Dívčiny mě přemluvily a tak je tu 42. kapitolka :D :))
Štiplavý kouř, který bránil plícím se pořádně nadechnout. Několik desítek ječících lidí strachem i zmatkem.
"Justin Bieber!" ozývalo se najednou ze všech stran. To jméno zaslechla snad ještě desetkrát. "To je Justin Bieber!" Hlas patřil mladým i starším lidem. Ve většině případech byl nehorázně ustrašený a ve výjimkách se ozvalo spíše překvapené zvolání, než litující a strachující.
Elizabeth si konečně uvědomila, že už nespí v klidu v jejím nemocničním pokoji. Právě teď sledovala vše, co se dělo na místě, kde se stala ta hrozná nehoda. Pozorovala několik záchranářů, co právě vynášeli Justinovo nehybné tělo z auta. Jakmile uviděla Justinův zakrvácený obličej, vyjekla a začala nekontrolovatelně plakat. Utíkala za záchranáři, kteří Justina nesli do záchranky. V tu chvíli ji ale upoutal něčí řev.
"Utíkejte, vybuchne to!" Tu větu slyšela tisíckrát hlasitěji, než všichni ostatní. Avšak když sledovala auto, které údajně mělo vybuchnout, nevšimla by si, že by hořelo. Přiběhla k autu a náhle se podívala do očí své největší noční můře. Viděla své potrhané a nehybné tělo, které bylo vynášeno dalšími záchranáři. Všimla si, že s jejím tělem utíkali rychleji, než s Justinovým.
"Ještě vnímá!" křičeli lidé a ukazovali na Elizabethino tělo. Nemohla se na to dívat, už ne. Nebyla dost silná, aby pohlédla na své zohavené tělo od skla a ohromného nárazu. V tu chvíli, co se otočila zpět k autu, si všimla, že u něho klečí nějaký muž. Stále se rychle ohlížel a byl děsně nervózní. Pomalým krokem k němu přešla a jeho obličej si vryla do paměti. Nevěděla proč, ale prostě to udělala. Pak ale pochopila, proč to všechno po ní její "sen" chce.
Muž šel dál od auta a sledoval stopu od benzínu, která se každou vteřinou rozlévala dál a dál. Chvíli se díval na místo, kde by se mohl i dobře schovat a celkem i nepozorovaně utéct. Začal štrachat v kapse, a když se jeho ruka dotkla toho, co hledal, v jeho obličeji se zaleskl vítězný pohled.
Ten muž byl ohavný. Jedna velká piha nad ústy. Huňaté obočí a tmavá pleť, jako napůl indián a napůl Evropan. Vždy, když se pousmál, z úst mu vykoukl nespočet křivých zubů, mezi nimiž byly zaseknuté zbytky z jeho předchozího jídla. Eli se z toho zvedl žaludek a snažila se to rozdýchat. Dalších detailů si už všímat nebude.
Ve chvíli, kdy se chtěla otočit k tomu muži zády, vytáhl z kapsy krabičku zápalek. Pohodil svými černými vlasy a rukou si zajel do nosní dírky. Chvíli dělal tuhle prasárnu a poté vytáhl zápalku z krabičky. Škrtl jí o krabičku a chvíli sledoval malý plamínek.
Eli si vzpomněla, že je celkem dost velká kravina, aby hodil zápalku do benzínu, a oheň se začne všude šířit. V Bořičích mýtů to bylo prokázaný, že to nejde. Tady jí ale nic nehrálo podle pravidel. Asi je to tím, že je to jen sen. Zápalka dopadla na, teď už dost velkou, louži benzínu a plamen se začal šířit neuvěřitelnou rychlostí. Eli znovu uslyšela tu větu: "Utíkejte, vybuchne to!" Takže i předtím to byl on, kdo vyvolal falešný poplach.
