zastavila Eliina ruka.

"Nešahej na něho!" zahrozila Elizabeth a odhodila její ruku pryč.

"Nebo co?"

"Nebo toho budeš litovat," ohradila se okamžitě Elizabeth a obešla postel, aby se k Seleně mohla víc přiblížit. "Víš, cos mu způsobila? Podívej se, jakej byl. Přestal myslet na své fanoušky, zapomněl, proč a kým vlastně chtěl být. Začal se stýkat s takovou smečkou neohrabaných nán, jako jsi ty nebo Paris s Lindsay… a táhly jste ho ke dnu. No není ti hanba?" vyčetla jí Elizabeth a podívala se smutně na Justina, kterému se lehce zachvěla víčka, což přivedlo Elizabeth do totálního vyvedení z míry. Nevnímala nic, než jen jeho hýbající se víčka, která naznačovala, že se probouzí.

Nedávala pozor a to se jí vymstilo. Ucítila obrovskou ránu a štiplavou bolest na své tváři. Selena ji pěstím uhodila do tváře a použila zrovna tu ruku, na které měla ostrý prstýnek ve tvaru špičatého srdíčka, který dostala od Justina. "Aspoň k něčemu se hodí, když už ne k hezké image," pousmála se Selena.

"Kdyby tě to zajímalo. Ten prstýnek… patřil do toho setu… kvůli kterému jsem se vybou… vybourali… Ten den, co měl Justin tu těžkou nehodu… jsme jeli pro tohle… pro tvůj dárek… a ty se ještě posmíváš… že se ti nelíbí… je tohle… tohle normální?" zhluboka dýchala, protože si nahmatala, jak moc jí ten prstýnek na tváři ublížil. Přejel jí přes celou tvář. Sice to nebyla hluboká rána, ale za to krev jí tekla hodně. Byl to lehký, ale dlouhý škrábanec přes celou tvář a Elizabeth se dělalo špatně z pachu krve. I ze své.

"A?" Podívala se na ni unuděně Selena a to Elizabeth donutilo věnovat jí odvetu, která bude dvakrát tak bolestivější. Selena zaúpěla vztekem, když schytala obrovské pěstí do ramene. Elizabeth se hravě vyhnula další ráně s nebezpečným prstýnkem a nenápadně stiskla červené tlačítko, které přivolá doktora.

"Dost. Za chvíli tu budou lékaři a přece nechceš, aby tě vynesli ven se štítkem: Blázen," ukončila to Elizabeth, protože dívčí válku nechtěla ukončit nefér. Selena si uvědomila, že by to byl bulvární poprask jak něco a radši se přestala ohánět svou pěstí s nebezpečným prstýnkem.

"Elizabeth," zašeptal slabý hlas. "Seleno," pokračoval. "Proč jsi to udělala?"

"Já nic neprovedla. To ona tě oblbla, však to nevidíš?" zanadávala Selena a spustily se jí slzy z očí. "Věř mi, lásko," zašeptala a pohladila ho po tváři. On ale ucukl.

"Tobě už se věřit… nedá…" řekl zklamaně a zavřel oči. Zřejmě zadržoval slzy.

"Děje se něco?" vešel do pokoje lékař a nechápavě se díval na probuzeného Justina, Elizabeth s poškrábanou tváří, která stále ještě krvácela a Selena, která rychle dýchala, jak se jí z těla vytrácel adrenalin.

"Jen tady slečna Gomez nechtěla odejít z pokoje sama," řekla Eli přiškrceným hlasem.

Doktor to kupodivu pochopil. "Běž na oddělení číslo 6, ať ti to doktorka vydezinfikuje, než se něco stane," dodal, když zavíral dveře za Selenou a odešel s ní až ke vchodu, kde na ní čekal její bodyguard - mimochodem ani nebyl její… byl to Will, který na ni dával pozor na přání Justina. I on věděl, že se Justin hodně změnil, ale radši to nedával najevo, jinak by ho čekal vyhazov z hodně dobře placené práce.

Elizabeth se utrápeně podívala na Justina, který ukazoval, ať jde k ní. Políbil ji na tvář, kterou neměla poškrábanou.

"Děkuju, Eli," zašeptal jí do ucha a setřel kapky krve, které stékaly až ke krku. "A tohle asi hodně bolí, co?"

"Ne o moc víc, než tvůj žaludek tebe. Teď zavři oči a spi, budu tu nad tebe držet stráž dnem i nocí," usmála se Eli se slzami v očích z dojetí. "Mám tě moc ráda."

"A já tě miluju," zašeptal Justin a zavřel oči s lehkým úsměvem na tváři.

"Je to on," řekla si pro sebe potichu Elizabeth, když vyšla z jeho pokoje a opřela se o dveře. "Je už konečně zpět. Je to už zase on," zopakovala si pro sebe, tentokrát hlasitěji. S lehkými poskoky se vydala na oddělení 6, aby jí to někdo vydezinfikoval a zalepil.

That Should Be Me 49 - Na vrcholu frajerství

Thu, 01 Sep 2011 19:04:37 +0200

Dneska je první prázdninový den a nastávají obrovské změny. Elizabeth se přestane zakrývat a schovávat, ale myslím, že by to nemělo mít velký dopad na budoucí změny. Přece jen ven chodila už několik měsíců a teď najednou, když jí všichni uvidí do tváře, se to má změnit? Pochybuju. Já měla hned od 8 hodin ráno soustřeďko na celý dnešní den. Trenérka využila toho, že je venku hezky a slunečno… a vymyslela si, že dnes se bude trénovat na školním basketbalovém hřišti. Takže domů půjdeme všichni s otřesem mozku. Samozřejmě když ona něco řekne, tak to během 10 minut ještě 20× změní, takže nakonec budeme uvnitř, protože má stejně alergii na slunce.

Takže já vlastně celý ten den vůbec nebyla u toho, co se za celou tu dobu stalo. Navrhla jsem Eli, že se to odhalení přesune až na zítřek, kdy jí budeme všichni po ruce, ale ne. Ona na to bude sama, protože já mám trénink s cheerkama, Annie jede s Loganem na celodenní rande a Ryan dnes konečně bude s Justinem. Jemu se totiž taky tolik nevěnoval… ale prostě Ryan se tak šikovně vecpal, že Justin nemohl říct ne. Za 3 dny totiž Justin odjede na koncert do Las Vegas a vrátí se sem hned následující den. Bude to vlastně takový "intro" vstup pro další koncerty jeho amerického turné.

Ten den se toho stalo opravdu hodně a doteď si nadávám, že jsem u toho prostě nebyla. Všem lidem poblíž Eli se totiž vymstilo několik let podvodů, lží a mnohem dalších a horších věcí, než jsem tu zrovna vyjmenovala. Nejvíc na to ale doplatila Eli a myslím, že to bylo hlavně kvůli jedné velké lži, kterou ale musela podstoupit, aby žila stále svůj americký život a nevracela se do té Evropy. Vymstilo se to někomu, kdo si to vůbec nezasloužil. Ale to předbíhám. Jdeme rovnou od začátku.

"Dobrý ránko," pozdravila jsem všechny jako vždy a udělala si k snídani ovocné cereálie s mlékem, jak je u nás v rodině zvykem. Annie určitě vstane až kolem 9 hodiny, protože si pro ni Logan přijede až na 10, takže na přípravy bude mít i tak spoustu času. Eli byla vždy ranní ptáče, takže v takovouhle ranní hodinu jsme ji mohli hledat buď u televize v obýváku nebo na procházce po pláži - no tam ji radši nikdo nehledal, protože se vždycky objevila doma dřív, než ten, co ji šel hledat.

Takže v kuchyni byla jako vždy jen mamka s jejím přítelem. Zubili se na mě, ani jsem nevěděla proč.

"Tak co ten Ryan?" začal mámin přítel. Před ním nemám žádné tajnosti, ale v tuhle chvíli jsem chtěla, abych zaspala a rychle pospíchala na trénink.

"Tys mu to řekla?" podívala jsem se vyčítavě na mámu a naštvala se. S ním nic nebylo, ale ne, že by bylo špatné, kdyby bylo.

