Pár metrů jsme ušli bez jediného slova a pak jsem mu konečně odpověděla.
"O Nicol."
"Ale jdi! Už mi to říkalo hodně lidí," bránil se. Pochopil, na co tím narážím.
"A není ti to divný? Že už ti to říká tolik lidí?"
A na to mi neodpověděl. Mlčel a díval se při tom do země. Chvíli jsme šli zase bez jediného prohozeného slůvka, až jsme došli k pekárně, kam jsem se chtěla stavit.
Ještě, než jsem vešla, mě zastavila jeho silná ruka. Přitáhl si mě zpátky k sobě a zašeptal mi do ucha: "Jak ti můžu věřit?"
"Jsem tvá nejlepší kamarádka," bránila jsem se potichu a odvrátila od něho hlavu. Nechci, aby to vypadalo podezřele divně.
"To také nemůžu vědět jistě."
"Tak promiň, ale jestli si myslíš o mně tyhle hnusný věci, tak nemá cenu, abych k tobě byla upřímná a chtěla, aby se ti žilo lépe."
"To, že mi říkáš, že má Nicol jinýho, mi moc milý nepřijde. Moc dobře se mi potom nežije a nedýchá!" oháněl se naštvaně Marco. Už se otáčel k odchodu, ale tentokrát to byla má ruka, která ho zastavila.
"Nikdy bych ti nelhala. Když jsme se vídali, říkala jsem ti všechno. A bylo by to i teď, kdyby si i ty sám chtěl," řekla jsem potichu a pohladila ho po rameni. "Nechci ti nijak ublížit. Jen si všichni myslíme, že je lepší, abys to věděl, než abys na to pak přišel sám. Běž se přesvědčit. Klidně hned teď."
"Teď? Nicol je sice doma, ale já jsem ve škole, nevidíš?"
"Zkus to. Ulej se ze školy a jdi za ní. Jdi jí vyznat tu ohromnou lásku, kterou v sobě dusíš! Jdi za ní, ne? A pokud tam s nikým nebude a ona bude děsně ráda, tak jsem pravdu neměla a nikdo jiný také ne." Nevím, kde jsem brala tu jistotu, že je ten její přítel zrovna u ní. Vůbec nevím, kde jsem to vzala, ale něco mi říkalo, že důvěřuji ve správnou chvíli.
Marco se na mě udiveně podíval, ale poslechl. Rozeběhl se k nejbližší autobusové zastávce a ani se neohlížel.
Do pekárny jsem popravdě ani nevešla. Po tom všem mě přešla chuť k jídlu.
"Panebože!" zajíkla jsem se, když jsem se blížila ke škole. "Co jsem to jenom provedla," nadávala jsem a posadila se na školní plot. "To není dobrý. Co když tam opravdu bude mít toho druhého přítele… jak se potom Marco zachová?"
Bohužel… ale to odpoledne jsem se nic nedozvěděla. Ještě ten večer mi přišla sms od Justina, zda se nemůže stavit. Annie s Ronnie už byly zalezlé ve svém pokoji a jejich mamka byla i se svým přítelem zase… někde pařit. Bylo to u nich, bohužel, normální. Ale mně, ani holkám, to vůbec nevadilo.
Justin mě prozvonil, jakmile stál u vstupních dveří - nechtěl totiž zvonit, aby nevzbudil holky, či aby vůbec o jeho návštěvě věděly.
Potichu jsem seběhla schody a otevřela dveře. Padla jsem mu ihned do náruče. I když jsme se neviděli jen den, zdálo se mi to jako celá věčnost.
"Myslela jsem, že se dnes neuvidíme," spustila jsem potichu, jakmile jsem za ním zavřela dveře. On mi však odpověděl dlouhým a vášnivým polibkem. Kolena se mi znovu podlamovala.
