Omlouvám se za obrovské zpoždění a za co víc, pokud se vám ta kapitola nenačte :( Nějak mi to tu blbne, tak prosím pochopte i vzhled designu (popravdě ani nevim, jak vypadá, protože mi to tu prostě blbne no..). Příjemné čtení. Zítra přidám další - teda pokud už to přestane blbnout :/
Večer mi Justin slíbil, že se mu se vším vypovídám. Ale jak se mu mohu vypovídat, když mu nemůžu říct tu část, kvůli které jsem se trápila nejvíce? On už všechno věděl, proč to chce slyšet znovu? Možná ale ještě neví pár dalších věcí. Třeba to, že jsem konečně zavolala své mamince.
Flashback:
"Zvoní ti mobil," upozornil mě Justin, dal notebook ze svých stehen na stůl a poklepal mi na rameno. Já ho vnímala, ale mobil jsem v tu chvíli chtěla ignorovat. Bude to někdo z ČR, vím to. Četla jsem si jednu knížku, která se mi děsně zalíbila. Neměla jsem náladu s kýmkoliv mluvit… trápilo mě totiž hodně věcí a tou jednou a nejhlavnější byl právě Usher. Pořád jsem na to totiž musela myslet.
"Ty to nezvedneš?" zeptal se po chviličce, když už mobil vyzváněl déle.
"Neplánuju to," řekla jsem potichu a stále si pomalu četla, i když jsem musela řádky číst několikrát, protože jsem prostě pozor nedávala.
"Je to tvoje máma," řekl Justin, když se díval na display mého mobilu. Neměla jsem odvahu ji slyšet. Bála jsem se, že jakmile ji uslyším, budu chtít okamžitě domů. Tohle riskovat nemůžu.
"Tím důvodem, proč to nevezmu je, že se bojím, aby se mi nepodlomila kolena, jako malému děcku a před vším nezačala utíkat… to je ten důvod. Až budu připravená, zavolám jí sama." Justin na to však měl daleko jiný názor, který jsem mu samozřejmě musela uznat za pravdivý.
"Ty se bojíš postavit se tomu všemu. Ani nevíš, jak moc se tvá mamka strachuje, jestli jsi vůbec v pořádku. Já být tvou matkou, tak bych litoval toho, že jsem tě vůbec nechal opustit můj dům," řekl vážně, naštvaně položil mobil zpět na stůl a chvíli mě sledoval, zda ho zvednu.
Já ale nic nedělala. Mobil přestal zvonit a Justin si nahlas odkašlal.
"Jak chceš," odfrkl si, vzal si zpět svůj notebook a začal tweetovat.
Konec Flashbacku
"Justine, nebude vadit, kdybych si ještě vyšla ven?" zeptala jsem se ho po chvíli sledování televize. Nedávali tam nic zajímavého a já se musela stavit za Annie a Nikou, abych si s nimi popovídala.
"Zavolám Kennymu," nahlas si vzdychnul a vstal. Pomalu přešel ke mně a ukázal mi svou dlaň. Vůbec jsem nepochopila, co to právě teď vyvádí. A až teprve teď jsem si vzpomněla, že v ruce nedržím svůj, ale jeho mobil… a hraju na něm hry.
"Heh… promiň. Ale Justine… jestli nechceš, tak nemusíš," usmála jsem se, vypnula rozehranou hru a podala mu ho zpět.
"Bydlíš tu a máš stejná práva, jako každý jiný. Proč bys nemohla?" mrknul na mě a volal Kennymu. Po chvilce vyzvánění to Kenny zvednul, ale ten se omluvil, že tu jsou jakési povinnosti a nemůže se teď dostavit.
Hm, tak tohle dnes neuskutečním. S nikým jiným, než s Kennym, totiž nejedu. Vím, že Justin má ještě hromadu dalších řidičů, ale jen s Kennym se cítim nejbezpečněji. Navíc on jediný má mozek a srdce z těch všech.
"Tak dnes se nikam nedostaneš…" pousmál se a podíval se na dveře od Pattienýho pokoje.