"Ne, Ronnie… když sem ten kluk chodí každej večer, tak je jasný, že si ho aspoň jednou všimnu. Mamka mi jen řekla, jak se jmenuje," přiznal její přítel a zašklebil se. "Tak co? Povídej…"

"Nic mezi námi není a nebude," pousmála jsem se a vzala si cereálie radši k televizi.

Naštěstí Eli dneska dorazila dřív, než obvykle. Už v půl osmý stála ve dveřích, ale něco tu nehrálo. Byla celá udýchaná a rychle za sebou práskla dveřmi.

"Co se děje?" vyskočila jsem ze sedačky a to samé za mnou zopakovali i rodiče.

"Papa… Paparazzi!" vydechla uříceně a Annie se začala smát. Právě přicházela, byla celá ospalá a zřejmě šla jenom na záchod. Jenom nechápu, proč nešla na záchod nahoře… já bych teda schody scházet nechtěla.

"No pokud tohle je zpěv… a ještě k tomu písnička od Lady Gaga, tak by ses měla polepšit," smála se, ale když uviděla, že se Eli vůbec nepokoušela o zpěv, úsměv jí ihned zmizel.

"Tys neměla kšilt?" zeptala se ustaraně mamka a ihned k ní přeběhla. Zamkla dveře a zatáhla závěsy u malého okénka ve dveřích.

"Měla… ale nevím, asi o mně ví už dýl a teď si teprve vyšlápli." Eli skoro brečela. Pokud jí honili paparazzi kvůli fotkám, tak je to dost špatný. Vlastně kvůli čemu jinému jí mohli honit?? Kvůli podpisu?

"To ale úplně mění plány! Asi se jim ty zprávy z ČR dostaly do rukou dřív, než jsme předpokládali," řekla jsem potichu a podívala se z okna. Opravdu tam stál houf paparazziů a fotili si každej detail našeho domu. A je to v háji.

"Neměli bychom si jich dneska všímat. A pokud se to zhorší, budu muset někomu říct o pomoc," uzavřela to mamka a najednou to všichni přestali řešit, až na mě a Eli. Dneska se mi vůbec nechtělo na trénink už jen z toho důvodu, že existuje možnost, že mě budou sledovat.

Naštěstí se tak nedělo, protože mě tam mámin přítel nakonec hodil autem. Od té chvíle mi začal opět normální den, ale Eli začal den, na který se špatně připravila.

Eli se rozhodla, že ten den nikam radši chodit nebude. Bála se, co by se stalo, kdyby vyšla ven a dozvěděl by se o tom i Justin. Když se šla podívat na nejžhavější news ohledně Justina, málem jí vyskočilo srdce z těla - a mamce by vyskočilo taky, kdyby to viděla. Na internetu v novinkách psali, že zvěsti, které pocházely z Evropy, byly pravdivé. Dcera Burnsových se po dobu 7 měsíců ukrývala v jednom z domů na pobřeží u Clinton Street. Byly tam fotky domu a dokonce i jich, jak řešili, jak se vypořádat s dnešním dnem. Další fotky byly s tím, jak utíkala Shewton Street od centra města před těmi zmijemi a tvář před nimi skrývala kšiltem značky DC. Taky tam psali, jak moc se vytáhla do výšky, změnila účes a její pleť se zdá bledší. No dokonce i spekulovali, zda si ji nešla kvůli úkrytu i vybělit. Zase ty kraviny.

Když ten článek dočetla, chtělo se jí brečet. V domě byla sama. Dospělí jeli na nějaký pohovor, který jejich firma pořádala pro nové uchazeče. Annie jela na rande a já byla na tréninku. V tu chvíli někdo silně zabušil na dveře. Eli se bála otevřít a radši ani nevykoukla z okénka. Pomalounku otevírala dveře a bála se, koho tam uvidí.

Stál tam Sterling ještě s jednou dívkou a bodyguardem. Eli pomalu rozpoznala i obličej té dívky. Byla to ta kamarádka Seleny. Jmenovala se Sarah.

"Můžeme dál, Eli?" zeptal se potichu Sterling a Eli kývla. Přece jen ji už viděl v tom obchoďáku před nějakou dobou.

Ster i se Sarah vešli do domu, bodyguarda radši nechali venku.

"Eli… proč jsi nám to neřekla?" podíval se na ni smutně hned, jakmile zavřela dveře.

"Nemohla jsem… pochop to. Jak moc jsem ti to chtěla říct, ale všechno by to bylo jenom špatně," řekla Eli potichu a sklonila hlavu. Z očí se jí začaly linout slzy. "Všechno se to zkazilo," zašeptala a dala se do brekotu. Sterling ji honem objal a začal utěšovat.

"Bude to v pořádku. My ti pomůžeme," lehce jí zašeptal do ucha a silně ji objímal.

"My?" podívala se na něj tázavě a pak pohledem přešla k Sarah, která se na ni soucitně usmívala.

"Byla jsem blbá, když jsem věřila, že mě Selena považuje za nejlepší kamarádku," vysvětlila okamžitě a přešla k ní. Pohladila jí po ruce a začala ji taky utěšovat, jako to dělal Sterling. Eli poznala, že tohle jsou přátelé, kterých se nesmí pustit. Možná by jí i mohli pomoct se přes to všechno přenést a připravit veřejnost, že tohle není vůbec žádná věc ke zkoumání.

V tu chvíli se předsíní rozezněla písnička That Should Be Me. Eli zklamaně položila hlavu na Sterlingovo rameno. Už věděla, proč měla důvod, vymyslet tuhle písničku. Najednou si vzpomněla na ten večer, kdy se s Justinem dívali na Never Say Never a on o ní mluvil jako o autorce toho textu a o její přítelkyni. Takhle už to nikdy nebude.

Sarah se omluvně usmála a zvedla mobil, který jí vyzváněl.

"Víš, že jsem tu písničku vymyslela já?" zeptala jsem se s lehkým úsměvem.

"Vím… Never Say Never jsem viděla. Celkem ironie k nynější situaci," zasmála se Sarah. Tak tomu se říká pravá fanynka.

"No… v téhle době to sedí," zachechtala se Eli a přestala se objímat se Sterem. Posadili se na pohovku a počkali, až Sarah domluví se svým přítelem - jak to tak znělo.

"Volal mi můj kluk… říkal, že bychom měli co nejdříve opustit dům, jinak nám sem vlítne Justin," sdělila potichu.

"Kdo je tvůj kluk?"

"Dozvíš se," mrkla na mě Sarah a ukázala ke dveřím.

"Já tu zůstanu. Chci s ním mluvit," řekla po chvilce Eli a prosebně se podívala na Stera. Ten ale naštvaně zakroutil hlavou. Díky tomu si Eli všimla, že už má ty vlasy delší a celkově vypadá dospělejší.

"Zůstat tu nemůžem. Někam si skočíme na oběd… mrkneme na tvou kámošku, jak se jí daří na tréninku a půjdeme Loganovi zkazit rande, hm?"

No všechny by nás zřejmě zajímalo, odkud všechno tohle ví. Nakonec je to jednoduchý. Baví se s Annie, že jo… takže má všechno z první… maximálně druhý ruky - Logan, Annienin přítel. Ale spíš bych řekla, že to má od Annie… dnes se spolu asi ještě museli vidět a Annie jim musela říct, aby se za Eli stavili. Vymyslela to, myslím, dobře. Sarah má dobré známosti, které ví, kde se Justin pohybuje a s kým… takže nic nebylo na škodu.

"Tak jděte beze mě… chci ho vidět," řekla rozhodně Eli, za což bych ji určitě ráda uškrtila, kdybych tam byla.

"Ne. No tak teda zůstaneme, no," zanadával Ster a obrátil se na Sarah, zda by mu nepomohla s přemlouváním. Ta ale kývla v nesouhlas, že tohle prostě měnit nesmí.

Během 10 minut někdo klepal na dveře.

"No, vypadá to… že dneska tu budeš mít napilno. Ještě čekej návštěvu Seleny, pak taky Paris Hilton a nakonec to bude i sám Obama."

"Proč Hilton a Obama?" zasmála se Sarah.

