Musela jsem, při odchodu z budovy, přiznat, že měl Jaden se Seanem pravdu. Hudba na cestu zpět už nehrála a i přes to všechno se fanynky chovaly přívětivě. Už jsem chápala, co je k tomu dohánělo! Ony na něj chtěly zapůsobit a udělat ještě větší dojem, než bych zvládla já! Páni, ale že jim to jde! Pokud se mnou Justin vydrží dlouho, tak je to postupem času přestane bavit. Takže bych mu měla dohodit další dívku, se mnou se rozejít… a fanynky budou nadále dělat hodná děvčátka. Bože, proč nad tím takhle přemýšlím. Justin přeci není pokusný králík.
Nasedli jsme do auta a já chvíli sledovala, jak se na mě Usher usmívá. Jak jsem řekla, srdci neporučíš… a on tomu zřejmě také nedokázal zabránit. Ale třeba je to jen chvíli. Sám moc dobře ví, že by to nemohlo takhle být. Ví to, říkal mi to a já mu věřím. Ale teď aspoň vím, že se v tomhle Nika mýlila! Hááá! Usmála jsem se sama pro sebe a odkašlala si, aby to nevypadalo tak nápadně. Pak by se mě Justin ptal, čemu jsem se smála. Další otázky opravdu nepotřebuju.
Cítila jsem, jak se mi Justin oddaluje. I když s ním trávím skoro každý den, každou hodinu a skoro i minutu, oddaluje se mi. Nechápu, proč tomu tak je, ale třeba se to změní, či mé pocity mě prostě a jednoduše zrazují. A to by se mi nestalo poprvé.
Nejdřív jsme hodili domů Seana… a potom i Jadena. Je super, že jsou tihle tři zase pohromadě. Jsou to moc dobří přátelé a já jsem opravdu ráda, když se znovu setkají. Justin je pak šťastnější a na mé problémy zapomíná - což je dobře.
Jako poslední jsme z auta vystoupili my. Kenny jako na potvoru zastavil tím stylem, že si Justin nevšiml té kaluže hned za dveřmi auta.
"No do háje!" uslyšeli jsme jen klít Justina, který si rychle sedal zpět. "Nemohl bys trochu popojet?" zanadával a zandal nohy zpět do auta. Teď jsem měla výhled na jeho totálně mokré fialové boty supra. Zasmála jsem se a vytáhla mobil. Zapnula si foťák a vyfotila naštvaného Justina, jak naštvaně kleje a pokouší se ručně vyždímat vodu ze svých bot.
Pak zmerčil, že jsem před něj vytáhla mobil.
"Neříkej mi, žes to vyfotila!" zasmál se a rychle se na mě vrhnul. Pokoušel se chytit mobil, který jsem dávala co nejdál od nás. Začal mě lechtat a zuby lehce skousávat kůži na mém krku.
"Ty upíre jeden! Koukej toho nechat, nebo tě shodím zpátky do té kaluže!" zasmála jsem se a políbila jsem ho na nos. Nějak jsem ale nešikovně zmáčkla tlačítko na mobilu a spustila se písnička, kterou mi bývalé spolužačky překládaly. Byla to česká písnička a jmenovala se "Malá prodavačka zápalek". Achjo… Justin to zase bude chtít přeložit. Určitě… znám ho.
Justin se podíval na můj mobil a chvíli poslouchal slova a melodii.
"To je v češtině?" podíval se na mě s tázavým pohledem. "Ten jazyk je divnej," zasmál se.
"Ale taky 2. nejtěžší jazyk na světě!" začala jsem se vychloubat.
"Tak už byste mohli z toho auta vylézt, ne? Táhne sem!" zanadával Kenny a díval se na otevřené dveře.
"No dobřeee," protáhl se Justin a vylezl z auta. "TY SI DĚLÁŠ SRANDU, KENNY!" Justin byl tak zbrklý, že radši nezkontroloval, zda tam ta kaluž ještě je, či ne. Díky tomu, že jsme Kennymu dlouho větrali, autem znovu couvl zpátky ke kaluži. Teď jsem z toho dostala ještě větší záchvat smíchu. To se lidi na Twitteru budou opravdu brilantně bavit - jen s Justinovým svolením, samozřejmě.
Kenny se za volantem neudržel a dostal přímo obrovský záchvat smíchu. Pak náhle ztichnul. Sledoval 4 větší chlapy v černých mikinách a kapucích. Na rameni měli 3 menší písmenka, která šla vidět jen z určitého pohledu. K-K-K. V tu chvíli jsem si nemohla vybavit, co mi to připomíná, ale bylo mi jasné, že oni k nám do auta vidí. Přední skla totiž nebyla začerněná.
"Měli byste co nejdříve vystoupit nebo rychle zavřít dveře a vyrazit si ještě na zmrzku," podotkl Kenny s pohledem stále na ty 4 chlápky, kteří se na nás prapodivně zubili. Justin náhle pochopil, o co jde. Že by tahle situace nebyla první? Rychle zavřel dveře a řekl, že by radši ještě jel na zmrzku a mamce zavolá po cestě.
