Nejprve bych se chtěla všem omluvit, že jsem vůbec nic nepřidala.. ale byla jsem na týden pryč, takže odpojená od netu a i od civilizace.. :) ale teď vám to doufám vynahradim :) ale moc často u počítače nebudu.. tka se budu snažit :)
Justin právě odcházel z Elizabethinýno nemocničního pokoje, aby nechal její maminku a ji o samotě, za dveřmi od dámských toalet zaslechl hlas Seleny. Zastavil se před těmi dveřmi jen proto, že se divil, co tu vůbec Selena dělá.
"Ale já je viděla, chápeš? David je můj skvělý kamarád… a klidně se s ní vykousl, i když už chodila s Justinem!" Justin se chvíli zaseknutě díval na dveře od toalet a přemýšlel, zda se chce dozvědět víc a počkat, až Selena vyjde a hezky si ji stopne.
Nakonec si usmyslel, že třeba mluví o jiným Justinovi nebo o Caitlin. To by pak ale neseděl do jejího "svědectví" David. A třeba taky myslí někoho jiného, než Davida Henrieho. Ale co mně je do toho, zamyslel se Justin a namířil si to do nemocniční kantýny. Byl rád, že aspoň tady ho fanynky nezastavují… aspoň tohle je jediné, tiché… a strach nahánějící bílé místo, které kdy vlastně i navštívil.
Čas plynul tak rychle, že si toho skoro nikdo nevšiml. Justin se věnoval dál své kariéře i přes veškerá úskalí, která si pro něj jeho život nachystal. Eli si vzpomněla na většinu věcí a u poloviny z toho řvala bolestí, což dovedlo párkrát Justina i na pokraj šílenství, jak se o ní bál. Vždy, když to bylo možné, k ní přiběhl, pevně chytil za ruce a ujišťoval ji, že je stále u ní a že to nic není. Ale za to, vzpomenout si, to rozhodně stálo a stále ještě stojí. Eli se mu i svěřila, že si vzpomíná i na jejich poprvé. Byla u toho rudá jak rak. Ještě teď se tomu Justin rád zasměje.
O několik dní později se rozhodlo, že se Eli může jít léčit domů. Jak to vlastně dopadlo s ní? Promluvila si se svou maminkou, která jí ujistila, že operace je tím nejlepším řešením, i když ona sama nevěděla jistě, jestli se to vůbec podaří. Když ale její dcera bude vědět a doufat, že se to podaří… tak se to prostě podaří.
Operace se úspěšně zdařila. Dá se říct, že v téhle situaci přispělo opravdu obrovské množství štěstí.
"Málem jsme si mysleli, že jsme tě ztratili," vyprávěla maminka své dceři, která spokojeně podřimovala po úspěšné operaci, která jí zachránila nohy a možnost chůze. "Ale bojovala jsi statečně," usmála se Mariah a hladila svou dceru po tvářích, na čele a po ruce. "Budu tu s tebou ještě pár dní, pak se musím vrátit," říkala své dceři, ale spíše si ujasňovala, jak přesně to v budoucnu proběhne. Nechtěla svou dceru opustit. Hlavně ne ve chvíli, kdy ji bude Elizabeth co nejvíce potřebovat.
Pak do pokoje vstoupil Justin. Mariah se rychle otočila na Justina a věnovala mu menší úsměv.
"Ještě, že spí," zašeptal a posadil se na křeslo vedle Mariah, která stále hladila ruku své dcery. "Snažil jsem se dorazit, co nejrychleji jsem mohl," pousmál se Justin a položil ruku kolem ramen Mariah.
"V pořádku. Teď si nemusíš dělat starosti s Elizabeth," usmála se na něho Mariah a odkašlala si, aby zaplnila chvíli ticha.
"Rád bych na chvíli odpočinek, ale mý srdce mi to jaksi nedovolí," zasmál se Justin a poškrábal se za krkem.
"Eli má obrovský štěstí," přiznala po chvíli Mariah a poplácala Justina přátelsky po zádech. "Myslím, že se nemám ani po tomhle bát, ti ji svěřit do tvých rukou… co myslíš?"
"Já bych byl radši, kdybyste si ji odvezla pryč. Měla byste vědět, jak se ta nehoda stala ve skutečnosti…" přiznal potichu Justin a začal se smiřovat s tím, co právě řekl.