"Paris si nenechá vzít kluka, kterej jí může dělat takovou reklamu. Kdyby si Justin uvědomil, že když bude s Paris, bude to špatný… tak jí přestane dělat reklamu. A Obama? Nevim, ten mi nějak přišel na jazyk. Tak když se setkal s holkou, která mu napsala dopis, jak se inspirovala Justinem, když jí zemřel tatínek při atentátu na dvojčata a slíbil jí meeting s Justinem, tak bych se nedivil už ničemu," zasmál se Ster a šel do kuchyně. "Ať otevře Sarah nebo ty. Kdyby mě tu viděl Justin, tak by zabil jak tebe, tak mě," mrkl na Eli a místo toho si to radši pak namířil nahoru do 1. patra.

Sarah udělala tu laskavost, že šla otevřít. A jak předtím říkala, tak se i stalo. Ve dveřích stál Justin. Nevěřícně sledoval Elizabethininu tvář. V očích se mu leskly slzy.

Spatřil Sarah a výhružně se na ni podíval. Ta mu ihned zmizela z dohledu - zřejmě za Sterem. Tohle chování by se nelíbilo ani mně a chápu, že se nelíbilo ani Eli.

"Hodně ses změnil," spustila, když za sebou zavřel dveře.

"A tys mi potvrdila, že jsi lhářka," bránil se Justin.

"Nebudu tu argumentovat. Mám spoustu chyb… ale k týhle lži si mě dohnal sám, pamatuješ?" vyčetla mu Eli a vstala z pohovky.

"To není pravda. Já ti říkal, ať se vrátíš do ČR. To, že si tu zůstala… a fingovala svůj odlet, je to nejhnusnější, cos mohla udělat."

"Od tebe bylo nejhnusnější to, že si mi řekl, že mě nesnášíš a nechceš nikdy vidět!!! Proč jsem ti asi lhala?! Protože jsi mě nikdy nechtěl vidět, ty idiote!" zařvala Eli, ale se slzami v očích se ještě nepozdravila. Nebude tu před ním brečet. Ne teď a ne při téhle situaci.

"Já ti to neřekl dobrovolně, do hajzlu! Tys mě k tomu dohnala!" rozeřval se ještě víc Justin a nebezpečně blízko se k Eli přiblížil. Skoro se dotýkali nosy navzájem.

"Vsadím se, že už nenosíš ani ten prsten čistoty," začala Eli nanovo, protože věděla, že tamten boj je marný. On si svou chybu nepřizná.

"Pokud si dobře pamatuju, připravilas mě o to ty… to nesmíš nikomu jinýmu vyčítat… jenom sobě," zabručel Justin a založil si naštvaně ruce na hrudi.

"Vyčítat? Sobě?" Teď už se Eli ale neovládla. Slzy jí začaly rychle téct po tvářích. "Vyčítat?"

"JO! Vyčítat… cožpak jsi nevěděla, že jsem to prostě nechtěl? Bylo to s tebou hrozný…" A tohle už Eli naprosto zasáhlo. Srdce se jí rozbušilo obrovskou a nezastavitelnou rychlostí, dech se jí napůl zasekl v krku, až se z toho rozkašlala. Jak tohle jen mohl říct? To si opravdu neváží ani jedné vteřiny, kterou spolu prožili?

"Tak brzdi! To žes s ní spal je pro mě novinka… na to, že ten prsten čistoty ještě furt nosíš a všude se oháníš, že se s kýmkoliv chceš vyspat až po svatbě. Ale s touhle nádhernou dívkou to určitě špatný nebylo, pokud nejsi bezcitnej drzej parchant." Do jejich rozhovoru se vložil Ster, který už nasupeně scházel schody, a naštvaně a rozzuřeně dupal.

"Knight?? Co ty tu vůbec děláš!!" vyjel na Sterlinga a přešel k němu.

"Já? Přišel jsem podpořit svou kamarádku, i když mi to všechno tajila, jako tobě…" řekl vklidu Ster, ale bylo na něm vidět, že ho to všechno hodně vytáčí. Eli neměla slov. Brečela a nemohla uvěřit vlastním uším. Tak moc se změnil.

"A to ti to nevadí, jo?" uklidnil se Justin a nevěřícně se na něj podíval.

"Víš, že ne? Mám ji na rozdíl od tebe rád!" přiznal se Sterling a podíval se na Elizabeth. Měl ji rád už od samého začátku, ale teď je to jiný.

Snaží se ji chránit, i když o tom vůbec neví. Snaží se jí být na blízku, a srdce mu v její přítomnosti tak moc buší, až má někdy pocit, že mu vyskočí z hrudi. Ale to, že se do ní zamiloval, si nechtěl přiznat.

Eli se zdálo, že se Sterlingovi podařilo Justina uklidnit. On to umí a sám o tom ani neví.

"Promiňte mi to," zašeptala potichu Eli, aby prolomila to hrozné ticho v pokoji.

"Já už ti to prominul," pousmál se Sterling a podíval se na Justina. On se chvíli díval na zem a pak se podíval smutně na Eli. Přešel zase zpět k ní a pohladil ji po tváři.

"Omluvit bych se spíš měl já tobě," zašeptal potichu a z očí se mu spustily slzy. Ster vycítil, že by se měl zdechnout. Došel nahoru pro Sarah a opustili dům.

Justin se stále díval do očí jeho bývalé přítelkyně.

"Proč jsi mi to udělal? Řekneš mi to všechno?"

V tu chvíli se ale Justin znovu probudil ze svého "okamžikového zasnění". "Podváděla jsi mě," řekl rozhodně a stáhl svou ruku z jejích tváří. "Ještě, že ten debil Ster vypadl. Teď už tu konečně nemáš žádnou ochranu, aby se tě furt mohl někdo zastávat," vítězně se Justin usmál a Eli už dokonce nemohla uvěřit svým očím.

"Takhle ses nikdy nechoval!" vpálila mu do ksichtu a naštvala se.

"To asi proto, že už nejsem to mé staré já. Je tu konečně nová osobnost, chápeš? Celou dobu jste mi vy všichni bránili v tom, se dál rozvinout do světa a do říše celebrit a jejich výhod, chápeš? Je mi 18, vím jak se chovat… Navíc. Prej ses vykousla s Davidem, když jsme spolu chodili… na jedné párty. Tak teď už to vím i já… a Selena byla jediná poblíž, co mi pomohla se z toho dostat."

"S Davidem? David Henrie? Prosím tě! Já ti byla věrná, ty kreténe!" zařvala na Justina a v tu chvíli schytala slabou facku.

"Kreténe mi říkat nebudeš," ohradil se skrz zaťaté zuby.

"Uhodit holku je opravdu ubohost," řekla potichu a snažila se, dnes už poněkolikáté, zadržet slzy.

"Myslím, že ty si toho zasloužíš daleko víc," přiznal Justin a otočil se k odchodu. "David sám potvrdil, že se s tebou na té párty vykousl," řekl nakonec a zabouchl za sebou dveře.

Když jsem večer přišla domů - byla jsem první; Annie zřejmě ještě pořád byla s Loganem a rodiče se zase staví v hospodě či kde -, našla jsem Eli, jak leží na studené dlaždicové podlaze v koupelně. Už ani nedokázala brečet, všechny slzy si totiž už vybrečela. Oči měla napuchlé a celé červené a hruď se jí zvedala v několika intervalech a pak přestala. Brečela bez slz. Musela být celá strhaná z dnešního dne.

"Co se stalo?" podívala jsem se na ni vyděšeně. "Udělal ti někdo něco?"

"Byl tu Sterling se Sarah," zašeptala Eli potichu a stále se dívala na jedno místo před sebou.

"A?" chtěla jsem, aby pokračovala.

"Přišli mě podpořit… ale pak přišel Justin… on se tak změnil! To už není ten Justin, co býval…" Pochopila jsem. Pomohla jsem jí vstát z té podlahy a počítala s tím, že se zítra probudí s horečkami. Na gauči v obýváku mi to všechno odvyprávěla a já v tu chvíli věděla, že to Justin jednou hodně schytá. Nevěděla jsem, jak Eli utěšit. Jediné, co jsme obě věděly bylo, že teď už to nebude tak "lehké", jako to bylo do teď.

Končím...

