Před rokem a půl jsem ukončila vztah, který trval 3 roky. Nemohu říct, že to byly ty nejhorší 3 roky mého života a ani nemůžu říct, že byly nejlepší. Vždy se to nějak kolísavě střídalo.
Poslední 2 měsíce jsem byla chycena v pasti a nedokázala jsem svému tehdejšímu příteli říct, že už s ním nemám důvod proč dále trávit čas. Láska vyprchala, sympatie postupně mizely a mé srdce chtělo jinam - chtělo být samotné a odpočinout si.
Nakonec jsem to dokázala a přibližně další rok byla sama. Během toho jsem se nespočetněkrát "zamilovala" a zase "odmilovala", jak by to řekli náctiletí. Ale vím, že jednou jsem se opravdu zamilovala. Ta láska byla tak silná, že jsem trpěla 4 měsíce odmítáním a ignorováním. Nadějemi a posléze zklamáním. Až jsem nakonec vyhrála.
Nakonec jsem ho, dá se říct, uhnala. Ale musím říct, že to čekání za to stálo. Lepšího přítele jsem si totiž nemohla přát.