Mariah na něho jen zírala a snažila se psychicky nevybuchnout.
"Takže to, že Kenny nezvládl řízení, není pravda?" udivila se a malinko pootevřela ústa údivem.
"Ne… on je opatrný a úžasný řidič… teda byl," přiznal Justin smutně a sklopil hlavu. "Někdo do nás narazil… a když jsem poprosil pár mých známých, aby se mrkli na… nikomu to neříkejte, ale mám kamarády, kteří se umí nabourat na kamerové záběry z křižovatek. To auto… se normálně rozjelo a vpálilo to do našeho auta plnou silou. Nebyla to nehoda… bylo to účelně. Odvezte ji pryč, protože se mnou je v nebezpečí. Možná šli po Kennym, ale tady nikdy nevíte."
Justina tolik bolela pravda, kterou musel právě říct Eliině matce. Nechtěl ji znovu ztratit, ale pro její bezpečí by podstoupil všechno. Klidně by se kvůli ní i nechal zaživa upálit. Miloval ji tak moc, že by si nedokázal představit, že by byla ještě v dalším nebezpečí. Znovu štěstí pokoušet nechce.
"Je to pravda, Mariah," řekla potichu přihlížející Pattie, které si ani nevšimli. Vkradla se tam jako myška a ani jeden z nich nevěděl, jak dlouho poslouchala. Justin říká Pattie všechno a i ona by byla ráda, kdyby i Justin měl záchytný bod a mohl se ze světa showbyznysu vytratit a to nadobro.
Mariah nevěděla, co na to má říct. Cítila obrovskou úzkost a strach o svou dceru, ale zároveň věděla, že když je zase odloučí, bude to mít horší dopady, než kdyby zůstali spolu.
V tu dobu to ještě neřešili, ačkoliv to byla vážná situace. Justin si musel hlídat záda daleko pozorněji, než to bývalo. I fanoušci si všimli, že si dává větší pozor. Několik fanynek mu poslalo knihu Beliebers z USA, aby ho uklidnili, že oni budou vždy při něm, ale dokonce ani nepoděkoval.
O dva dny později Justin dělal interview pro americký magazín Deep Inside. Byl to magazín proslulí svou kvalitou a hlavně prodejností. Uvnitř tohoto magazínu se objevovala většinou jen pravda či podložená fakta, ke kterým ihned dodávali zdroje a důkazy. Justin si už od začátku své kariéry přál, aby udělal interview zrovna s nimi. A teď se to splnilo. To ale nevěděl, že ve smlouvě jsou věci, které se moc lehce nepodepisují.
"Otevřeně mluvit o svých citových vztazích?" udivil se Justin, ale Usher si jen znalecky pokyvoval hlavou.
"To víš. Prestiž potřebuje neomezené čerpání zboží," pronesl klidně Usher. "Deep Inside je jediný časopis, který dbá na to, aby si fanoušci dané osobnosti mysleli, že tohle všechno je jen pro ně. Ani nevíš, jak moc dobře se pravda prodává, když to umíš podat. Hodně lidí říká, že se lež prodává lépe než pravda… ale není to vůbec pravda. Mám už pár takových zkušeností a pro Deep Inside jsem rozhovor už dělal. Řeknu ti, dá to zabrat, abys zakecal to, co říct nechceš… ale oni tě stejně donutí. Pořádně si prostuduj smlouvu a domluv si někoho, kdo ti vysvětlí, na jaké otázky budou mít právo, jasný? Nechci, abys odpovídal pravdivě jen ze strachu, že porušíš smlouvu a budeš platit pokutu," zasmál se Usher.
Justin jen koukal, jak moc se jeho opatrovník rozmluvil. To je řeč, kterou už dlouho neslyšel. Dlouhá, ale logická řeč, kterou by popravdě od Ushera vůbec nečekal.
"Kdys vlastně naposled byl za Eli?" zeptal se Justin najednou. On věděl odpověď, protože mu to buď sdělí sestřička, která je moc milá anebo mu to sdělí mamka Elizabeth, která je tam stále s ní. Či ho tam vidí osobně, ale schovává se před ním.
"Naposled asi předpředevčírem. Po té operaci," řekl nezaujatě Usher, ale Justin si všiml, že na jeho vkus je až moc nezaujatý. Takhle se chová vždycky, když mlží.