Tue, 23 Aug 2011 23:09:01 +0200

Blog.cz už není to, co bývalo. Normální lidé s blogy končí a začínají se spíše věnovat svým stránkám, či se jen tak skrývají ve světě tajemného internetu - bez reakcí, bez svých článků, beze všeho. Já to ale ani po těch 3 letech vzdát nechci. Nechci se vzdát něčeho, na čem jsem tak dlouho dělala a usilovala o to, aby se to lidem líbilo.

A co povídky. Grafika. To všechno by se hodně mohlo uchytit, ale to bych musela být člověk s pořádkem na seznamu a hlavně aktivní. To já nejsem vůbec.

Možná, že mě ještě naposledy ta správná múza políbí. Ale pokud se stane to, co se možná má stát a možná také ne... nevím. Budu to vědět, až když se to stane a já vám - vlastně komu? - to určitě vědět dám. Mimochodem to nahoře je moje fotka. Není zrovna dobrá, ale snad ani tak hrozně špatná. Byl to skvělej zážitek... se skvělými lidmi.

Tak... a teď? Je to poprvé, co si svůj život nepíšeme sami, ale někdo jiný za vás. Jaký je to pocit? Opravdu příšerný, kdyý nevíte, jak to s vámi bude za 10 dní. Za měsíc. Za rok... Jenom problémy, to vám povím.

Narozeniny

Sat, 06 Aug 2011 13:15:41 +0200

Tohle je jediná fotka, na který jsem i podle sebe roztomilá :D

Tak jo... dneska... je mi 17 let. To, jak chci 17tiny oslavit... asi návštěva pouti ve vedlejším městě... a menší (nebo větší?) rodinná oslava příští víkend. Ale jediné štěstí, které mi k dnešním narozeninám - bez chybičky - chybí... je přání od rodičů. Chápu... narozeniny budu slavit až příští víkend, ale pokud si pamatuju... přát by se mělo v den narozenin... ne v den oslavy.

Budu doufat a vyčkávat. Třeba jim to trkne... nebo pro mě mají dárek, kterým mě chtějí totálně odrovnat - což pochybuju... domluvili jsme se, že ten hlavní za narozeniny, svátek (kterej je mimochodem 15. srpna :D) a Vánoce dostanu až o Vánocích... Takže jediná věc, která mě udělá nejšťastnějším dítětem na světě... bude narozeninové přání od mých rodičů.

A ten nejkrásnější dárek už jsem dostala. Od kamarádky, se kterou mám blog - eda ona se mnou - justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz - je to zajímavé. Nikdy jsme se neviděly... ale připadám si s ní, když si s ní píšu, že je to holka, kterou jsem celou dobu hledala a až teprve teď našla. Lituju toho, že je až z Plzně... Ten dáreček... je to tričko s Mikem:) nádherné tričko s BAĐ motivem... yep.... ten nejkrásnější dárek už visí na ramínku spolu s krásným sametovým černým sáčkem :))

Zítra mi přijede bráška.. a ani se neposadí po těch 14 dní poctivé dřiny... na dětském táboře... a už s ním začnu trénovat The Drill a They Don't Care About Us. Tancovat umí.. tohle pro něj (ne)bude problém :D

Teď jdu asi.... číst... jo... to je to správné, co jsem celou dobu chtěla dělat... a... poslouhat countryovky na uklidnění... jo..... to bude ještě lepší :-)) Hlavně Cherokee Bill od Nedvěda :))

That Should Be Me 48 - True Colors

Tue, 02 Aug 2011 16:07:02 +0200

"Asi mě viděl," řekla Eli, když už všichni dorazili domů.

"Kdo tě viděl?" vylekala se Annie, protože o ničem nevěděla. Ani o Ryanovi a Seleně. Byla v úplně jiné části obchodu, a i když kolem ní holky řvaly Selena, nic nevnímala.

"Justin?" vylekala se okamžitě Nika. "Jestli jo, všechno snažení je v háji," zanadávala Nika a práskla sebou naštvaně na pohovku.

"Ne, Justin ne. Víš… dneska je první den, co ten obchod otevřeli. Myslíš si, že Selena a Justin budou jediní, kdo si tam na nákupní premiéru půjdou něco koupit? Ani náhodou. My jsme měli to štěstí, že jsme vyhráli tu soutěž," zanadávala Eli a podívala se na hodinky. Blížila se 7 hodina večerní a Ryan už i věděl, kde Nika bydlí. Prý tu bude do 10 minut a 5 minut už je za nimi.

"A kdo teda?" chtěla vědět Nika i Annie.

"Sterling," řekla potichu Eli a uhnula pohledem.

"Knight? Ten hnusně roztomilej a přesládlej ťulpas z Disney Channelu?"

"Jo. Ale v tom obchodě měl hnědý vlasy, trochu delší… a zdrcený pohled… a když mě uviděl… já nevím… asi se mi to jen zdálo," zašeptala Eli se slzami v očích. Dokonce i toho chlapce, Sterlinga, nechala při tom, že se vrátila zpátky do České republiky. Ale ona to nebyla pravda.

"Ale notak. Povídej, prosím tě," odfrkla si Annie a posadila se do křesla.

"Jako by se mu oči rozzářily. Začal se usmívat od ucha k uchu a už ke mně vykročil jednou nohou, když v tom se strhla panika, že je tu Selena Gomez." Poslední slova přímo zařvala hystericky, jako ty holky v obchodě.

"Hnědý vlasy?" zatvářila se kysele Nika. "Blonďák s modrýma očima a najednou hnědý vlasy."

"To byla určitě paruka. Nejlíp na sebe nebudeš upozorňovat tak, že k výrazné barvě očí si dáš nečekaně jinou barvu vlasů. Teď se ti to zdá, že spíš na sebe přitáhneš pozornost, ale v praxi je to úplně naopak," řekla znalecky Annie a jak Eli, tak Nika na ni začaly divně civět. Ani radši nechtěly vědět, jak tohle ví. Ale asi můžou jen hádat.

"A mluvila si s ním?" ptala se dál Nika, ale Eli jen zavrtěla hlavou.

"Ale měla jsem děsné nutkání za ním jít a všechno mu říct," přiznala potichu Eli a složila si hlavu do dlaní. Do očí se jí hrnuly slzy a cítila, že bude za chvíli zase na dně.

"No aspoň, že tě neviděl Justin," shrnula to Annie a Nika na ni hodila nabroušený pohled. Oba viděli, jak je po dnešku Eli tak zdrcená a Annie to zakončí úžasnou poznámkou.

Nika přišla k Eli a pořádně ji objala.

"To bude dobrý, nemysli na nic, co se dneska stalo," chlácholila ji a pohupovala se s ní do rytmu tikajících hodinových ručiček. Pak zazvonil zvonek a všem bylo jasný, kdo to je. A nemýlili se.

"Ahoj, Ryane," pozdravila ho Nika a poslala ho do obýváku, kde seděla zdrcená Elizabeth.

"Jsi v pohodě?" zeptal se jí opatrně a pohladil jí po ruce. On odjakživa lidem pomáhal tak, že se jich chlácholivě dotýkal. Vždycky byl zastáncem toho, že lidé se nejlépe uklidní, když něco cítí. A byla to i pravda. Slova nepomáhala… jen dotyky. Od kohokoliv.

"Jo, jsem," utřela si Eli zahanbeně slzy a vstala. Nakonec odešla do kuchyně, aby si vzala prášek na bolest hlavy, který stejně nepomáhal.

"Tak jsem tu jako jedno velký ucho," napřímil se Ryan, když za ním přišla Nika s Annie.

"Radši tu buď jako dvě velká ucha. Ono to zas tak lehký na vysvětlení není," poznamenala s mrzutostí Nika a spustila. Řekla mu všechno. Od té chvíle, co se s Mariah domluvili na tom, že tu Eli zůstane až po tu dobu, co se Eli musela těžce přenášet přes Justinův a Selenin náhlý vztah. Ryan to všechno pochopil a pak jen smutně kýval.

"Odcizil se i od svý mamky," poznamenal na závěr. "Nechtěl s ní snad měsíc mluvit a i teď se s ní stýká jen minimálně. Dokonce je i s jeho tátou Jeremym častěji, než se svou mamkou. Nikdo neví, co mu je… ale teď už asi jo."

