K dnešnímu dílu jsem videoklip nedávala :) ještě stále mám nervy z toho, že mi blog.cz nejede tak, jak má... a pak taky nové nervy z dokonalé Selíny Godzillez... Příjemné čtení :D Hlavně, že je tahle kapitola tak trochu i o ní no.. :/
Na dveře pokoje mi někdo zaklepal. Podíval jsem se na hodiny, 8 přece ještě být nemohlo, ne?
"Dále," řekl jsem víc nahlas a čekal, kdo vstoupí. Byla to mamka.
"Justine, zlato… musím ti něco říct…" řekla potichu Pattie a zavřela za sebou dveře.
"Děje se něco?" zpozornil jsem, kdy jsem viděl v máminých očích smutek.
"Ne… to ne," pousmála se mamka a posadila se vedle mě na pohovku. "Jen… Elizabeth asi bude muset na nějakou dobu odjet."
"Proboha a to proč?" vyjekl jsem najednou a rychle se zvednul. "To nemyslíš vážně!" zanadával jsem a podíval se na dveře, zda ihned nemám běžet za Eli a střežit si ji jako matka své dítě v nebezpečí.
"Budou teď krušné časy… a nerada bych viděla Eli, jak se trápí spolu s námi…"
"Co těmi krušnými časy máš na mysli?"
"Nedělej ze mě hlavně hloupou. Všichni víme, že ti chlápci, kteří se nám někdy pletou do cesty… nejsou jen pomatenci. Oni jdou po Kennym, že?" podívala se na mě s nadzvednutým obočím.
"No dobře," přiznám poraženecky a posadím se zpět na pohovku. "Ale Eli zůstat může. Ona o tom už ví… Však víš, jak dokáže být šťouravá…" pousmál jsem se a objal ji kolem ramen.
"Nebudeme jí tím ještě víc ubližovat, Justine? Já nevím… nelíbí se mi to…" sklonila hlavu a prohlížela si své ruce.
"Kde je ten prstýnek čistoty? Chci ho zpět… ještě jsi mi ho nedala…" připomenu jí a sundám ze sebe prstýnek, který mi dala předtím.
"Hned ti ho donesu," usmála se a rychle vstala. Náhle byla šťastná, o to mi taky šlo. Chtěl jsem, aby všechny její starosti přebylo něco, čeho dlouho lituje či za to někomu opravdu dost nadává. A ten prstýnek posloužil bombasticky. Teď ale nebudu dělat žádné kraviny a budu pokračovat v tom, co jsem slíbil i podruhé. Už žádný sex a další tomu podobné věci. Je toho daleko více, ale to bych tu musel být do večera, než byste to vůbec pochopili.
Zbytek večera jsem si s mamkou povídal, až jsem ztratil pojem o čase a na Elin příchod úplně zapomněl. Doufám, že se nebude zlobit. Mamka si se mnou přestala povídat až kolem 10 hodiny večer, tak jsem se chtěl jít za Eli omluvit, že jsem to vůbec nevnímal.
Potichu jsem vstoupil do pokoje a se zklamáním zjistil, že mi usnula. Spala na nerozestlané posteli, v každodenním oblečení… nemohl jsem ji takhle nechat. Potichu jsem k ní přistoupil a opatrně sundal gumičku z jejích vlasů. Sice se trochu zamotala, ale naštěstí jen malinko a ji to nevzbudilo. Pak jsem jí sundal i šedivou DC mikinu a chvíli se koukal na tílko, které jsem na ní tolik miloval. Bylo to totiž černé tílko s větším výstřihem. Zvýrazňovalo na ní tu ženskou přirozenost… tu její krásu. I to muselo dolů, aby se krásně vyspala. Spolu s tílkem jsem z ní stáhnul i kalhoty a pak se cítil jako nějaký sprosťák. Radši jsem vytáhl peřinu z peřiňáku a rychle ji přikryl. Ale notak! Nemůžu ji tam nechat jen tak ve spodním prádle… v noci jí třeba může být zima! Vždyť vím, jaký zmrzlík ona je. Tak jsem jí zpod polštáře vytáhnul pyžamo. Ještě, že často sleduju, jak si ustýlá.