"Včera jsem si myslel, že jsem viděl tvůj podpis na čerstvě donesených květinách pro Eli," zasmál se Justin a aspoň trochu nastínil, že ho tam prostě viděl.
"OK! Máš mě!" zasmál se Usher a narovnal se. "Prostě mi jí je děsně líto. Mám ji rád jako svou vlastní dceru… a to přeci víš," mrkl na Justina a znovu si lehl. "A teď už jdi. Máš toho ještě hodně co udělat… a jako první bys měl navštívit Eli…" řekl po chvíli Usher a znovu se začetl do nejnovějšího vydání Deep Inside.
Justin si to okamžitě s pár dalšími bodyguardy a nově najatým řidičem namířil rovnou do nemocnice. Mariah mu hned poté, co odešel od Ushera, volala, že by si chtěla promluvit. Elizabeth se už konečně probudila a podle prvního dojmu byla plná života. Justin se už těšil, až uvidí její veselé oči. Uběhlo totiž několik dní od operace a večer před tím se Elizabeth svěřila s tím, že aspoň na polovinu si už konečně pamatuje. O to víc se na ni těšil.
Mariah mezi tím mluvila se svou dcerou. Elizabeth byla opravdu plná života a okamžitě chtěla vyzkoušet své nohy. Byla ale ještě moc zesláblá, i když se to nezdálo. Nedokázala se ani posadit. Ale psychicky byla připravená na všechno. Chtěla to všechno probrat tak rychle, hlavně ať už to má za sebou.
"Opravdu ti to Justin řekl?" podívala se na svou mamku vyděšeně a nevěřila vlastním uším. Justin jí řekl všechno, o čem se dřív bavili. A všechno to potvrdil. Její mamka jen přikývla a pokračovala.
"A tak jsme se dohodli, že tě pošleme zpět domů…"
"Do České republiky?" hádala Elizabeth a Mariah se na ni usmála. "I na to si už pamatuješ?"
"Zřejmě ano," zabručela a přikryla se peřinou až po ramena. V tuhle chvíli už radši nic řešit nechtěla, i když byla připravená na nejhorší - a teď se ukázalo, že vlastně nebyla.
"Ale víš, že to není můj domov. Já mám domov tady," zaúpěla Elizabeth a dívala se na stěnu naproti sobě. Jen se nechtěla střetnout s matčiným pohledem. Byla na ni tak naštvaná, ale víc byla naštvaná na Justina. Na druhou stranu to zase chápala. Nemohla mu v tomhle křivdit.
V tu chvíli do pokoje vtrhl bez zaklepání Justin. Usmál se na svou přítelkyni a okamžitě k ní přiběhl. V tu chvíli oba zapomněli, že tam je i někdo další. Elizabeth zapomněla na svou naštvanost a zklamanost a chtěla si užít do poslední chviličky jejich blížící se dlouhý polibek. A tak se i stalo. Jejich rty se spojili a oba to vnímali, jako znovushledání po dlouhé době. No… oni se poslední dobou "shledávali" až moc často. Oba si užívali dotyky těch druhých. Lehké polibky, jemné pohlazení po tváři. To všechno jim tolik chybělo.
Pak si ale Eli uvědomila, že se právě řeší něco, co vůbec není důvodem k tomu, aby se tu líbali nesmrtelně dlouho. Pomalu ukončila jejich prostý polibky a odtáhla se od něho. Její pohled vysvětloval Justinovi všechno. Už to ví, probresklo Justinovi hlavou.
"Promiň, Eli, ale musí se to udělat. Poletíš s mamkou do ČR," ukončil to Justin a stoupl si dál od postele, jako by čekal, že po něm Eli začne házet polštáře a řvát na celý pokoj. Ona však jen sklopila hlavu a pokoušela se udržet pláč.
"Ale co když já nechci?" namítla okamžitě.
"Ale my chcem!" vyjel na ni Justin. Byl tak zklamaný z toho, co právě teď dělá, ale musí to udělat. Když na ni nebude zrovna dvakrát milý, možná si ho i Eli zprotiví. To se ale šeredně pletl. Ona ho milovala stejně, jako on ji. Jak si ho má jen zprotivit?