"Myslíš, že je to kvůli Eli?" pousmála se Nika. Přece jen má výčitky svědomí?

"Nejen kvůli ní. Je to kvůli Kennymu," uzavřel to.

"Cože?" vylekala se Annie. "Jak to myslíš?" chtěla okamžitě vysvětlení.

"Ještě stále se přes jeho smrt přenáší dost špatně. Často jeho jméno řve ze spaní… a taky Elinino. Myslím, že se mu vrací vzpomínky na tu bouračku. Teda, že je má teď ve snech. Jednou mi řekl, že si od sebe bude držet daleko ty, který mu budou připomínat Kennyho. Eli mu ho připomíná hodně. Nejen svým humorem, ale i vzpomínkami na to, jak jste se děsně rádi škádlili… jeho mamka zase, jak mu vždycky hrozila vyhazov, protože je nezodpovědný. Dokonce i s Usherem se baví jen, když musí. Odmítá chodit na párty s lidmi, který si neuvěřitelně oblíbil. Se Smithovými už taky není v kontaktu a místo toho se začal víc bavit se Selenou, Rihannou a často ho i navštěvuje Paris Hilton s Linday Lohan. Jako snažím se ho držet na uzdě, protože pokud si s nimi třeba jen jeden večer vyjde ven… Selena ho často přemlouvá, ať jdou… tak to bude v háji. Jednou ho někdo uvidí ožralýho a je to všechno v prd… no prostě malér jak prase."

Všichni tři na něj koukali, odkud to všechno ví a probíraly si to v hlavě.

"Měli bychom mu konečně domluvit, že tohle není správný," řekla Nika a podívala se na Eli. Chvíli bylo v pokoji ticho, ale když na Eli spočinuly i zbylý dva pohledy, se zděšením pochopila.

"To po mně nechtějte! Já už se k němu nevrátím! Už mě ani nebude chtít," bránila se Eli jak svým emocím, tak i slzám.

"Věř, že tě chtít bude. Jen mu to budeš muset sama ukázat. Musíš mu pomoct se přenést přes jeho trápení a my víme, že to dokážeš," upozornil ji Ryan a usmál se na ni.

"A jak to všechno víš?"

"Někdy se vyplatí s ním spát v jednom pokoji a špatně zabírat. Co všechno se pak z jeho mluvení ve spánku a náměsíčnosti nedozvíš," mrknul na ni s úsměvem a pak se zaksichtil.

"No… tak dobře," svolila nakonec Eli a podívala se z okna ven. Nic tam neviděla, byla už tma. Ale věděla, že pokud se nějak nezakročí, Justin opravdu spadne do obrovského maléru.

Ale tahle část příběhu už je myslím na mých bedrech. Měla bych vám i říct, kdo to všechno vlastně bude vyprávět. To jsem já, Nika.

Dny plynuly, Ryan se k nám stavoval stále častěji a častěji, až i naší mamce začalo být podezřelé, že je s námi skoro každý den. Jednou to totiž zašlo tak daleko, že ho sem přišel hledat i Justin. Bylo to také poprvé, co se u nás za tu tak dlouhou dobu - půl roku? - objevil. To, že se u nás stavil, nebylo ještě tak hrozné. Hrozné bylo to, že Eli se šla projít dolů k pobřeží a nemá u sebe mobil. Budu muset poslat Annie, aby ji našla a Ryana, aby za každou cenu hlídal dveře, kdyby se otevíraly. Bude to v háji, pokud ji tu Justin uvidí… ale naopak… mohlo by se tím všechno úplně změnit.

"Ahoj," pousmál se Justin, ale už to nebyl on. Falešný úsměv by šel vidět na míle daleko.

"Ahoj, Justine," řekla jsem vcelku sklesle. Poslední dobou jsem ho přestala mít ráda. Nejen kvůli tomu, jak rychle si našel "náhradu" za Elizabeth, ale také, jak rychle šla jeho nevinná povaha a úžasný humor ke dnu. Stýkal se s jinou společností, bavil se jiným způsobem a na svou kariéru řádného mladíka doslova kašlal. Rozmyslel si, že Ushera už na své pokračování nepotřebuje - a jak moc se mýlil.

"Ryan je asi u vás, co?" podíval se po pokoji, ale když Ryana uviděl za sebou, jak stojí před dveřmi, usmál se.

"Že by?" pronesla jsem ironicky a mrkla na Ryana. Poslední dobou jsme si totiž hodně rozuměli a nejvíce trávil právě ten volný čas se mnou.

"No. Jen ti taťka vzkazuje, že bys dneska neměl zapomenout na tu zahradní grilovačku," připomněl mu Justin a sáhl po klice u hlavních dveří.

"Tos přišel jen kvůli tomu?" pokárala jsem ho.

"A on je tu snad i jiný důvod, proč bych měl přijít?" podíval se na mě nechápavě a v tu chvíli uhodil kladivem na hlavičku.

"Vypadni!" procedila jsem skrz zuby a ukázala vztyčeným ukazováčkem ke dveřím, u kterých stejně už stál a vypadnout se chystal už od samého začátku. Zároveň jsem si ale chtěla užít ten pocit, že odchází nuceně.

"To mám v plánu," zašeptal potichu Justin a v očích se mu zalesklo něco, co už v něm dlouho nebylo spatřeno. Pravý smutek a lítost. Objevilo se to jen na vteřinku, pak už to byl zase ten namachrovanej frajer, kterej chce všem ukázat, jak on umí.

V tu chvíli za dveře zatáhl někdo z druhé strany. Buď to byla Annie se zprávou, že Eli nenašla, nebo to byla Eli. Tak či tak nesmíme dovolit, aby v tomhle okamžiku hrála hlavní roli náhoda. Ryan vycítil blížící se malér a tak rychle přešel před Justina a otevřel dveře tak, aby Justin neviděl ven.

"Ahoj, Danielo. Můžeš přijít dýl? Je tu důležitá návštěva, víš?" řekl rozhodně a já věděla, že je to Eli. Nahrál to skvěle, až jsem ho za to začala přímo zbožňovat. Roztlouklo mi srdce, když jsem uslyšela, jak skvěle improvizoval.

Pak otevřel dveře, aby Justin mohl úplně projít. Ten radši mlčel a dál si hleděl svého. Za chvíli stál u svého, zřejmě nového, auta a vyjel nadobro z naší ulice. Konečně.

Jeho přítomnost mě štvala a urážela. Počítám s tím, že dnešní večer bude pěkně otravnej. Naštěstí nám Ryan pak řekl, když už se Eli vrátila z prodloužené procházky, že vyráží na další turné, tentokrát ale jen pro USA a Kanadu. Vždy tu bude někdy poblíž a vždy bude nějaká možnost, aby se všechno, co jsme tak dlouho skrývali, profláklo.

Ono ale bude i těžké, aby Justin vůbec Eli poznal. Už totiž nemá tak dlouhé čokoládové vlasy. Ostříhala si je a nechala si udělat ofinu, která dokonale zakrývá půlku jejího obličeje. Její tmavě čokoládová pleť pomalu bledne a její postava se dá někdy i lehce přehlédnout. Za těch pár měsíců hodně ubrala na váze. I tak by si stále mohla dovolit procházet se po molech jako topmodelka. Někdy by tuhle kariéru zkusit mohla.

Uběhl celý rok a jsou tu další letní prázdniny. Justin se u nás už neukázal a zřejmě ani nikdy neukáže. Eli měla v létě potíže, aby chodila přede všemi aspoň trochu zahalená. Když si vzala kalhoty, málem se upekla. Často si brala kšilty, ale ani to vůbec nepomáhalo.

"Víš… už bychom s tím mohli přestat. Mamka říkala, že v ČR už se to dávno profláklo, že s ní prostě nejsem…," přiznala Elizabeth, když jsme se dívali v noci u nás doma na horor a jedli při tom pizzu. Rodiče totiž nebyli doma - tak jako každý jiný večer; jednou jsou to noční školy, další zase zábavy a poté práce… a tak je to stále dokola -, takže jsme si mohli dělat cokoliv.

"To je správný rozhodnutí," řekla potichu Annie, která celou tu dobu seděla bez jediného hnutí, až jsme zapomněli, že tu vůbec je.