Teď ale nastala ta nejhorší chvíle, kterou by Eli nikdy nechtěla vidět. Záchranáři utíkali rychle od auta, ačkoliv bylo sotva možné, zahlédnout ten rychle se šířící plamínek. Věděla, že je v autě Kenny. Věděla to a rychle tam utíkala. Nemyslela na to, že by ji ten výbuch mohl roztrhat. Až moc věřila, že je tohle jen sen.
Vylezla na auto, které bylo převrácené na bok. Podívala se dovnitř, ale tam nikdo nebyl.
"Co to?" řekla si sama pro sebe a znovu si znalecky pokývala hlavou. "Sen," vysvětlila si rychle a slezla z auta. Oheň se čirou záhadou přestal šířit a ona pochopila, že to je ta část, na kterou si nevzpomene, ani kdyby se stavěla na hlavu.
"Ještě musí zemřít ona," řekl si potichu ten muž, který jako by dosáhl svého cíle. Auto ale nevybuchlo, i když oheň dorazil na předem určené místo. To byl jeho cíl? Teď si to ten podivný chlápek namířil do sanitky, kam buď odnesli její tělo, nebo Justinovo.
"Co to vyvádí?" zeptala se znovu sama sebe a sledovala ho. Se zděšením zjistila, že tam leželo její tělo. Rychle dýchala a stále opakovala, že je v autě ještě Kenny. Nikdo jí neposlouchal. Ten podivný muž se naklonil k autu a rázně rozhodl, že potřebuje morfium a hlavně uspat. Ona však nebyla hloupá. Opravdová Eli sledovala výraz v očích té, která právě ležela v sanitce.
"Ne!" vyslovovala stále ta zraněná Eli a mžourala očima po vnitřku auta. Pak oči zavírala, ale náhle je v rychlosti zase otevřela. Ona dívka, kterou už skutečná Eli ani nedokázala poznat, díky jejím zraněním a velkým množství krve na jejím těle, se stále ptala po Justinovi a když zjistila, že je v pořádku, zavřela oči nadobro.
Skutečná Eli, které se to všechno zdálo, si ale uvědomila, že tady něco nehraje. Ten muž se zápalkami, spokojený výraz, i když auto nevybuchlo. To není jen tak. A co potom to, že ji měli uspat? Tím ji možná mohli zabít nadobro. Byl to jen sen, uklidňovala se v duchu Eli a přála si, aby se už konečně probudila. Bohužel ale ani štípnutí a mlácení ji neprobudilo.
"To už ne! Už chci být vzhůru!" Pokoušela se probudit všemožnými způsoby. Dokonce i ten sen obdivovala, protože ještě nikdy neměla problémy se z nějakého snu probudit.
"Pomoc!" volala na všechny, ale nikdo ji neslyšel. Ignorovali ji. Pobíhali kolem a hlídali si své kolegy. Na všechny volali, a i když sáhla na někoho z čumilů, neotočili se a nevynadali jí, co to tady vyvádí. "Justine!" Do očí se jí draly slzy a nechtěla v tomhle snu už nadále být. Vzpomněla si, že vedle ní usnul Justin, a začala se modlit, aby ji z toho dostal. Ale ani tahle pomoc nepřicházela.
"Eli!" uslyšela jemný starší hlas. Okamžitě rozeznávala Pattie. "Elizabeth, probuď se. No tak!" Hlas začal být hrubší, pocítila slabé otřesy jejího těla, i když neviděla nejmenší příčinu, která by nutila její tělo do pohybu. Zavřela oči a začala zhluboka dýchat. Probudit se přeci musí, ne?
"Elizabeth Burnsová!" ozvalo se hodně nahlas a v tu chvíli se spící probudila.
"Eli!" vydechl strachem Justin a ihned se vrhl kolem ramen své spící Šípkové Růžence. "Ani nevíš, jak jsi nás vyděsila!" zanadával Justin a pohladil ji ustaraně po tvářích. "Zdálo se ti něco špatnýho?" zeptal se a začal s ní lehce pohupovat ze strany na stranu.