Vůbec jsem nechápala, o co jde. Hned, jakmile jsme zajeli za roh, jsme zastavili. Justin si rychle ode mě vzal telefon, protože svůj by musel trochu dýl hledat, a vytočil Pattienino číslo.
"Ahoj mami… jo jsme v pořádku… prosím tě, teď nevycházej z domu… ano?" Byl to jen krátký hovor. Opravdu to v tom případě nebylo poprvé.
Kenny pak jel zpátky do centra, kde jsme se opravdu stavili na zmrzlinu. Po tom všem jsem na ni však neměla chuť.
"Co se děje?" ptala jsem se potichu Justina, když jsme zpět nastupovali do auta a, doufám, vyrazili domů.
"Vy jste ve škole nebrali historii černochů v Americe?" podivil se Justin. "Tys neviděla ta tři Kčka na jejich ramenou?" divil se dál.
"Ty Kčka jsem viděla… a tu historii jsme taky brali… počkej… to mi jako chceš říct, že před vaším domem stáli nějací týpci z Ku-Klux-Klanu?" vykulila jsem na něj oči a měla chuť se začít smát. Tohle jsem viděla opravdu jen v těch nejbláznivějších kriminálkách, které byly ještě k tomu z roku raz dva.
Justin mi v očích viděl, že o tomhle dost vážně pochybuju, ale naštěstí to vzal s klidem.
"Já sice černoch nejsem," zasmál se a mrknul na mě. "Ale Kenny ano, pokud sis nevšimla," náhle zvážněl. "A díky tomu, že Kenny dřív byl aktivista proti posledním členům těhlech… bílejch pytlů…, tak si ho samozřejmě pamatují, že jo."
"A Pattie o tom všem ví?" zeptala jsem se udiveně.
"Zbláznila ses? Kdyby to věděla, tak by Kennyho okamžitě propustila, i když na to vůbec nemá právo!" zasmál se s trochou hořkosti v jeho tónu a podíval se na Kennyho. "Mamka si myslí, že se prostě nějací magoři zbláznili a že to přejde. Zatím je tohle druhý případ. Ten první byl v té chvíli, kdy jsme se vrátili z ČR."
"Nemůžu za to já, že ne?!" vylekala jsem se a podívala se vystrašeně na Kennyho, který se najednou zasmál.
"Ty vůbec ne… jen si mě díky tomu velkému cestování trochu víc všimli…"
"No takže za to můžu já!" zanadávala jsem, jinak by přece necestovali!
"Kenny si dělá srandu! Oni si ho všimli už dávno, prosím tě. Jen to prostě teprve teď začalo… no… ale těch případů bylo daleko víc… je to skoro každý den… jenom dneska…" náhle se Justin zasekl a podíval se na Kennyho. Hledal v jeho očích odpověď na svou nevyřčenou otázku.
"Jen dneska co, Justine?" zeptala jsem se rychle a lehce s ním zatřásla. Tohle je, myslím, docela závažná věc.
"No… dneska poprvé stáli před mým domem," zašeptal potichu a do jeho očí nastupoval strach o jeho nejbližší osobu. O Pattie. "Kenny… honem, jedeme domu!"
Všichni jsme byli děsně vyděšení. Připadala jsem si jako v nějaké kriminálce. V nějaké moc špatné kriminálce, která moc dobře nedopadne. Naštěstí to všechno byl planý poplach.
U jeho domu byly zase jen fanynky, nikde ani stopy po chlápcích v černých mikinách a bílýma Kčkama na ramenech. Jak je vlastně nazval Justin? Bílý pytle? Asi podle toho, že na hlavách dříve nosili bílé pytle jen s otvory na oči….
Rychle jsme s Kennyho pomocí došli ke dveřím, kde nám už otevřela ustaraná Pattie. Nejprve objala mě a pak teprve Justina, kterého ještě k tomu líbla na čelo.
"Bála jsem se o vás," přiznala potichu Pattie, kývla ke Kennymu a zavřela dveře. Kenny zřejmě šel zpět do auta a dál už nevím, co má na práci. Zřejmě pro nás už dneska pracovat nebude.
Myslím, že dnešní den byl hodně plný dobrodružství. Vůbec jsem nechápala, kde se tu tolik nebezpečí najednou bere. Třeba jsem já ten velký magnet, který přitahuje všechnu tu škodu. Ale třeba mám jen moc bujnou fantazii a dnešní den jsem prožila v obrovském mlžném oparu plného Ku-Klux-Klanu či nebezpečných fanynek. A nebo to všechno byla skutečnost a na pár dní bychom si měli dát všichni pozor na to, s kým mluvíme, jsme a kdo je u nás moc blízko.
Anesme | 
:))
Zefa | 
Ku-Klux-Klan.. tvoje fantazie mě vážně dostává
.. těším se na nědeli*