"Souhlas," přidala jsem se. "Ale bude to dost velkej šok pro všechny, co si tě ještě stále pamatujou. A myslím, že si přítelkyni Justina Biebera, ještě k tomu ex, jen tak nikdo nevyžene z hlavy. A jelikož hodně lidí vidí, jak se Justin mění… tak tu vinu připisujou i tobě," řekla jsem potichu, i když jsem jí to vůbec říkat nechtěla.

"Cože?" vykulila na mě své velké hnědé oči. "Jak to víš?"

"Ty nečteš diskuze na netu?" zasmála se Annie. "Dokonce ti to píšou i v tý češtině. Tam v tý republice taky nejsou zrovna dvakrát spokojení," uchechtla se. Zřejmě vzpomínala na chvíli, když jsme se ta slova snažili rozluštit i s překladačem.

"Tak to ste mě moc nepotěšily," přiznala potichu Eli a znovu začala pochybovat o tom, aby se vůbec odhalila veřejnosti. "Beztak si mě určitě nikdo pamatovat nebude," řekla nakonec.

Půlka pryč a já nikde

Tue, 02 Aug 2011 15:05:28 +0200

Chápu :-( Půlka prázdnin za námi a mně nevychází nic tak, jak jsem si aspoň z poloviny přála. Chtěla bych vám toho říct hodně, ale tenhle blog pro mě a i pro některý z vás ztrácí tu tajemnou anonymitu. Už hodně mých známých mi tento blog prohlíží a já se bojím, že jakmile sem napíšu něco, co bych neměla... hned to ví ta dotyčná osoba, jak se mi už milionkrát stalo.

Už se tu necítím jako ve svém anonymním, ale i tak veřejném, deníčku. Už tu nejsou lidi, který bych tak ráda (i virtuálně) objala. Už to tu není jako dřív. Mám 3 blogy. Hanulinkas2, justin-b-i-e-b-e-r (ale tady přemýšlím, že skončím... byla to jenom lehká přeháňka divných pocitů... ale Justin už se nechová jako hvězda bez manýrů... už ty manýry má a já byla tak naivní, že on bude jeden z těch, kterým nestoupne sláva a slavná a líbezná přítelkyně do hlavy).. a taky simici007, kde jsem poslední dobou nejaktivnější.

Za ten měsíc jsem toho zažila, udělala, pokazila, atd.. celkem hodně... když to sem napíšu, budu pak mít výčitky svědomí, že jsem to prozradila. Ach... kde jsou ty časy, kdy mě tu nikdo neznal... kdy si lidé tyhle informace četly jen tak pro radost, smutek a porozumění... už blogy nejsou to, co bývaly... Můj Hanulinkas2 deníček to už nikdy nebude.

Ale i tak mám furt ráda věci, které jsem vždycky ráda měla :-) Hudba, zpěv, tanec, grafika, psaní povídek. To všechno stále dělám. Teď jsem se zasekla u známého... až přechvalně úžasného spisovatele Stephena Kinga. Určitě jste slyšeli o tomto úžasném hororovém pisálkovi, který donutí čtenáře, aby se cítili a prožívali to, co jeho oběť v knize.

Můžu doporučit knihu TO - úžasný hororový příběh s nejlepším koncem. Nebo taky Mlha - kterou ale asi ani nepřeložili - zatím - do češtiny... ale je to ve filmovém zpracování z roku 2007 ;) - a nebo kniha Ostrov Duma Key či Za Soumraku (tu teď čtu a je vidět na obrázku :D - má výroba, nekopírovat).

Snažím se psát teď příběhy, které by měly někdy hodnotu, aby byly vytisknuty do knižní verze a mohly by se prodávat. Jak už Stephen řekl... psaní povídek se dá zapomenout... z toho vyplývá, že se dá i naučit, případně doučit.

A já se vám odporoučím, stejně si to nikdo nepřečetl :-D Mám vás ráda :* Jooo.. a mám nový účes :D (Klikni na Celý Článek :D)

A nahoře a v ofině si domyslete červený melíry ♥♥ :D

Tak jsme se zapotili

Wed, 29 Jun 2011 17:01:49 +0200

No povím vám! To byl teda boj. Ani nevím, jestli začít u učení :-D Nebo u rozbitého počítače - alias zdroj si hodil mašli. Naštěstí mám tak šikovného tatínka - který má mimochodem dneska svátek (Petr ♥) - co mi rychle a dobře zpravil počítač - vyměnil zdroj... a řeknu vám. No byl to boj, zjistit, jestli je v háji grafika nebo něco jiného - a ještě stále může být :-D

Tímto článkem jsem ale chtěla říct, že se Vaše HanisShka nadobro vrací. Co za tím stojí? No přece PRÁZDNINY!!! Přemýšlím, že si dám šlofíka od Facebooku (nebo si facebook hodí mašli? bylo by to tak lepší :D) a začnu se naplno věnovat grafice - kterou budu zveřejňovat jak tady, tak i na simici007.blog.cz - budu si procvičovat angličtinu (překládáním článků na justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz) a samozřejmě fotografování a psaní povídek :-))

Zveřejním sem i článek o dni 25. 6. 2011 - 2 roky, co nám odešel Michael. Povyprávím vám o tomto dnu, jak jsme si ho snažili užít i přes ten špatný datum. Povím vám co nejvíce podrobností a pokusím se dodat co nejvíce fotek (většina nebude mých... dokonce i foťák si hodil mašli...). No co mně se ještě nerozbije :-D

Teď ale pádím uklízet... a za chvíli?! WELCOME MY NEW DESIGN (ale ne na tomhle blogu :D toho vás zatím ještě ušetřím! Snad bych ještě dneska mohla stihnout obnovit Spřátelené blogy - žádný favorite.. to půjde jako fakt pryč :D. No a... ono toho asi bude ještě hodně :D Samozřejmě zase zveřejnim všechny své doposud udělané designy - na přání, k mání i k nemání :)) :D

Mějte se krásně, má Hanulčata :D:D:D Oprava! UŽIJTE SI PRÁZDNINY!!! ;)

That Should Be Me 47 - Poslední naděje na záchranu

Fri, 17 Jun 2011 22:40:47 +0200

Ten den se do nemocnice zastavila ještě Nika. Když uviděla spící Eli, jen se pro sebe usmála a byla ráda, že je všechno v pořádku. Pak si ale všimla jejích narudlých kruhů pod očima. Poznala, že tohle způsobil jen dlouhý pláč.

Prošla pokojem a květiny, které nesla pro Eli na uklidnění, položila do vázy, která stála na stolku naproti její postele. Přidala je k těm obrovským květinám, které Eli dostávala od Ushera. Každý to věděl. Skoro každý den byl o Usherovi malý i větší článek, že nese květiny do nemocnice své přítelkyni. Další noviny zase tvrdily, že je nosí Justinovi… a až skoro poslední časopis, který si Nika prohlížela, měl konečně pravdu.

"Usher je natolik štědrý, že nese květiny do pokoje přítelkyni Justina Biebera." Ta autonehoda, přeživší. I po měsíci se v novinách stále řešilo jedno a to samé. Fanynky řvaly lítostí… jiné zase radostí, že je v pořádku. Avšak nikdo se najednou nezajímal o Eli. Fanynky řádily víc a víc, až si i Justin začal uvědomovat, že tohle v pořádku opravdu není.

"Niko?" uslyšela slabý ubrečený hlas. Oči zvedla od podlahy a podívala se na zcela zdrcenou Elizabeth, ležící v posteli.

"Eli! Slyšela jsem, že se operace podařila! Už umíš aspoň trochu chodit?" pozdravila ji Nika s úsměvem a pořádně ji objala. Eli ale měla ruce tak hadrové, že už i Nika poznala, v čem je ten hlavní problém. "Co provedl?" vyjela naštvaně Nika a v hlavě si představovala, jak za to Justina pořádně zmlátí.

"Rozešli jsme se… to provedl," řekla Eli prostě, až se i Nika divila. Zřejmě už ale neměla tolik síly, aby dál plakala, natož se rozčilovala.

"To mi neříkej!" vylekala se Nika a úlekem vstala. "Tohle nesmim dovolit!" zaťala ruku v pěst a zamračila se.