Bylo to dvojdílné pyžamo, které měla moc ráda. Bylo modro fialové a měla na něm natisklého fialového Me-To-You medvídka. Obléct jí triko bylo celkem těžké, protože jakmile spala a nad svým tělem neměla žádnou kontrolu, bylo těžké s ní vůbec něco i dělat. Nakonec se mi to nějak povedlo. Abych ji opravdu neotravoval i ve spánku, podprsenku jsem jí sundal až když na sobě měla horní část pyžama. To jí snad vadit nebude. Věci, které jsem jí sundal, jsem složil úhledně na poličku nad ní. Teď jí musím obléknout spodní část pyžama. Červenal jsem se opravdu pořádně, když jsem jí natahoval pyžamo nahoru, po jejích odhalených stehnech. Cítil jsem, jak mi hoří tváře a můj malý přírůstek mi pořád říkal, jak se chce dnes s někým pomilovat. Proč jsem na to jen přikývl tu noc na tom internátu? To nepochopím… ale asi ano… pochopím… tohle prostě dokáže jen Eli.
Z jejího pokoje jsem musel odejít co nejdříve. Nemohl jsem zůstat v její přítomnosti moc dlouho, protože jinak bych se opravdu neudržel a vzbudil ji jen kvůli tomu, abych se s ní pomiloval. Budeme na to mít dostatek času. I když… nevím… vydržím to ještě pár let? Nabídku na sňatek jí budu muset učinit co nejdříve! Těm posledním myšlenkám jsem se pořádně zasmál. Že bych myslel až tak sobecky a nadrženě? To dělá určitě ta puberta! Já za nic nemůžu!
Rychle jsem ji přikryl a políbil na čelo. Její ruka si mě však k sobě přitáhla, až jsem se musel sklonit k zemi. Byla opravdu silná… jako kdyby vůbec nespala.
"Eli?" zašeptal jsem, ale odpověď žádná. Na jejích ústech spočinul lehký úsměv, který říkal, že spí, ale vnímá.
"Eli!" řekl jsem trochu více naštvaně a ona se náhle rychle probudila. Podívala se na mě a usmála se.
"Miluju tě," řekla potichu, chvíli se na mě dívala. Zřejmě čekala, co bude dál. Já byl její přízní tak zaskočený, že jsem jí ani neuměl oplatit tu obrovskou lásku, kterou mi právě vyznala. Vyrazila mi s tím dech a podlomila se mi kolena.
V tu chvíli její hlava rychle padala na polštář a během pár okamžiků znovu a tvrdě spala. Zřejmě to bude jen probuzení, které si ráno nebude pamatovat.
Silný stisk její paže kolem mého krku jsem už znovu riskovat nechtěl. Odešel jsem do svého pokoje a jako poslední činnost, kterou jsem za ten den udělal… byla návštěva Twitteru a Facebooku. Chris byl zrovna připojený, tak jsem mu napsal.
"Hej bro!" pozdravil jsem ho. Je to náš normální pozdrav. Během 5ti vteřin mi odpověděl stejným pozdravem.
"Jak se máš?" pokračoval jsem dál. Většinou se na tuhle větu ptá ten, kdo konverzaci začne. Myslím, že si tak ten druhý uvědomí, že nepíšu jen tak pro nic za nic… jen abych si vylil srdce a on by byl zticha. To nejde.
"Jsem unavenej… ale ty asi víc :-D" Tak z toho jsem chytl slabší výtlem. Víc unavený být nemůžu, dneska byl den volna.
"Nejsem :-P Já dneska měl volno!" vysmíval jsem se mu a přemýšlel, jak bych se s ním mohl v nejbližší době vidět. Usher přece bude pořádat svou párty… pro mladistvý to bude rozloučení s prázdninami… a vlastně i pro něho. Tam bych mohl pozvat Chrise a ostatní kamarády.
"Lenochu! Vstávat a cvičit! Dělej! :D :D" Když mi píše on, nikdy se to neobejde bez vysmátých smajlíků.
"To ne… až zejtra. Hele… co bys řekl na to, kdybychom šli na Usherovu párty?"
"Hej, to myslíš vážně?! A kdy??" Byl na to celý natěšený.
"Za tejden. Přesně… 29. srpna… Usher rovnou chce před hosty vzdát poctu MJ, protože bude mít 53. Narozeniny… tak to bude napůl Usherovský a napůl MJovský… celkem dobrý, ne?" vysvětlil jsem mu. Musím říct, že tyhle kombinace jsem u Ushera vždycky měl rád. Dokonce teď už začal víc produkovat POP než R'n'B. A jde mu to dost dobře!
"Ok, big bro… tak já se stavím k vám den předem… můžu u vás spát, že jo?"