"Ehm, Justine… bolí to," ozvala se po chvilce Eli, když jí to začalo být nepříjemné. Přece jen, nesmět se pohnout má i svá opodstatnění.
Elizabeth se rozhlédla po pokoji a všimla si, že se na ni dívá ještě několik párů očí. Především u její postele stála Pattie, kterou zřejmě slyšela i ve snu. To ona se jí snažila vzbudit. Pak se na ni také dívala s trošku pohrdavým pohledem i Selena. Nakonec se střetla s očima, které znala jen z vyprávění. Ačkoliv to byl Justinův nejlepší kamarád, nikdy ho neviděla. Jen o něm slyšela. Právě hleděla do očí toho tak známého Ryana. Toho chlapce, který je tu jeden z mála jen a jen pro přátelství k Justinovi.
Když Pattie odešla zpět z pokoje a rozhodla se konečně odjet domů a trochu se prospat, Ryan s Justinem ještě chvíli zůstali u Eli v pokoji.
"Já jsem Ryan. Ten, u kterého jsi neměla šanci ho poznat v době, kterou si teď nepamatuješ," mrknul na Elizabeth a podal jí ruku. Elizabeth se na něj nevinně usmála a chvíli přemýšlela, zda si má mrknutí vyložit jinak. Ale ne, proč by to Ryan dělal. A zrovna Justinovi. Nad čím to vůbec přemýšlí? Zasmála se svým hloupým myšlenkám a Ryanovu ruku přijala.
"A já jsem Elizabeth. Ta, která to s Justinem v té době neměla zřejmě tak lehké," pousmála se a podívala se na Justina, jak zareaguje.
"Co kecáš! To tys ode mě zdrhla!" zasmál se nahlas Justin, ale uvnitř se cítil ublíženě. Nemyslela to přeci vážně.
"No právě, říkám… měla jsem to s tebou těžký," zasmála se Eli a byla zase ráda, že se jí myšlenky na sen vytěsnily z hlavy. Omluvně se podívala na Justina a poznala, že jí něco chce říct.
"Víš, jak se poznají praví přátelé?" zeptal se Justin a sedl si vedle Elizabeth na postel. Pohladil ji po tváři a nabídl Ryanovi gestem, aby se posadil vedle postele na pohovku.
"Jak?" pobídla ho Eli s upřímným úsměvem a čekala na Justinovu odpověď. Zajímalo by jí, zda to myslí jen na Ryana, či ho přišel navštívit i někdo jiný.
"No… mamka byla u mě v pokoji a spala. Já šel k tobě, viď," podíval se na Elizabeth se zamilovaným pohledem a krásně se na ni usmál, což Eli dostalo "do kolen". Nemohla pomalu ani nahodit dech.
"No," kývla a bedlivě poslouchala dál. Očkem sledovala usměvavého Ryana.
"Nejdříve přišel Usher, a když mě neviděl v posteli, tak si představ, okamžitě věděl, že jsem u tebe," zasmál se Justin a lehce políbil Elizabeth na tvář. Jak moc mu tyhle polibky chybí. Elizabeth sice už věděla všechno o jejich vztahu. Také strávil několik hodin tím, aby jí to všechno řekl a vysvětlil.
"A podle toho se poznají opravdoví přátelé?" koukla na něj nechápavě Elizabeth. Tohle by třeba napadlo i ji.
"Ne. Poznají se už jen podle toho, že si udělají čas ve svém naplněném plánu a přijdou se na tebe podívat. Samozřejmě Usher nebyl jediný, kdo sem přišel během těch několika hodin, co jsme spolu spali. Přišla i Rihi a dokonce i Katy," pousmál se Justin a hrdě objal svou přítelkyni.
"Rihanna? Katy Perry? Chlape, ty jsi fakt hvězda," zasmála se Elizabeth a tentokrát svého přítele políbila ona. V tu chvíli je Pattie vyrušila, že už je opravdu pozdě.
"Ještě něco ti musím říct," podíval se na svou přítelkyni smutně a políbil ji znovu na tvář.