"Niko… nech to být. Vracím se zpět do Český republiky. Takhle by se to jen zkomplikovalo…" zašeptala zklamaně Eli.

"A co takhle to domluvit tak, abys bydlela na chvíli u mě a ukázala Justinovi, že byla chyba, pustit tě do Evropy? Víš co? Já to domluvím!!!" Nice se v očích šťastně zablesklo. V hlavě se jí tvořil tak skvělý plán, až se sama divila své strategické chytrosti.

"Niko, nedělej to! Už jsem se s tím…" Ale než to stihla doříct, Nika už byla venku z pokoje a hledala Elizabethininu mamku Mariah.

Když ji konečně našla, spustila na ni svůj návrh. Mariah byla hodně proti, protože tohle podle ní nemělo hlavu ani patu. Chtěla svou dceru prostě u sebe… kord když se tu dějí takové věci. Ale na druhou stranu. Když oznámí, že Eli letí zpátky domů a tam už by to nějak zakamuflážovala… svou dceru by nechala u kamarádky, kde by se aspoň týden či dva neukázala venku… možná by ten povyk ustal. Znělo to nakonec jako dost dobrý nápad a ačkoliv se to Mariah nezdálo… i přes ten všechen strach hledala způsob, jak své dceři neublížit tak moc… a už nikdy v jejích očích neuvidět tu bolest, kterou včera viděla.

Elizabeth na místo čekání vstala z postele a pokoušela se vstát. Vzala si berle, které byly opřené o stěnu vedle postele… a pokoušela se chodit. Kupodivu jí to šlo skvěle… na to, že několik týdnů nechodila.

Nika vešla s úsměvem do pokoje a pak zůstala údivem stát. Klidně by se vsadila, že Eli nepotřebuje na chůzi ani berle. Za ní vešla do pokoje Mariah a reakce byla téměř stejná. Až na to, že se ke své dceři okamžitě rozeběhla a pořádně ji objala. Eli ale její objetí vůbec nepřijímala a zůstala stát. Neměla ji ráda už jen z toho důvodu, co jí všechno chce vzít.

"Mám skvělou zprávu! Od té chvíle, co tě pustí z nemocnice… bydlíš tady!" usmála se na ni Nika a Eli se najednou na obličeji rozzářil oslňující úsměv. "Takhle ti to sluší," mrkla na ni Nika a přešla k Mariah, která objímala svou dceru.

Od té chvíle uběhlo jen pár dní. Justin se v nemocnici objevil každý den a pokaždé se osobně ptal, jak je na tom Elizabeth. Když se blížil "den odletu", přišel se přesvědčit na letiště, zda Eli opravdu odletí. Sice převlek nezapůsobil tak přesvědčivě, ale na to, aby viděl Eli, jak nastupuje do letadla, mu to ještě vystačilo.

Bylo mu jasný, že vidí naposled svou pravou lásku. Právě vcházela do odbavovacího terminálu, kde položila velký černý kufr na pojízdný pás. Dál už nemělo cenu se dívat. Prozradil by se tak hodně. Setřel by si slzy a každý by viděl, že se pod tou bláznivou čepicí schovává tvář slavného teenagera.

Letadlo právě odletělo a Justinovi se do očí hrnou první slzy.

"V pohodě?" zeptal se ho jeden z bodyguardů a Justin jen smutně kývl. "Neboj. Dneska přijede Selena. Zase tě bude dobře rozptylovat," ujistil ho.

"Jo, to máš pravdu," pousmál se Justin, když si vzpomněl na včerejší večer a ráno, které strávil se Selenou. Úplně skvěle ho odreagovala a on v těch chvílích úplně přestal myslet na Eli a myslel jen na ten krásný úsměv své hvězdné partnerky.

Elizabeth smutně hleděla na letadlo, které právě nabíralo rychlost a pomalu vzlétlo. Její maminka se vrací do České republiky za Stefanem.

"Měj se krásně," šeptla si pro sebe a chytila se za Niky ruku.

"Neboj. Tady se budeš mít taky dobře," řekla chlácholivě mamka Niky. I ona souhlasila s dočasným ubytováním. Jelikož Eli už bylo 17, mohla si jít konečně udělat řidičák, ale kvůli pohyblivosti a znecitlivělých nohou musela ještě pár měsíců počkat.

Na účtu za tu dobu měla nashromážděnou dost velkou sumu na to, aby zvládla platit nájemné (i když byla Nika s mamkou a sestrou silně proti) a zároveň přispět na řidičák a koupit si levnější auto.

"Ahoj, Justine," usmála se Selena na vysokého štíhlého kluka, který šel jejím směrem na ulici. Jediní, kdo si jich všímali, byli paparazzi, ale Seleně bylo jedno, že to tak je. Elizabeth je pryč a určitě o tomhle se sotva dozví. Ona a nějaké novinky o tom, kdo jí řekl, že jí nenávidí? Nesmysl.

"Ahoj, Sel," usmál se Justin a objal ji. Přičichl si k jejím vlasům a vnímal tu úžasnou vůni čerstvých jahod. Rukou přejel jemně po jejím rameni, ale hned na to si uvědomil, že dělá velkou chybu. Ani jeden z nich si nevšiml, že Eli a Nika sedí v protější cukrárně a dávají si tam zmrzlinu. Nika to všechno sleduje a bojí se dát Eli najevo, kam by se rozhodně (ne)měla dívat. Rozhodla se, že jí o tom zatím nepoví. Uvidí se, jak se to vyvrbí. Nevěřila totiž, že by Justin tak rychle přesedlal a nic si z jejich odloučení nedělal.

Zároveň ale proklínala Selenu. David někde natáčí další seriál, tentokrát pro CW TV, a jeho Selínka si tu flirtuje s Justinem, který byl mimochodem před pár dny taky ještě zadaný.

"Co se vlastně stalo mezi tebou a Davidem?" zeptala se Eli přiškrceně. Nika tohle téma nikdy neměla ráda, ale Eli to prostě jednou vědět musí.

"No. Když jsme měli s Davidem pauzu… jen jako… jako oddych, protože jsme oba byli daleko od sebe a usmysleli jsme si, že si od sebe odpočineme, ale nebudeme se podvádět. Vlastně… byli jsme stále ve vztahu, ale nevolali jsme si tak často a tak… no prostě chápeš," mrkla na ni Nika a podívala se znovu tím směrem, kde stál Justin se Selenou. Právě se chytali za ruku a vydali se jejich směrem. Nika nemohla riskovat, že je Justin uvidí. Nemá vědět o tom, že tu Eli je.

Rychle vstala a nabídla Eli, jestli si nepůjdou dát dovnitř ještě zákusek a při tom se modlila, aby to ani Justin se Selenou neměli namířeno do cukrárny. Štěstí stálo při Elininý straně a s Justinem se minula. Nika se rozhodla, že už nikdy nebude riskovat a ven brát prozatím Eli nebude.

Elizabeth už vůbec neměla problémy s chůzí. Lékaři se až divili, jak rychle se dokázala postavit na vlastní nohy a téměř nepotřebovala ani berle. Pro některý to často bylo jako zázrak, pro Eli to bylo jako samozřejmost. Nedokázala si totiž představit život bez chůze, bez procházek. Přemýšlela o tom každou noc a nejvíce o tom přemýšlela, když se jí v mysli objevovaly vzpomínky na své poprvé. Ještě teď cítila Justinův horký dech na svém krku a jeho dotyky na svých zádech. Polibky, které se jí couraly po krku a jazyk, kterým kroužil po jejích rtech a tvářích.

Nedokázala to vyhnat z hlavy, aniž by si nevytrhala všechny vlasy. Ještě, že se jí Nika s Annie věnují tak často.

Blížily se Vánoce. Tak dlouho se všechno tutlalo, až se to ututlalo nadobro. Skoro nikdo si nepamatoval na nějakou Elizabeth Burnsovou. Nikdo si nepamatoval ani na Niku Lobovitz. Annie měla to štěstí, že i nadále chodila s Loganem Lermenem, kterého i Eli často vídala, protože k nim Logan chodil na večeře. Elizabeth zatím se školou problémy neměla. Nastoupí do ní, jakmile se ukončí 1. pololetí - nastoupí do školy, kam chodí i Nika s Annie.