"No jasně! Proč bys nemohl!" zasmál jsem se a podíval se na dveře, zda někdo nejde. Mám takový tušení, že jsem slyšel kroky. Nakonec to byl falešný poplach. Nikdo nešel.
"A co Elizabeth? Ta už je taky zabydlená? ;)"
"No jasně, že jo! Hele… dneska jsem dokonce přemýšlel nad tim, že bych si ji co nejdřív vzal… trhlý to je, co? :-D :-D :-D"
"No… v tvym věku jo no. Ale když už ta tvá chytrá hlavička přijala přísahu s prstenem čistoty… tak to ani moc divný není… jsi v pubertě, J! :-D :D :D" Ano, z tohohle si vždycky dělal největší srandu.
"Už musim končit. Tyhle řeči si nech, až k nám přijedeš! To tě potom ani ten děda google a strýček Yahoo nenajdou! :-D :-D :D Jo a zapomněl jsem dodat, že tě ani vlastní matka nepozná :PPP Dobrooou, bro!" rozloučil jsem se s ním a ještě půl hodiny poté jsem se smál z plných plic.
Druhý den jsem se probudil vedle Eli. Nevím, jak se sem dostala, ale její přítomnost mě uklidňovala. Chvíli jsem sledoval pramínky jejích hnědých vlasů, jak jí padají do tváře. Vypadala tak mile, tak bezbranně, tak nevinně. Lehce jsem ji pohladil po tváři a políbil na čelo. Vůbec jsem neměl strach, že by sem mamka vešla. Kdybychom jí to nějak vysvětlili, pochopila by to. Nakonec stejně tady byla ještě ve 3 hodiny ráno mě zkontrolovat, takže by to měla prohraný.
Její rty se stále trochu špulily, i když už ne tolik, jako kdysi. Kdysi to na ní bylo tak roztomilé… teď už to skoro vůbec nedělá a já si musím zvyknout na trochu menší roztomilost. Ale jakmile její rysy více zženštily, mé hormony mě vůbec nechtějí poslouchat. Dneska je 23. srpna, co jsem si vlastně teď uvědomil. Podívám se na budík nacházející se na nočním stolku a zjistím, že je teprve 9 hodin. Sice mám dneska ještě hodně věcí na práci, ale vstávat se mi vůbec nechce… potom, co jsem byl vzhůru snad… ani nevím do kdy.
Během 5ti minut se spustilo automatické rádio, kde zrovna hráli Mika - Relax. Tahle píseň už byla tak vlezlá, že jsem to rádio s nechutí ihned vypnul, i když ta písnička a jeho výšky jsou vážně úctyhodné!
Zahlédl jsem na Elininým obličeji lehký úsměv. Byla vzhůru.
"Dobré ráno, miláčku," pošeptal jsem jí jemně do ucha. Pořádně se protáhla a objala mě.
"Dobré ráno," oplatila mi pozdrav lehkým polibkem na tvář.
"Tenhle lehkej polibek vůbec nestačí na slovo miláček! Koukej přidat!" zasmál jsem se a chytl ji jemně za bradu. Přiblížil jsem si pomalu její hlavu k té mé a přímo hleděl do jejích očí. Snažil jsem se, ať je náš oční kontakt co nejdelší. To všechno ale přerušila osoba, která se tady v této chvíli opravdu objevit nemusela.
"Ehm, Justine? A tohle mi vysvětlíš jak?" stála před námi naštvaná mamka s vařečkou v ruce.
"To vaříš už tak brzo?" nervózně jsem se zasmál a rychle pustil Eli. Pohotově jsem vstal z postele a přešel k mamce. Sehnul jsem se k ní a zašeptal jí:
"Nic se nestalo. Zřejmě za mnou přišla ráno… vzbudit mě… asi si ke mně jenom lehla," vysvětlil jsem jí rychle a díval se, jak se Eli nemotorně vyhrabává z mé tenké peřiny. Nejdříve se jí tam zamotala jedna noha, a když se jí podařilo ji vymotat, skončila tam druhá. Jo, to jsem na tý peřině taky neměl rád. Tímhle procesem jsem ze začátku procházel každé ráno.
"Podle tvých slov to ale nevíš jistě," řekla naštvaně a podívala se na Eli. V tu chvíli se začala smát, takže mi uvěřila. Nikdy se ničemu nezačne smát, pokud něco řešíme a není to dořešené.