"Tak copak dneska moje beruška prováděla?" zasmál se Justin a posadil se na mou postel. Ukázal rukou na místo vedle sebe a legračně se při tom usmíval. Měl na sobě ty černé brýle, které - podle mě - okoukal od Jonas Brothers, ale já mu to nemám v plánu sdělovat.
Ať si nosí to, co sám chce. Ale stále jsem litovala toho, že nosí ten náramek pro štěstí od Seleny a nechal si zkrátit ty vlasy. Ale kvůli mně už si dokonce sundal i náušnice.
"Asi udělala tu největší kravinu, Justine," sedla jsem si k němu celá zdrcená.
"Co se stalo?" nasadil svůj zvídavý kukuč a objal mě. Přitiskl si mě k sobě a lehce políbil do vlasů. "Pamatuješ si, kdy jsem tě takhle poprvé objal?" pousmál se. Za změnu tématu ho zřejmě do 5ti vteřin zabiju, ale i tak si to chci poslechnout.
"Asi jo. Ale stejně mi to řekni ty, zní to víc romanticky."
"Když jsme na sebe byli naštvaní kvůli Caitlin. Vracela ses z internátu domů," pousmál se a zandal mi pramínek vlasů za ucho. Dotek jeho prstů mě přiváděl do sedmého nebe. Nevím tedy, co se mnou udělá jeden delší a vášnivější polibek zkombinovaný s doteky. "Teď ale pokračuj. Co se stalo?"
"O mém nejlepším kamarádovi Marcovi jsi už slyšel," připomněla jsem mu opatrně. Ještě, aby mi tu začal žárlit a vyvádět. To by mi opravdu chybělo.
"Vzpomínám si," řekl otráveně a jeho stisk povolil.
"Konečně mi uvěřil, že ho Nicol podvádí," pokračovala jsem pomalu a bála se, co mi na to poví. On však měl reakci úplně opačnou, než jsem čekala. Chtěla jsem se nechat poučovat, být seřvaná, slyšet výčitky, ale on udělal opak.
"Tak to je super, ne? Hned je všechno vyřešený," zaradoval se Justin a znovu mě pořádně objal.
"Ale chápeš to? Já ho poslala za dívkou, která u sebe určitě měla svého druhého přítele."
"Cože jsi udělala? To ty jsi ho navedla?"
"Co já? Tys ho viděl?" Byla jsem úplně zmatená. Viděl ho snad jen dvakrát a to si zrovna nepadli ani do noty.
"Teď, když jsem projížděl městem. Měl ruce v kapse, skloněnou hlavu a pořád otevíral tu svou nevymáchanou hubu."
"Justine, notak! Buď hodnej, jo?" zanadávala jsem a odtáhla jsem od něho. "Je to můj kamarád, tak bys ho měl respektovat."
"A já jsem tvůj přítel, tak by mě mohl taky respektovat, nemyslíš?" zatvářil se uraženě a vstal z postele. Přistoupil k oknu a pořádně se nadechnul. V půli nádechu se však zastavil.
"Asi tu máš návštěvu," řekl unuděně a odešel od okna. Určitě se pral, zda otevřít okno a zařvat na něho sprostá slova, či odejít bez jediného maléru. Vypadá to, že vyhrála druhá možnost.
Já přeběhla rychle k oknu. Viděla jsem tam toho, koho mi podle svého úšklebku Justin naznačoval.
"Asi půjdu, abych tě nerušil," řekl znovu uraženě a rukou sahal na kliku.
"Vydrž chvilku," šeptla jsem směrem k Marcovi a rychle přeběhla k Justinovi. "Ty tu se mnou hezky zůstaneš a budeš u mě, ano? Prosím!" zaprosila jsem, až jsem padla na kolena.
"Elizabeth! Víš, že tohle nesnášim," zanadával a rychle mě zvednul ze země.
Jooo… nesnáší, ale za to to na něj opravdu dobře zabírá.