Byla to odborná střední škola, kde se hlavně zaměřovali na vlastní dovednosti a umění. Bylo tam, dá se říct, vše, co si aktivní člověk může přát. Oddělení sportu, oddělení malířského a grafického umění, hudby, filmů a všeho dalšího. Samozřejmě od obyčejných předmětů, jako je třeba angličtina či matematika, se ani náhodou nemohly odloučit, i kdyby sebevíce chtěly.

Jednou se to však všechno změnilo, když si Nika, Annie a Eli vyšli na Vánoční nákupy do největšího a nejnovějšího nákupního centra v Atlantě. Na Eli si už skoro nikdo nepamatoval, což jim vyhovovalo. Ani Justin doteď nevěděl, že vůbec neopustila Ameriku. Že to všechno byla jen obrovská lež, aby Eli mohla dál žít svůj původní život.

Eli právě vybírala v oddělení parfému. Přemýšlela, jaká vůně by se asi líbila Annie. Často si kupovala malinový osvěžovač vzduchu, ale přece nemůže vonět, jako její pokoj. I když sehranost by to byla úžasná.

Nakonec se rozhodla pro lesní směs. Logan často básnil o lesních vílách, a když ucítil, jak domem voní čaj s příchutí lesní směsi, byl ochotný všechny pytlíčky s čajem okamžitě ukrást a začít je "fetovat". Eli milovala, když se někdo, jako Logan, choval normálně… jako obyčejný člověk.

Lahvičku drahého parfému s vůní lesní směsi vložila do nákupního košíku a šla tentokrát pro stylové conversky pro Niku. Pořád si přála, aby měla takový fialový… jako nosil Justin. Nika si totiž děsně oblíbila Justinův styl, i když ho neměla vůbec ráda. Hold ale člověk se stylem se musí respektovat - nebo aspoň brát pro inspiraci. Nika si nikdy nechtěla přiznat, že i když Justin (ne)oficiálně chodí se Selenou, má pro něj i přes to všechno přátelskou slabost. Možná ani ne přátelskou, ale slabost určitě.

Nika se právě zdržovala v kosmetickém salonku - tedy vlastně ne v tom, kde poskytují své služby, ale spíše kosmetické výrobky. Nevěděla, jestli má své sestře Annie koupit milion malých drobnůstek nebo jeden obrovský dárek, co by stál za to. Právě v tu chvíli se jí rozezněla Gone Too Soon od Michaela Jacksona v její kapse. Smutná písnička, při které se jí vždycky nahrnou slzy do očí. Volal jí táta.

Štrachala po kapsách, ale jelikož všude okolo hrála jiná hudba a na mobilu měla vypnuté vibrace, bylo celkem těžké ten mobil najít. Nedávala si pozor a v tu chvíli do ní někdo narazil.

"Nemůžeš dávat…" Nika se zasekla v půli věty. Zvonění nechala zvoněním a zahleděla se do těch zelených očí. Světle hnědé vlasy… jako má Justin… všimla si Nika jako první a hned si v duchu vyndala, že všechny kluky přirovnává buď k Davidovi nebo Justinovi - a s tím musí být konec.

"Nestalo se ti nic?" promluvil svým božským hlasem. Jeho úsměv zářil snad na sto mil daleko a jeho zelené oči tak hypnotizovaly, až se Nika zapomínala nadechnout. Srdce jí několikrát vynechalo.

"N-ne…" vykoktala ze sebe a uhnula pohledem. "Jenom… promiň, že jsem nedávala pozor," omluvila se rychle a přála si, aby mobil už konečně přestal vyzvánět a naštěstí se tak i stalo.

"Ale ne. Ty za to nemůžeš," mrkl na ni a jí začalo dělat problémy normálně stát. Podlamovala se jí kolena. "Stála si na jednom místě, tak proto za to nemůžeš," dodal rychle a poplácal ji po rameni. "Jmenuju se Ryan… Ryan Butler," pousmál se na ni a natáhl k ní ruku. Nika na ni nejdříve chvíli zírala a pak si uvědomila, že by měla říct své jméno. Celá zrudla jak rak a přála si, aby to měla co nejdříve za sebou.

"Já… jsem Veronica Lobovitz, ale přátelé mi poslední dobou říkají Ronnie," nakonec se vzchopila a jeho ruku přijala.

"Lobovitz?" Měl celkem problémy to vyslovit. "Ty asi nejsi odsud, co?" zachechtal se a Nika začala tát tou jeho nevinnou sladkostí.

"To ne. Mamka pochází z ukrajiny," zasmála se. "To je v Evropě," vysvětlila rychle, když zachytila jeho nechápající pohled.

"Áha!" zasmál se Ryan.

"Ryane!" zavolala na něj nějaká dívka. Nika se nejdříve lekla, že se tu červená a ztrapňuje před zadaným, ale ten známý dívčí hlas jí prostě nedá. A taky, že nedalo. Byla to Selena, kdo na něj volal.

"Ta se musí vecpat všude," zamumlala si Nika pro sebe a odvrátila se od ní se znechuceným pohledem.

"Vy se spolu znáte?" udivil se Ryan a vesele zamával na Selenu. Když se k ní otočil zády, nebyl už tak veselý.

"Jo. Přes Justina Biebera," odfrkla si. A dneska je zkažený den a nenapraví to ani pořádná sněhová koulovačka.

"Ty se znáš s Justinem?" vyjekl nadšeně Ryan a chytil ji za ruku. "To je můj nejlepší kámoš. Známe se už od základky," mrkl na ni a ruce stále nepouštěl.

"Ryane, tak už pojď! Čekáme tu už jen na tebe!" zavolala rychle Selena a ukázala směrem, kde stál Justin. Měl na sobě jen černou kšiltovku, která mu napůl zakrývala obličej. Tentokrát měl na sobě modrý kalhoty, které mu naštěstí nepadaly až ke kolenům a tak by ho jen málokdo poznal. Neměl na sobě ani to své těsné tričko. Tohle na něm plandalo a bylo bílé - tu Justin skoro vůbec nenosil. Jen ve výjimečných případech.

Ale i tak ho poznala. Ihned se lekla, že by tu mohl vidět Eli a doufala, že se plete. Hned na to jí ale na rameno poklepala slabá ruka. Prosím, ať je to Annie, opakovala si v hlavě Nika a pomalu se otočila. Ne… stála tam Eli.

"Jo. Znám se s Justinem… teda znala… teď už o naše přátelství nejeví zájem," uzavřela to Nika a tím naznačila Eli, že by si měla dávat pozor, jak moc se ukazuje okolí.

"Tak bychom to přátelství zase mohli obnovit. Jednu dobu měl…" V tu chvíli ztratil řeč. Až teprve teď si všiml té dívky, která stála vedle Niky nervózně se schovávala za její postavu.

"Ty jsi Eli," začal nanovo.

"Ne, to nejsem," ohnala se naštvaně Eli a uhnula pohledem.

"Jsi. Tebe bych poznal kdekoliv. Viděli jsme se přece v nemocnici, zapomnělas?" zasmál se nervózně Ryan. Chtěl pokračovat, ale Nika ho zastavila.

"Jestli chceš vědět víc, musíš dneska večer přijít k nám, ano? Ale neříkej to Justinovi. Neříkej mu, že je tu Eli. Všechno bys tím zkazil a oba… nebo aspoň Eli… by měli život ještě víc v háji," zaprosila Nika a tentokrát byla ona tou, kdo ho chytil silně za ruce.

"Jasně," řekl nechápavě Ryan a otráveně se otočil na Selenu, která znovu volala, ať už se tam nevykecává.

"Taky jí asi nemáš zrovna dvakrát v lásce," všimla si Eli a potichu se zahihňala.

"No… ona není špatná, ale myslí si, bůhví jak není vtipná," protočil otráveně panenky. "Ty její "vtipný" dodatky… z těch by se někdo… no radši půjdu, aby mě nesežrala zaživa," přiznal otráveně Ryan a poprosil ještě Niku o tel. číslo. Přece jen nevěděl, kde Nika bydlí a i přes to se všechno chtěl dozvědět od první ruky.