"Já… opravdu jsem přišla až ráno… za… to se omlouvám," vzdychala vyčerpáním, když se jí tam zamotala i ruka. "To žere lidi nebo co?" zasmála se a zkusila si vymotat malíček z uvolněné nitky. Je pravda, nikdy mi netrvalo moc dlouho, než jsem se z té peřiny vyhrabal. Vypadá to, že Eli má ta peřina opravdu ráda.
"Ukaž, pomůžu ti," zasmál jsem se a začal jí opatrně odmotávat nit z malíčku. Heh… to jsem ale netušil, že to zamotám ještě víc. "Mami?" nevinně jsem se na ni pousmál a ukázal na Eli.
Ta ihned pochopila a přešla k Eli. Nejdříve odtrhla kus nitě… a pak to šlo jak po másle. Ruku a následně i nohu jí vymotala z peřiny a pak se na ni pobaveně podívala.
"Vidíš… a kdyby sis k němu nelehla, nestalo by se to," připomněla jí a pak se na mě s pobavením podívala. "Máš štěstí, žes mi nikdy nelhal, jinak bych ti neuvěřila!" zasmála se a přešla ke dveřím. "Mimochodem tu vařečku jsem opravdu na tebe chtěla použít… ještě nevařim," dodala rychle a podívala se na mě s výhružným pohledem. "Když totiž nepomáhá ani kýbl studený vody… tak už musí pomoct jenom to, co zná každé dítě," zasmála se a pomalu vykráčela z pokoje. Mě ale jen tak nepřeveze.
"Příště klepej… a pokud si ze mě chceš fakt dobře vystřelit, sundej si před vstupem do pokoje zástěru na vaření," zasmál jsem se a hodil po zavírajících se dveřích polštář.
"Nepřeháněj to, jinak ji opravdu použiju!" smála se mamka na celý kolo a zabouchla dveře. Tak jo, tohle bychom měli.
Eli se na mě dívala s provinilým pohledem.
"Ale copak, zlatíčko?" podíval jsem se na ni se smutným úsměvem a vzal do rukou peřinu. Rychle jsem ji složil a vložil do peřiňáku. Přisedl jsem si k ní a objal ji kolem ramen.
"Promiň, že jsem tě do toho takhle zapletla… já nechtěla," řekla potichu a položila si hlavu na mé rameno.
"Ale to je v pořádku, prosím tě! Mamka to vzala úplně v pohodě. Vždyť jsi slyšela, ne? Kdyby byla naštvaná, nedostala by tě ani z těch peřin," zasmál jsem se a políbil ji na čelo. "Teď bychom mohli hrát nějaký hry…" navrhnul jsem.
"No… a nemáš náhodou jet s Kennym nakupovat ten dodatečný dárek k Seleniným 19tým narozeninám? V červenci jsme tu nebyli… tak teď bys mohl, ne?" pousmála se a podívala se na mě. Zřejmě zachytila můj ztrápený pohled. Nebyl jsem vůbec rád, že jsem její narozeniny zmeškal a jediné, čeho se ode mě dočkala, bylo narozeninové přání na Twitteru s doplňujícím videem Happy Birthday To You od More Birthday movement… opravdu povedené přání, které mi v tu chvíli přišlo děsně trapné a k ničemu.
"Máš pravdu. Už jí konečně musím koupit něco velkého a originálního. Ale co bych měl koupit a zrovna Seleně?" Opravdu jsem měl dilema s tím, co by se jí líbilo. I když má Eli narozeniny až zase příští rok, můžu jí vyzvídat, co by si třeba přála ona… využít to jak k Seleně… tak i k ní. Jo, tohle je celkem dobrý nápad!
"Hm… něco velkého a originálního? Tak… to nevím… proč něco velkého? Já myslím, že i maličkost je krásná věc. Když je to ze srdce, tak určitě!" usmála se na mě a jemně mě pohladila po tváři.
"Dobře. Takže bych jí mohl koupit set z nějakých šperků, co ty na to? Nic moc drahýho, ale zároveň aspoň trochu na úrovni. Náušnice, prsten a náhrdelník. Můžeme se stavit třeba do klenotnictví a něco tam vybereš ty, jo?" usmál jsem se na ni, objal ji a vyskočil na nohy. Začal jsem ve skříni hledat, co bych si na sebe mohl asi vzít. Když jsem konečně našel ty černý kalhoty, bílý triko a fialové sáčko, byl jsem spokojený. Fialové conversky už samozřejmě visely na čestném místě pod poličkou.
Sundal jsem si ze sebe triko na spaní a pak si uvědomil, že tu Eli vlastně stále je a dívá se na mě. Mělo by mi to být jedno, protože už mě viděla v celé mé kráse, ale já se i po tak dlouhé době děsně styděl. Sice jsem rád poslední dobou ukazoval svoje svaly, ale před ní to nemám zapotřebí. Culila se na mě a pak se rychle zvedla. Namířila si to ke dveřím a poslala mi vzdušný polibek, který jsem ihned chytil a vřele jí ho oplatil.
Pak jsem se v klidu mohl převléknout… a když jsem vyšel z pokoje, díval jsem se na nádhernou dívku s culíkem vyčesaným nahoru. Její tělo obepisovalo celkem těsné černé tílko. Na spodku tílka vysely fialové krátké střapce a byla opravdu okouzlující. Měla na sobě černé úzké tříčtvrťáky a černé botasky se značkou Nike. Pak si přes sebe přehodila jen fialovou krátkou mikinu, která jí zakrývala ruce jen svými tříčtvrtečními rukávy a její hruď. Opravdu jí to moc slušelo. Nemohl jsem uvěřit, že se stihla obléknout, učesat a namalovat za tak krátkou dobu. To mi to buď trvalo opravdu moc dlouho nebo je prostě děsně rychlá!
Kenny už stál před autem. Asi před půl hodinkou jsem mu poslal SMS, kdy u nás má stát a kam se jede. Přijel bez jediné připomínky. Takže jsem nabídl Eli své rámě a doprovodil ji až k autu. Takhle brzo tu většinou bývají jen fanynky, co tu přespávají… a dnes naštěstí chodila kolem bodyguardská hlídka, takže všechny dívky posílala domů. Sem tam jsme zaslechli cvakání foťáků, ale to už je součást naše života. Nasedli jsme do auta, pohodlně jsme se přizpůsobili menšímu prostoru a vyjeli směr centrum Atlanty. Nacházelo se tam rovnou několik klenotnictví a tak jsem toho opravdu výhodně využil.
"No… tamhle naproti mi to nabízeli za cenu o polovinu menší, než je tahle… nashle," usmál jsem se a táhl za sebou Eli, která vyjeveně koukala.
"Momeeent… uděláme dohodu!" zařval prodavač a mával na nás s průhlednou krabičkou, ve které právě byl ten set, který jsem si chtěl koupit.
"Tak?" pozvedl jsem obočí a unaveně se na něj podíval.
"Dám vám to za poloviční cenu a k tomu vám přihodím tenhle krásný náramek z lékařské oceli pro vaši slečnu," nabídl mi s vřelým úsměvem. A já jeho nabídku samozřejmě přijal.
Tak touhle výmluvou jsem opravdu zabodoval. V těhlech chvílích je opravdu skvělé být slavným a žádaným! Eli se na mě nevěřícně koukala. Na jejích rtech se objevilo pobavení. Už se blížila 1 hodina odpolední, takže bychom měli co nejdříve vyjet domů. Mamka bude mít už oběd hotový.
"Proč toho tak využíváš?" zeptala se mě Eli, když už jsme seděli v autě a já se spokojeně usmíval s co nejlevnějším úlovkem.
"Proč? Já ničeho nevyužívám. Ten prodavač byl pěknej idiot," zasmál jsem se a dal jí ruce kolem ramen.
"Proč myslíš? Nechtěl o tebe přijít jakožto o vzácného zákazníka. Teď tam dívky budou chodit kupovat si věci a doufat, žes na ně sáhl," zasmála se a položila si hlavu na mé rameno.
"No, víš. Ono… to klenotnictví v centru, kde jsme byli… bylo specializované na jednu jedinou značku, díky tomu měli menší konkurence. Tuhle značku v těch ostatních klenotnictvích, na které jsem se vymlouval, neprodávají. A z toho se vyvodí co? Že to je idiot, kterej si neuvědomil, že mi za tohle nemohla konkurence nabídnout nižší cenu…" zasmál jsem se a lehce políbil svou dívku na čelo.
Cestou zpět se ale přihodilo něco nečekaného. Ten dotyčný zaručeně chtěl, aby to v autě nikdo nepřežil.
Bojím!
Nikuš | 18. dubna 2011 v 22:09 | 
Zefa | 
nééé... ten konec... bojím se...
každopádně... představa, jak Justin převlíká Eli... a je u toho celej rudej... ta je nehorázně dokonalá.,..