Elizabeth měla pak problémy usnout. Konečně pocítila to, co jí bylo tolik známé. Stále si v hlavě promítala těch několik scének, které se jí vylovily v paměti jako z čistého a jasného nebe. Vnímala jeho zrychlený dech a lehké steny jako kdyby to bylo před chvilkou, co se tohle odehrálo. Když se Elizabeth podařilo usnout, na jejím obličeji hrál spokojený úsměv.
Justin naopak blbnul se svým kamarádem u nich doma. Ryan se ze všeho nejvíc snažil, aby Justin nemyslel na to, že je jeho přítelkyně vážně zraněná a její stav se popravdě vůbec nelepší, až na jisté pokroky, které jsou důležité k tomu, aby zdravě žila. Nikdo totiž nechtěl Elizabeth říct, jak na tom opravdu je. Jediný člověk, který o tom ví víc, než všichni dohromady, byla Pattie, která se rozhodla to všechno sdělit Elizabethinině mamince Mariah.
Hned poté, co se spolu s Justinem a Ryanem vrátili domů, sedla si do svého pokoje a vytočila číslo Mariah. Bylo jí v tu chvíli jedno, že to bude trochu dražší, než normální hovory. Byla ale rozhodnutá, že Mariah musí do Ameriky přijet, i kdyby jí to mělo stát několik set dolarů. Elizabeth vnímala jako svou vlastní dceru a byla moc ráda, že si Justin našel právě ji. Už jen kvůli tomu, že jen Elizabeth ví, jak ho vytáhnout z různých psychických bolestí a dokáže mu pomoct jedinou cestou, kterou mu nedokáže pomoct nikdo jiný.
"Prosím?" ozval se Mariah unavený hlas. U nich mohlo být zřejmě kolem 5 nebo 6 hodiny ráno. Tohle jí ale musí Mariah omluvit, protože je to trochu víc, než jen vážné.
"Ahoj, Mariah. Tady Pattie, Justinova mamka," představila se rychle a těšila se, až uslyší Mariah trochu veselejším hlasem.
"Pattie! Tak ráda tě slyším! Povídej, proč teď voláš," pobídla ji Mariah k hovoru a čekala, až se Pattie rozhodne spustit.
Pattie vysvětlila Mariah, že její dceři hrozí, že už se nikdy nepostaví na vlastní nohy. Že už po zbytek života může být na vozíčku, pokud se nezaplatí drahá operace, která ale také není na 100% účinná. Mariah se topila v slzách, co že se to její holčičce stalo. Rozhodla, že tohle rozhodně Elizabeth vědět nesmí, dokud se Mariah nedostane do Ameriky a neproberou to spolu, jako matka s dcerou.
Jejich hovor byl opravdu dlouhý a ani jedna netušila, že celou dobu stojí za dveřmi Justin a poslouchá jejich tichý a ustaraný hovor. Chvíli tam jen tak stál a vstřebával všechno, co se teď dozvěděl. On si myslel, že nic z toho není pravda. Elizabeth přeci vnímá své nohy, nebo ne? Je pravda… ještě nikdy si nestěžovala na to, že by měla třeba přeležené nohy. Opravdu je to pravda?
Se slzami v očích se vydal do pokoje, kde na něj čekal nervózní Ryan.
"Říkal jsi, že jdeš jenom na záchod," vynadal mu Ryan hned mezi dveřmi.
"Promiň, mami," zavtipkoval Justin, ale jeho výraz v obličeji vtip vůbec nenaznačoval.
"Tak co hezkýho ses dozvěděl, synu?" pokusil se Ryan aspoň o trochu vtipnou atmosféru, ale nevedlo se.
"Nic zajímavýho, Ryano," řekl Justin potichu a pak se trochu pousmál, protože Ryan začal pěnit. Hned, jakmile mu někdo řekl Ryano, zrudl, div mu z uší nezačala sršet pára.
"No vidíš, takhle se mi líbíš! Hele… podle toho, co jsem slyšel od doktora, je prý operace v jejím případě na 85% účinná. To je dobrý, ne? Ve většině případech se jim to povedlo!" uklidňoval Ryan Justina a objal ho kolem ramen.
"Jo, asi máš pravdu. Ale proč o tom ví všichni, jen ne já a Elizabeth? Jak ses o tom dozvěděl ty?"
"Úplně stejně, jako ty, Justine. Až na to, že já neposlouchal potají tvou mamku, ale rovnou doktora. Ten to říkal veseleji, popravdě. Protože já se z toho špatně necítil… Vypadal při tom optimisticky. Hele… oni to pod kontrolou mají, a pokud si i lékař myslí, že by se to dalo zvládnout na vysoké úrovni, tak k tomu má asi důvod, ne? Tvoje mamka to říkala zdrceně jen proto, že se toho musí ještě hodně zařídit. Elizabethinina mamka určitě dorazí do Ameriky, což bude taky nějakou dobu trvat. Obě se musí rozhodnout, zda tu operací Eli podstoupí… to je taky těžký. Lékař na nic z tohohle nekoukal. On na to koukal z hlediska lékařské pomoci. A věř, že Elizabeth bude chtít chodit tak či tak!"
