na Blog.cz

Ahoj,nechtěla by ses zapojit do Vánoční soutěže.Nejedná se o party!Jen napíšeš odpovědi ;) Kdyžtak zde ►http://venpa.blog.cz/1112/vanocni-soutez

Tak s tím musím souhlasit. I u nás na škole se zrušil futsálový turnaj a ne, nebyla to povinnost jej zrušit. Nebyla. Ale jelikož si uvědomujeme, kdo Václav Havel doopravdy byl a co pro nás znamenal, sami mu chceme jistě prokázat úctu, takže s tvým článkem nelze nesouhlasit!

Krásně napsané... nezbývá než souhlasit.

Jeho osobnost byla významná, udělal toho spoustu a každej to ví. Na druhou stranu to byl sakra jenom člověk. Dobře - uctít památku, zamyslet se nad tím, fajn. Zkousla jsem i to, že o něm dobrou hodinu denně mluvěj v televizi, lidi mu choděj koukat k rakvi, fajn.
Ale vysílat poslední rozloučení s nim na projektorech v některejch městech, nebo vydělávat na tom, že na představení, který řežíroval najednou chodí davy lidí (do tý doby o to zájem nebyl), ale bum, bác, po dlouhý nemoci zemře a najednou je celej národ hrozně zamyšlenej a uctívá ho.
Kdo z těhle lidí o něm tolik přemejšlel, když byl naživu?
Drtivá většina asi těžko.

možná je to tím, že jsem Václava Havla zažila už jen jako prezidenta a nepamatuju nějak jeho činy (byla jsem ještě dítě, které mělo starost jen o to, kterou pastelkou má princezně vymalovat šaty) a proto mi tohle celé začíná už připadat dosti nucené.

Všechen ten mediální zájem mi už leze krkem a výstava jeho ostatků mi příjde dost taková... nelidská. Klidně mě za můj názor ukamenujte, ale myslím si, že ani on by si takovejhle cirkus kolem jeho smrti nepřál.

[6]: To je právě ono.
A myslim, že to ani tak nejni o jejich žaludcích jako spíš o tom, že jsou prostě strženi davem. Neřikám, že každej, to ne. Ale je jich dost.

Musím s tebou naprosto souhlasit. Všichni víme, že trpěl, ale nikdo z nás neví, jak moc. Přeci jen je to dobře, že jeho trápení konečně skončilo. Co mně ale zarazilo, že zájem o něj vzrostl až po jeho smrti. Jistěže to neplatí pro všechny, ale příjde mi, že média jakoby toho využívala pro svůj prospěch. Samozdřejmě, že spolužáci z toho byli na prášky, že jim nevysílají jejich oblíbené komedie a já se rozhodla, že to těm třináctiletým puberťákům nebudu mít za zlé.

Jestli si na tebe pamatuju? Jak bych mohla zapomenout ^^ Myslím, že jsem ti to ještě neřekla, takže jsem ráda, že k tomu mám příležitost teď. Vždycky jsem tě obdivovala a považovala za svůj vzor, takže ani nevíš jak moc mně těší, že slyším taková slova zrovna od tebe ^^ J-jestli chci spřátelit? Jistěže! A moc! Jen bych tě poprosila, abys mi napsala, co by sis přála na diplomek ^^ ... I já jsem se s tebou moc spřátelila a jsem ráda, že nejsem jediná, která to tak cítila. A ještě se chci omluvit, že odepisuju tak pozdě, včera jsem rušila pozastavení blogu a tak nějak jsem nestíhala odepisovat

prosím prosím přidej další díl TSBM :))

[11]: Přesně ! Přidej další díl :P :)))

No upřímně nechápu, že to někdo nechápe. Mám na to stejný názor jako ty.
Nařízení smutku bylo v Severní Korei a myslím, že na to by se nejdřív lidi, co vykládají něco o nařízení smutku, měli nejdřív podívat a pak něco říkat.

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Dobrý článek Haničko :) promiň že píši až po dlouhé době, ale chtěla sem ti oznámit že sem zpátky nasazená do mých starých kolejí tak pokud budeš mít čas,kukaj se i na mé články ;)
S Láskou Jenny ;)