"Proč mi to děláš," zanadával Justin a posadil se na pohovku. Slíbil mi, že tu na mě počká a nikam nezdrhne. Vlastně nemá ani kudy. Oknem by se dostal maximálně tak do posmrtného nebe.
Došla jsem dolů pro Marca, ale byla jsem nervózní, co to udělá s Justinovou přítomností. Co když mi Marco vyčte vše, co jsem mu poradila a Justinovi se to nebude líbit? Bála jsem se, co bude. Ale netušila jsem, že se stane něco úplně odlišného… a klidnějšího.
"Já… já… říkal jsem si… že jsi už jediná osoba, která ještě dokáže správně poradit," zašeptal mi se slzami v očích. "Ale mýlil jsem se…"
Ano. Teď to na mě všechno vyřvi. Měl jsi pravdu. Neměl si nikomu věřit a bylo lepší, aby ses nechal tahat za nos.
"Ty nedokážeš jen správně poradit," začal potichu a já žasla, co mi to tu vykládá. Čekám seřvání, nadávky… ale tohle mi to nepřipomíná. "Ty to jako jediná máš v hlavě v pořádku," šeptal dál a podíval se za mě. Věděla jsem, kdo u schodiště čeká. Justin to všechno sledoval a přesvědčoval se, zda mu nic neprovádím za zády. Tohle si s ním ještě vyřídím.
"Já ti nechtěla nijak ublížit, ale ona ti ubližovala víc…" vysvětlila jsem, ale on mi položil ruku na rameno. Pak se na mě konečně podíval. V jeho očích byla tak ohromná bolest.
"Když jsem ji viděl. Ležet v posteli… s nějakym jinym klukem… měl jsem chuť je oba zabít…"
Zastavilo se mi srdce. Mluvil vážně, nedělal si srandu.
"Neprovedl si nic, že ne?" vyjekla jsem hrůzou a vzala ho za ruku. Tady dole, v té zimě, se nemůže řešit nic tak vážného. Když jsem se otočila, Justin už tam nestál. Bůh ví, jestli tam třeba nestála Ronnie nebo Annie. To bych už chápala.
Zavřela jsem za námi dveře a vyšli schody do mého pokoje. Tam byl Justin. Stál a nervózně přešlapoval z jedné nohy na druhou.
"Ahoj," pozdravil Justin vychovaně a pousmál se. Bylo na něm však vidět, že mu to není příjemné.
"Ahoj," špitl Marco. Pak se všechno sehrálo tak rychle. Ani nevím, co se přesně stalo. Jako bych toho hodně vypila a měla jednoduše řečeno okno.
Když jsem přišla k sobě, přistihla jsem se, jak se dívám do průzračné vody v toaletní míse. Podívala jsem se vedle sebe, abych zaznamenala, kdo mi to drží vlasy a hladí mě po zádech. Byl to Justin a ustaraně se na mě díval.
"Tak to jsem asi zkazila, co?" poznamenala jsem suše a pocítila v žaludku divný pocit. Bylo mi nehorázně špatně a točila se mi hlava. Jediné, co mi pomáhalo bylo, že mě chladila ta studená podlaha.
"Ani ne. Aspoň si nás přivedla na jiné myšlenky," řekla v klidu druhá osoba. Byl to Marco. Seděl vedle mě z druhé strany a jeho ustaraný pohled se podobal Justinovi.
"Co se stalo?" zeptala jsem se potichu a schytala dva zmatené pohledy. Vlastně tři. U dveří stála Ronnie a měřila si nás podezřívavým pohledem.
"Ty si nic nepamatuješ?" pronesla zaraženě.
"Vím, že jsem odvedla Marca k sobě do pokoje, abychom si promluvili… a pak už si pamatuju jen to, jak tu takhle sedim," řekla jsem naštvaně. No super! Přišla jsem o něco debilně vážnýho!
"Hmmm… tak kluci, začněte vysvětlovat," zasmála se Ronnie a prohlídla mě. Vlastně… prohlížela mi zadní část lebky.
"Stalo se něco?"
"Ne, jenom ses nehorázně skvěle praštila do hlavy," řekl stydlivě Justin.
"Ona sama?" pozvedla obočí Ronnie.
"Dobře, tak já tě prašti. Ale omylem!!" omlouval se rychle Justin a chlácholivě mě hladil po zádech.
"Tak nejen, že mi nevěříš. Ty mě dokonce i praštíš!" vyčetla jsem mu.
"Já, že ti nevěřím? A tos vzala kde?"
"Kde? To tys nebyl ten dotyčnej, co nás špehoval na schodech?"
"Eh… věcná. To jsem byla já," zasmála se nevinně Ronnie a ucítila jsem studený ručník na temeni hlavy.
"Tak to se omlouvám," podívala jsem se kradmo k Justinovi.
"A pak, kdo komu nevěří," poznamenal s úsměvem Justin a pohladil mě po zádech znovu.
Ten večer jsem se toho dozvěděla ještě hodně. Hlavně. Když jsem s Marcem vstoupila do pokoje, Justin se ohnal s tím, že ho držím za ruku. Žárlivka jeden. Ohnal se rukama kolem sebe, ale jen jako gesto naštvanýho machýrka, co se snaží ochránit svou cool holku. A jaksi se rukama strefil do mé tupé hlavičky - to byla přesně jeho slova.
Ještě, že to takhle ulehčoval. Nerozesmál jen mě, ale i Marca. Když jsem je tak pozorovala, zjistila jsem, že si i celkem rozumí. Marco už vůbec nemyslel na svou bývalou holku a já? Jako bych tam dělala páté kolo u vozu.
Usmyslela jsem si, že když se vytratím, vůbec nic se nestane a nikdo si toho ani nevšimne. A měla jsem pravdu. Stála jsem tak v kuchyni se skleničkou vody v ruce a po malých locích potichu usrkávala. Byla jsem opeřená o kuchyňskou linku a dívala jsem se do prázdna. Popravdě jsem sledovala texturu na dlaždicích. Přemýšlela jsem o všem možném. Ale i to mi dávalo zabrat, protože mě hlava stále třeštila. Ronnie mi radila, ať se posadím, ale má tupá hlavička to vždycky nepobere.
Bylo kolem 1 ráno, když jsem se vracela do pokoje a čekala, že budou oba unavení. Místo toho měl Marco v ruce kytaru, nahlas se smál a Justin mu právě vysvětloval, jak zmáčknout všechny struny najednou.
Ani si nevšimli, že jsem přišla. Pak se Marco podíval na Justina a zeptal se ho na kytarovou stupnici. Justin mu řekl dost vtipnou větu, podle které se to pozná.
"Tak obecně je to E,H,G,D,A,E… a já se řídím touhle větou, jak to poznat," zagebil se Justin a v tu chvíli jsem se usmívala taky. Věděla jsem přesně, co chce říct. Justin tuhle větu totiž říkal často i ze spaní, ale místo Eva tam dal Eli. A teď si představte, jak by tam znělo i mé jméno.
Justin otevřel ústa a spustil tu slavnou větu, kterou má tak dobře uloženou v hlavě.
"Eva Hodila Granát Do Atomové Elektrárny," zasmál se Justin a větu zopakoval. Marco vybuchl smíchy a já věděla, co se mu honí hlavou. Představoval si nějakou černovlasou dívku, jak ústy odtrhává rozbušku a hází odjištěný granát do atomové elektrárny v plném provozu.
"Hoši?" zeptala jsem se unaveně, když jsem polehávala na sedačce a potichu je sledovala. Do téhle chvíle, když jsem se podívala, kolik je hodin, jsem ani nešpitla. Teď už ale bylo na čase, abych jejich noční radosti utla. I člověk jako já potřeboval jít spát. A Justin hlavně musí zpátky domů a připravit se na zítřejší - vlastně dnešní - den. Bude nahrávat s Mariah Carey All I Want For Christmas Is You a mně dovolil, abych byla u toho. Ale bohužel budu moct dorazit až po škole, takže kolem 4 hodiny odpoledne. A to už stihnu jen dolaďovací efekty a odstraňování různých nedostatků, popřípadě dozpívání dvojhlasů. Takže je tu možnost, že Mariah už ani nezastihnu.
"Ano, lásko?" zeptal se vysmátě Justin a Marco se na něj trochu podezíravě podíval. Pak jsem si však všimla, že to jakoby nechal plavat.
"Jsem celkem unavená… pokud s Marcem chcete řešit akordovou osnovu, klidně, ale u tebe doma. Klidně bych vás šla i vyhodit sama, ale už asi nemám tolik síly na to, abych vůbec vstala," řekla jsem potichu, položila si hlavu na podpírající ruce a zavřela oči. Pak jsem už jen cítila, jak se Justin loučí s Marcem. Pak přešel ke mně a políbil mě na rty. To poslední, co jsem ucítila, byla teplá deka, která se líně pokoušela zakrýt mé tělo. Zdálo se mi, že mě u toho ještě rentgenuje pohledem.
Pak jsem ucítila, jak se jeho dlaně dotkly mých boků a lehce mě nadzvedly. Byla jsem opravdu vyčerpaná, že jsem s sebou nechala házet jako s hadrovou panenkou. Vzal mě do náruče a odnesl na postel. Položil mě do ní a pak si vedle mě lehnul.
"Nemáš náhodou dneska nahrávání?"
"Mám, ale to bude v pohodě…" zašeptal Justin tím svým sladkým hlasem a políbil mě na tvář. Jeho nezbedná ruka zajela k mým stehnům, po kterých mi jemně přejížděla. Nahoru a dolů.
"Justineee…" zabručela jsem a zakroutila se. Teď jsem na to opravdu neměla chuť.
"Eli, prosím," řekl roztouženě a přitiskl se ke mně.
"Ale… já ne… nechi... nechci… dobrou… troch… bud… azbet… bro…utu…" řekla jsem potichu, až jsem to nakonec jen nějak žvatlala a pořádně mě probudil až jeho smích.
Pak jsem si uvědomila, co jsem to vůbec řekla. Chvíli jsme se oba smáli a pak se dlouho a vášnivě líbali. Divila jsem se, že na to ještě má vůbec sílu… ale on se zdál až hyperaktivní.
"Miluju tě, ale dneska tě nechám v klidu," řekl potichu a sundal si kalhoty.
"Tomu říkáš v klidu?" zasmála jsem se potichu a pořádně se červenala, jakmile jsem pohledem sjela na jeho pořádně napnutý trenky.
"Chmm… kdybychom pokračovali, tak bych už v klidu nebyl ani trochu," přiznal se potichu a stáhl ze mě peřinu.
"Co to děláš!" protáhla jsem unaveně, ale nebránila jsem se. On mi sáhl na pásek od kalhot a jednou rukou ho rozepnul. "Hlavně ho nevytahuj. Jsem pak líná ho tam zpátky nandat," řekla jsem potichu a už jen čekala, jestli mě poslechne. Naštěstí poslechl. Ale oči jsem už neotevřela. Byla jsem opravdu unavená a už jen čekala, kdy zaberu.
Pak ze mě stáhnul kalhoty a chvíli mě pozoroval. Nevím jistě, jestli mě pozoroval, ale asi až po 5ti minutách mě pořádně přikryl a polibkem na dobrou noc mi dal najevo, že žádná nečekaná akce se konat opravdu nebude.
Mě tou jejich skoro chvilkou neoblbneš!!! co to bylo s tim Marcem?!!
Háňa | 30. prosince 2011 v 16:54 | 
HanisShka
Neee
Nenasmála sem se moc 
úžasnej díl :)))