"Co?" zeptala se potichu Elizabeth a nevěděla, co čekat.
"Pustili mě domů," povzdychl si, "ale budu tě navštěvovat každý den, jak jen to půjde," dodal okamžitě, když obličej Elizabeth nabral smutek a slzy do očí.
"Opravdu? Já… nevím… jestli to tu vydržím sama," řekla potichu a sklopila pohled. Teď opravdu nechce brečet. Naopak je i děsně ráda, že Justinovi opravdu není nic vážného a mohl po 4 dnech domů bez jediných problémů.
"Věř mi, že tu sama nebudeš ani jeden den," usmál se Justin a stoupl si vedle postele. "Teď se ale musíme rozloučit. Zítra si tě zase najdu, ano?" podíval se na Elizabeth a chytil její tváře do rukou. Pomalu se k ní přiblížil. Oběma tlouklo srdce neuvěřitelnou rychlostí, ale Elizabeth to prožívala o trochu jinak. Ona nevěděla, jak správně se zachovat při tom, když se bude líbat s Justinem. Má to nechat plynout tak, jak se to naskytne?
Cítila Justinův horký dech na svých rtech a v tu chvíli si začala vybavovat malinké útržky z jejího poprvé. Pocítila tu obrovskou touhu a ten pocit, když ho měla v sobě. Když byli spolu na jedné posteli, těsně u sebe a jejich těla se třela o sebe. Jejich odevzdaný dech, láskyplné pohledy a drtivě vášnivé polibky. Ta vášeň a láska se v ní znovu probudila. Usmála se na něho a čekala, až se posunou k dalšímu kroku.
Justin to naopak vnímal jinak. Byl nervózní, že ho odmítne. Ale co se může stát, že ho teď odmítne? Aspoň si pak může ověřit, zda ho miluje opravdu. Pomalu se k ní začal přibližovat, a když se mu naskytl pohled na její šťastný a toužebný úsměv, pocítil, že se stalo něco, co jejich vztahu opravdu pomohlo. Že by si na něco vzpomněla?
Teď už nemohl dál čekat. Bylo mu jedno, že to jeho nejlepší kamarád pozoruje. Bylo mu jedno, že nemají soukromí. On ji chtěl. Chtěl ji jen pro sebe. Chtěl jí ukrást polibek, který nesmí dát nikomu jinému. Vzal si její rty tak toužebně a vášnivě, až z toho oba zapomněli dýchat. Lehce skousl její spodní ret a olízl ho jazykem.
"Miluju tě, Eli," prohodil skrz kraťounké polibky a pak je prohloubil. Dotkl se svým jazykem toho jejího a začal s ním hrát divokou hru. Miloval ji ve všech ohledech. Jeho polibky ochotně - ba víc než ochotně - oplácela. Zhluboka a rychle dýchala. Chtěla ho cítit víc, než jen v polibcích. Rukou mu zajela do vlasů a lehce si ho přitiskla blíž k sobě. Jestli se ale budou líbat déle, nebude ochotná ho pustit domů. Už to musí skončit.
Naposled se políbili a Justin si uvědomil, že tohle je zase ten jejich vztah, který prožívali před několika dny. Nebo spíše týdny, protože poslední dobou na sebe neměli tolik času, i když měl volno.
"Taky tě miluju, Justine," odpověděla Eli, když jí Justin mával ze dveří pokoje. Ryan se pořád trochu poškleboval, ale tentokrát v jeho očích bylo možné vidět přejícnost a dojatost. Měl radost ze svého nejlepšího kamaráda. Tohle mu přál vždycky ze všeho nejvíc. Najít si dívku, která s ním nebude kvůli slávě, ale z čisté lásky.
Barbara Bailey | 
Tak tenhle díl se ti sakra poved!!! jakože fakt hodně moc!! já nemám prostě slov!! úplně jsem zapoměla kde jsem, kolik je hodin a jak se jmenuju!! :))