Ryan má pravdu, přiznal si Justin a sledoval svého kamaráda, jak se mu snaží všechno vysvětlit.
"Hele, fakt si neposlouchal mou mamku? Nebo jsi tak chytrej, že ti to všechno došlo?"
"Zapomněls, že jsme byli u nehody s Caitlin. I ta to měla celkem těžký a nějak takhle to probíhalo. A hele. Srovnej si to! Jak dopadla Caitlin a její nohy… a jak dopadla Elizabeth a její nohy! Elizabeth je má v pořádku, jen je nedokáže ovládat kvůli tomu, že se v jejích nohou něco porouchalo. Promiň, že o ní mluvim jak o robotu," zasmál se Ryan a pak zase zvážněl. "Naopak Caitlin o ty nohy skoro přišla… a podívej se, jak to má teď! Je to až neuvěřitelný, jak to dali skvěle zpátky dohromady…"
"Ale zapomněls, že teď Caitlin jezdí do nemocnice častěji, než kdyby byla na vozíčku!" zanadával Justin, protože tohle by se mu taky vůbec nelíbilo.
"A tys zapomněl, že Elizabeth má ty nohy celý!" připomněl mu znovu Ryan a vítězně se usmál, protože věděl, že Justina totálně uklidnil. V tomhle on byl mistr.
Druhý den ráno byl v nemocnici celkem klid. I Elizabeth zaznamenala, že jakmile hvězdná návštěva opustila tyhle prostory, všechno se hodilo do klidu. Dokonce i lékaři za ní chodili méně, než předtím. Tyhle přetvařovací akce opravdu nesnášela, ale co mohla dělat? Vyhrožovat, že to řekne Justinovi? To by se jí jen vysmáli.
U vchodu do nemocnice se znovu strhl rozruch. Blonďák s kraťounkými vlasy váhal, zda do nemocnice vůbec vkročit. Tak či tak už si ho paparazzi vyfotili a kdyby odešel, bylo by to ještě podezřelejší. Nervózně vkročil do nemocnice a vnímal, jak jeho srdce bije o poznání rychleji.
Ta holka se mnou dělá divy, pomyslel si a procházel nemocničními uličkami. Zeptal se u recepce na jméno Elizabeth Burns a dále už to šlo jak po másle. I když nebyl tak slavný, jako Justin Bieber, rozhodně mu jeho vzhled a účinkování v několika filmech a Disney seriálech postačí k tomu, aby to šlo bez problémů.
Před pokojem poprosil bodyguardy, aby počkali venku a on na to měl klid. Lehce zaklepal na dveře, ale nikdo neodpovídal.
"Tak to zkusíme jindy," řekl rychle a byl celkem rád, že mu nikdo neodpověděl.
"Netrmácel ses sem takovou dálku, abys to zkusil jindy," řekl mu Martin, jeden z jeho bodyguardů.
"Pravda," řekl blonďák a vešel do pokoje. Pousmál se na dívku, která sladce a roztomile spala v posteli a něco si mumlala ze spaní. Nerozuměl jí, bylo to v jiném jazyce. Zřejmě v tom českém, jak odjela na několik měsíců pryč. I o tom se dozvěděl, protože v tu dobu jí chtěl navštívit. Zároveň i věděl, že teď si ho nebude pamatovat. Nebude si pamatovat, jak neohrabaně s ním mluvila a jak ho od sebe doslova odstrkávala. Neví, jestli je to dobře, či špatně. Ale nakonec… je to špatně. Teď si neuvědomí, že i přes to všechno ji přišel navštívit a zeptat se, jak se daří.
Když Eli otevírala oči, viděla vedle sebe postavu. Seděla nervózně v křesle a poté se ani nepohnula. Teda vlastně… byl to kluk. Hubená postava, propadlé lícní kosti a kouzelně modrozelené oči. Když konečně rozeznala siluetu a poznala v něm slavného chlapce z Disney Channelu, rozšířily se jí zorničky a chvíli přemýšlela, co má vůbec říct. Nakonec nevymyslela nic, čím by se neznemožnila.
"Ehm, my se známe?" Jeho oči ji vtahovaly do světa, který ještě nikdy předtím nepoznala. Tenhle pocit jí vůbec nebyl cizí. Byla si jistá, že ho zná víc než jen dobře. Když jí ale ten kluk řekl, že se potkali jen párkrát a ještě k tomu skoro neprohodili ani slovo, byla zklamaná. Proč byla tak pitomá a držela si ho od těla dál?
"Nemělas mě ráda… Justin hodně žárlil," zasmál se kluk a hluboce se jí zadíval do očí. Chvíli na sebe hleděli a pak Eli chtěla něco říct. V tu chvíli je vyrušila (ne)čekaná návštěva.
domca006 | 7. května 2011 v 22:31 | 
Zefa | 8. května 2011 v 15:46 | 
moc mě to mrzí... je hrozný to, co má Eli s nohama... ale daleko horší je, že se to Justin dozvěděl takhle... a teď má pocit, že mu všuichni lhali... a stále to neví Eli... jsem zvědavá, jak bude reagovat, až se to dozví... jinak... ten blonďáček se mi vůbec nezamlouvá...