"Ne… ty nechceš a nikdy jsi nechtěl!" argumentovala Eli dál a naštvaně si plácla do peřiny. Slabě při tom sykla, ale podařilo se jí to zakrýt zívnutím.
"Ale chtěl. Je to pro tvoji bezpečnost."
"Ne, není. Jen s tebou se cítím v bezpečí. Mami! No tak!!! Ty víš, jak by to dopadlo, kdybych se vrátila zpátky! Já tam žít prostě nemůžu… už jen z toho důvodu, že mě hodně lidí zná kvůli tomu, že chodím s Justinem! No tak! Musíte to oba přiznat!" Eli se už chtělo brečet. Zmocňovala se jí bezmoc a beznaděj. Byla smutnější a smutnější. Jak jen tohle Justin mohl udělat? Proč musel říct pravdu a dát v risk tolik věcí, co už spolu zažili? Takhle to chce ukončit? Eli nevěděla, co říct. Nevěděla, co dělat. Její matka měla stále sklopenou hlavu a na její nadávky nereagovala. Zdálo se, že se drží, aby nebrečela. Takže tohle už nejde usmlouvat.
"Vypadněte," řekla potichu Elizabeth a proklínala se za svůj slovníček, který použila i proti své matce. Když spatřila matčin vykulený pohled, dodala: "Oba."
Mariah se neochotně zvedla, ale i tak svou dceru poslechla. Do Český republiky si ji odveze, i kdyby měla dostat titul Nejhorší matka na světě.
Justin naopak ještě chvíli postával u Elininý postele. Pak se otočil zády a odcházel za Mariah.
"Omlouvám se, ale miluju tě natolik, že bych si tě dokázal držet i míle daleko, jen abys byla v bezpečí…" zašeptal Justin smutně a utřel si stékající slzy.
"Proč?" zavzlykala Elizabeth a pevně stiskla kraj peřiny. "Proč jsi to udělal? Já od tebe nedokážu být daleko… už to nepůjde. Jedině, kdybys mi řekl, že mě nesnášíš a že mě nikdy nechceš vidět," brečela víc a víc. Nahlas dýchala a stále si utírala slzy zesláblýma rukama.
Justin se na ni vyjeveně podíval. "To po mně nechtěj," zaúpěl a stiskl ruku v pěst. Tohle nepůjde… to on nedokáže.
"Vidíš! Tak už přestaň bláznit a bojuj! Já už bojovala… a vidím, že pro nic… měla jsem tam zůstat a umřít!"
"To už neříkej!! Prostě do tý evropský země poletíš, i kdybych tě tam měl odnést násilím a hotovo!" zařval na ni a zadržoval slzy, které si ale stejně draly cestu ven.
"Ne! To bys neudělal! A já bych to nedokázala! Zabiješ mě tím! A všechno snažení bude na nic!!" rozeřvala se Eli a odhrnula peřinu. Pak si ale uvědomila, že nemůže ani trochu pohnout nohou. Hýbala jen prsty na nohou a snažila se pochopit, jestli je to dobře či špatně. Když si ale položila dlaň na stehna, ten dotyk cítila. Byla si jistá, že je to dobře.
"Zalez zpátky, jinak mě donutíš to říct!" řekl Justin, když viděl, jak se Eli snaží vstát. Ona to ale nevzdávala. Jednu nohu už měla z postele. Teď ještě tu druhou. "Nikdy."
Justin se ustaraně otočil jejím směrem, ale pak ho zarazilo slovo Nikdy. Ona ho snad provokuje?
"Zalez zpátky do tý postele, ksakru!" zaklel Justin a popošel k ní. Eli ale i tak dávala druhou nohu na zem a pak se snažila postavit. První pokus dopadl tak, že se ani neopřela o opěradlo postele.
"Do prdele Eli! Vrať se tam zpátky!" zalapal po dechu Justin, když Eli padala k zemi. Nohy ji neudržely. Nebyly vůbec rozhýbané, ani odpočaté od operace, i když už to bylo několik dní. Okamžitě k ní utíkal a pokusil se ji chytit. Naštěstí se mu to povedlo a právě teď držel v rukou uplakanou Elizabeth, která se nedokázala ani nadechnout, jak byla vyvedená z rovnováhy. Její srdce bylo probodané skrz na skrz. Nejen ze strany rodiny, ale i od její osudové lásky. Všichni ji zklamali a odepsali k věčnému zatracení.