"Vážně ne?" zasmála jsem se a chytila ho za límec. Přitáhla jsem si ho k sobě a vášnivě ho políbila. Cítila jsem, jak se jeho mužství víc napíná. To ho opravdu dokážu tak rychle vzrušit?
"Miláčku, byl to jen polibek," zašeptala jsem mu a začala se červenat. On však svou barvou trumfnul i rajče.
"Já za to nemůžu, to děláš ty," pošeptal mi lehce do ucha a jazykem mi pomalu přejel po tváři. Tohle mě děsně vzrušovalo a takovouhle atmosféru a pocity uměl navodit jedině Justin. V tu chvíli ale do pokoje vstoupila Pattie. Naštěstí jsem to čekala… jak by také ne, když se to stává skoro pokaždé a naschvál… a setřásla ho ze sebe o pár vteřin dříve, než Pattie vůbec vešla.
Usmála se na nás a chvíli se dívala, jak sedíme vedle sebe přitisknutí, já mám hlavu na jeho rameni a Justin má ruku přes má ramena. Pak se znovu usmála, mrknula na nás a namířila si to do kuchyně.
"Uf," oddychnul si Justin a políbil mě na tvář. Chvíli svou hlavu nechal opřenou o tu mou a spokojeně se usmíval. V břiše se mi snad všichni motýlci zbláznili, takže jsem cítila až moc velké chvění. Ach ta zamilovanost.
"Když jsi skládal přísahu čistoty, cítil jsi, že budeš pak nějak… zužován?" zeptala jsem se ho najednou. Prostě mě to napadlo.
"Jako že budu mít míň práv, co se týče intimního vztahu?" zasmál se Justin a přitiskl si mě víc k sobě. "Bylo mi 9, na tohle jsem opravdu moc nemyslel," pokračoval ve svém smíchu a znovu si o mě opřel hlavu. "Naopak… cítil jsem se důležitější a vyspělejší. Já to mám naopak…" pousmál se a podíval se na hodinky. "Už je celkem pozdě… venku je sice ještě světlo, ale už bychom mohli jít do svých pokojů," řekl náhle Justin a vstal. Protáhnul se a chvíli se na mě díval. Vypadal tak nádherně. Když se protahoval, vykouklo mu břicho… byl tak sexy.
Jen jsem ale nechápala jeho náhlé otočení. Slíbil mi, že si o všem promluvíme… a on najednou chce mít klid? Takhle se totiž chová jen, když za celý den měl buď koncerty, lítání po autogramiádě či po nákupech. No… je to celkem často, ale teď spíše jen nahrává a pracuje na novém albu, tak spolu většinou trávíme večery a někdy i noci. Tím nemyslím, že bychom spolu spali… od příjezdu z ČR… vlastně od celkového druhého setkání jsme se spolu nemilovali vůbec. Chybí mi to, ale co se dá dělat? Slib je slib… a ten se musí dodržet. Hlavně, když jde o Pattie.
Pak mi třikrát klepl na ruku. To bylo znamení, že za ním mám v 8 hodin přijít. Pattie totiž má ve všední dny večerku, takže kolem půl osmé zaleze zpět do svého pokoje a věnuje se buď práci na počítači nebo dodělává věci do práce.
Usmála jsem se na něho a společně jsme šli do kuchyně říct Pattie dobrou noc. Ta nás ještě před odchodem do pokojů objala a políbila na tvář.
Já už mám totiž pokoj hotový… a vypadá opravdu dobře. Vymalovali ho do zelenožluté, podporuje to prý mozkové buňky. Do školy začnu chodit až po prázdninách, takže mám ještě půl měsíce před sebou. Jen nevíme, kam mě pošlou, protože na státní školu jít nemůžu, kvůli Justinovým fanouškům a na soukromou zase nechci já. Pattie mi dokonce i navrhla, že se budu učit spolu s Justinem… ale on nemá žádné zaměření, kdežto já to právě potřebuju.
Nejdříve vyzkouším státní, a pokud to tam nepůjde, budu muset nastoupit na soukromou. Netěším se tam… Rychle jsem vyběhla schody do druhého patra a utíkala do svého pokoje. Rozloučila jsem se "na oko" s Justinem, zabouchla za sebou dveře a pomalu se posadila k radiátoru. Přemýšlela jsem o tom, co mu můžu říct a co ne. Bála jsem se toho, že se nějak prořeknu. Nesmím na to myslet nebo se to opravdu stane.
Začala jsem přemýšlet, co tu asi budu ty dvě hodiny dělat. Je totiž teprve 6 hodin večer, jak to mám asi využít? Už vím… když se k Annie a Nice nedostanu osobně, mohla bych s nimi hodit řeč na facebooku.
Naštěstí tam byla Nika, takže o zábavu na 2 hodiny bylo postaráno.
"Ahoj!" pozdravila jsem ji.
"Nazdáár…"
"Jak se vede?" No znáte to, vždy se tím začíná.
"No… jde to… stýská se mi po Davidovi. Víš, co se stalo? L"
"Copak???" vylekala jsem se. Něco se určitě stalo s Davidem, když na to tak navázala.
"Byl se Selenou na pláži a ona po něm hmatala!"
Chvíli jsem četla ten řádek několikrát za sebou, abych to vůbec správně pochopila.
"A kam vůbec jel, že se objevil se Selenou na pláži?"
"Jel do Ria natáčet druhý díl k tomu jejich kouzelnickýmu filmu…."
"Tak třeba je to součástí filmu," uklidňovala jsem ji.
"Ne… nikde nebyly žádný kamery, jenom vlezlí paparazzi… a navíc… v ten den mi psal, že mají konečně po týdnu natáčení volno a že jdou na pláž…" vysvětlila rychle Nika.
"Aha… určitě to není nic vážného… David se určo bránil," uklidňovala jsme dál. Nemohla jsem uvěřit tomu, že by prostě tohle David klidně dovolil.
"Nebránil. Klidně to nechal zajít až tak daleko, že spolu v těch vysokých vlnách na pobřeží laškovala a on jí klidně dovolil, aby mu vyskočila na záda, jako na nějakýho otroka!"
Tohle vypadá dost vážně a já ji chci opravdu uklidnit. Ale jak to jen udělat, když všechno svědčí PROTI Davidovi?
"A co s tím budeš dělat?"
"No… asi si dáme pauzu, teda jestli mi to vysvětlí tím stylem, že to nevysvětlí. Navíc… plánuje se s našimi roztleskávačkami asi 2 měsíční soustředění v Kanadě… bezva, ne?? Všechno se sype jak domeček z karet… Asi se na všechno vykašlu :-/"
V tu chvíli jsem se dozvěděla tolik novinek, které mi párkrát zastavily dýchání, že jsem tomu všemu ani nemohla uvěřit.
"Ty si s ním chceš dát pauzu? Ale Niky, on je… on je výjimečný a hodíte se k sobě!
A hlavně se na nic nevykašli! Když David může jet na několik týdnů pryč kvůli natáčení, proč ty bys nemohla jet na soustředění… on to pochopí…" navrhovala jsem jí. Je jasné, že na tohle už dávno myslela a doufala, že já jí poradím jiným stylem, který bezproblémově vyřeší jak její 2 měsíční nepřítomnost, tak i ten incident se Selenou na pláži.
"Hlavně teď na to nemysli. Pust si nějakej film a ber to všechno v klidu… promluv si s ním o tom, třeba pro to bude mít vysvětlení. Navíc… Selena… on ví, jaká je… jsou jen přátelé… a když se s tím člověkem vídáš často, volbu "skvělého" přátelství vidíš jako tu nejlepší. Teda doufám, že v jeho případě to tak je… ;-) Už musím jít, Niky… hlavně se drž a opravdu na to teď nemysli… a hlavně z toho nedělej unáhlený závěry.. páááá :-*"
Tahle zpráva mě opravdu hodně zaskočila a hlavně naštvala. Jak je vidět, Selína vrtí tou svou prdelkou i na svého televizního partnera. Děsný. Teď jsem si vzpomněla… jak se vlastně chovala Selena k Justinovi, když jsem tu nebyla? Na to se ho potom zeptám.
Bylo 7 a já už se opravdu nemohla dočkat, až uběhne ta zbývající hodinka. Na co se asi tak ještě kouknu, aby mi to zabralo tu zbylou hodinku?? Už vím! Mentalista! Simon Baker je v tomhle seriálu opravdu skvělý! Navíc… nemohla jsem uvěřit, že mu je už 44 nebo 45 let! Na svůj věk vypadá opravdu… dá se říct skvěle a krásně :-D. Pustila jsme si 7 epizodu 1. série… asi nejvíc z těch všech se mi právě líbila. A tak ta hodinka uběhla už rychle.
Ale asi před 8 hodinkou jsem uslyšela kroky na schodech. Byla to Pattie. Za tu dobu, co tu žiju, jsem se naučila rozeznávat chůzi všech členů domácnosti. U Jazmyn a Jaxona to samozřejmě bylo jasné. Pattie… ta chodila rychle a tiše. Když se sem stavil Jeremy, chodil pomalu - až líně - a dupal. Justin, ten chodil tak střední rychlostí… a napůl dupal a napůl šel potichu. A schody většinou rychle vybíhal… jako já… teda já to okoukala od něho.
Pattie zaklepala na Justinovy dveře a pak už jsem nic neslyšela. Asi už vešla k němu nebo odešla. No, každopádně se teď nebudu vydávat na průzkum "terénu". Pokud Justin bude chtít, přijde pro mě, až Pattie odejde. Snad mu to dojde.
A nedošlo. Probudila jsem se další ráno na stejném místě, jako jsem usnula. Nevím, jak jsem se měla cítit. Zrazeně, naštvaně nebo vděčně za to, že mě nechal spát? Jestli pro mě vůbec byl… Zvedla jsem hlavu z polštáře a všimla jsem si, že nespím v oblečení, ve kterém jsem byla ještě včera, ale že mám na sobě pyžamo a gumičku, kterou jsem měla ve vlasech, položenou na nočním stolku vedle postele. Budu doufat, že jsem byla náměsíčná a převlékla se ve spánku… Představa na Pattie, jak mě převlíká… no bylo to tragicky komické… a jak mě převlíká Justin? To bych byla červená až… já nevím kde.
Vyšla jsem z pokoje, nevnímala, kolik je hodin, a zaklepala na Justina. Z pokoje se nic neozývalo, tak jsem tam potichu vstoupila.
Podívala jsem se na jeho postel a zjistila, že ještě krásně spí. Na hodinách, položených nad postelí na poličce jsem zjistila, že je teprve 6 hodin ráno. Budit ho nebudu… nechci mu zkazit krásný sen, který se mu určitě zdá. Usmívá se ze spaní. Zároveň jsem ale jeho pokoj nechtěla vůbec opustit. Tak jsem si sedla naproti jeho postele do pohodlného křesla, hlavu si opřela o ruční opěradlo a pokusila si tam nějak pohodlněji lehnout. Ještě, že je venku pěkně a horko. Vůbec jsem nemyslela na to, že by mi byla zima.
Pomalu jsem zavírala oči a nechala si zdát o svém hovoru s maminkou. V podstatě to nebylo vůbec nic důležitého. Jen slova výčitek, nadávek a nakonec lásky, kterou jsem tak dlouho potřebovala. No co na to říct. Když někam jedete na výlet, víte, že svou mamku ještě uvidíte. Když se stěhujete od své mamky pryč, tak víte, že ji uvidíte za mnohem delší dobu a jestli vůbec. Takže to místo, které vás hřálo a říkalo, že se k rodině vrátíte… už nehřeje.
barbara-bailey.blogspot.com | 17. dubna 2011 v 23:07 | 
ne!! já vim co se chystá!!!