Justin ji položil zpět do postele a pomalu ji přikryl.
"Donutilas mě k tomu! Donutila, chápeš?" řekl Justin a z očí se mu začaly linout velké slané kapky vody. "Donutila! Never say Never. Cožpak jsem ti to už tolikrát neříkal?!" řval na ni skrz brekot a silně ji stiskl ruku. "Nenávidím tě!! A už nikdy tě nechci vidět!" zařval na ni a slzy z očí mu vytryskly ještě větším proudem, než to doposud šlo.
Pak její ruku pustil a doufal, že to bude na hodně dlouho. Pokud ji ještě jednou uvidí, nedokáže ji pustit zpět do Evropy.
Rychle odešel z pokoje a utíral si slzy, aby to na chodbě nikomu nepřišlo divné. Velkou ránou zabouchl dveře a pak se zastavil. Všichni kolem se na něj dívali. Různé sestřičky, lékaři a lékařky. Uklízečky a ostatní pacienti měli i pootevřená ústa. Mariah měla oči plné slz.
"Dejte na ni, prosím, pozor. Myslím, že už jsem udělal dostatečně velký poprask." Nevěnoval jí žádný dlouhý pohled. Dokonce se s ní ani nerozloučil. Na rohu se k němu připojili bodyguardi, kteří si nedovolili ani promluvit.
Každý, kdo nevěděl, co se právě Justinovi stalo, si mohl myslet, že je opilý. Jeho nohy dávaly každou chvíli výpověď, jeho ruce se klepaly a hlava se mu točila. Z očí mu padaly ještě další slzy, ale už se to snažil kontrolovat. Motal se chodbou a opravdu nevypadal zrovna nejlépe. Jen stěží se dostal zpět do auta a řekl řidičovi, kam se teď jede. Samozřejmě musel jet někam, kde ho někdo vyslechne a aspoň jako jediný pochopí jeho starost o Eli. Přizná mu, že on měl tentokrát pravdu. Nenapadl ho nikdo jiný, než Selena.
Elizabeth ale brečela víc a víc. Právě jí řekl něco, o co si sama řekla.
"Opovaž se zabrat víc, ať je to kdokoliv!" zařvala na člověka, který byl za dveřmi. Všimla si, že se klika pohybuje směrem dolů, ale jakmile to vykřikla, klika se vrátila zpět do vodorovné pozice. Teď je čas jen na její melancholické trápení, na její ukrutně špatný život a na to, že to nejméně do konce svého života nebude mít dobré. Tahle láska měla být stále… nebo aspoň déle a měli se rozejít v dobrém… ale tohle? Takhle si to nepředstavovala.
"Kašlu na všechno!" řvala po pokoji a plakala dál. Už ani kapesníčky na stolku vedle postele jí nestačily. Vytáhla polštář z pod svých zad a mrštila jím na druhou stranu pokoje. Trefila vázu s květinami od Ushera a poprvé se za sebe zastyděla. On byl poslední dobou jediný, kdo ji chodil uklidňovat.
"Co se stalo?" vběhla do pokoje sestřička a hned za ní její mamka Mariah.
"Že by spadla váza?" vyjela na ni a podívala se na tu spoušť, kterou udělala. Měla úplně narudlé oči a ať dělala co dělala, nemohla se zbavit té spalovací bolesti v očích.
"Musím pryč! Už tu neodkážu být ani minutu, jinak se zbláznim. Všichni jste mi zničili život. Doufám, mami, že jsi spokojená!" řvala jak smyslů zbavená a pláč neustával. Jen se modlila, aby to bylo co nejrychleji uklizené a ona dál mohla pokračovat v trucování. Věděla, že jí to nepomůže, ale když má možnost se vyřvat, udělá to. V téhle nemocnici na to měla už tolik možností.
Jedno věděla jistě. Justina hodně dlouho neuvidí a plánuje se vyhýbat všemu, kde by ho mohla vidět i jen na fotkách či v novinkách. Naštěstí v České republice mají TV program takový, že se o Justinovi zmíní snad jen hudební česká televize. Už, aby to bylo za ní nebo aby se vzbudila z té noční můry, kterou právě prožívá.
Dulinka | 
NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEe