Už podle songu můžete poznat, že se jedná obzvláště o smutnou kapitolu :-))
"Eli!" přivítala mě Pattie s otevřenou náručí. Připadá mi to jako celkem přehnaná reakce k někomu, kdo jejímu synovi zničil srdce.
"Pattie," vzdychla jsem se slzami v očích a vřele její objetí přijala. Doufám, že mi to někdy odpustí. Nejlepší by bylo, kdyby mi to už odpustila. Justin mi sice říkal, že už je tohle období pryč, ale já si to nemyslím. Zná svou máti dobře, to přiznávám… ale nikomu se nikdy nic nezahojí tak rychle. Teda když nepočítám Justina. Toho stačí políbit a je okamžitě v klidu. Tedy nevím, jak ho uklidňuje Scooter nebo Usher… ti ho asi políbit nemůžou.
Odnesli jsme kufry s Pattieninou pomocí k Justinovi do pokoje. Teď se právě předělává horní patro a do 2 týdnů tam budu mít i svůj pokoj a pokoj pro hosty. Prý to trvá už tři měsíce, takže já jsem přijela přesně na čas. Prozatím budu spát u Justina v pokoji na jeho posteli a on na své pohovce. Byla bych radši, kdybychom si to vyměnili, protože odteď tu nebudu jako host, ale jako člen rodiny - tedy pokud mě tak Pattie přijme.
"Abych ti pravdu řekla, vůbec nejsem ráda, že s ním budeš spát v jedné místnosti," usmála se nervózně Pattie, když nám pokládala šálky čaje na stůl. Její ruce se při tom třásly, až jí s tím Justin musel trochu pomoct.
"Vezmu to," usmál se na svou mamku a odnesl na stůl poslední hrníček. Pattie se mezitím pohodlně usadila do pohovky naproti mně a hluboce se mi zadívala do očí.
"Už jsem mluvila s tvou mamkou," řekla s pohledem upřeným do nepřítomna. "Také se nezapomněla zmínit o tom, k čemu se Justin zavázal." A je to tu. Ano, ten tzv. slib k tomu, že se o mě bude starat i v budoucnu.
"Já chápu, že jste ohledně tohoto hodně znepokojená… ani já nechci, aby to tak bylo. Každopádně to neberte vážně, protože jsme ještě moc mladí a může se toho hodně změnit," vysvětlila jsem rychle, ale zároveň věděla, že Pattie bude proti tomu.
"Máš sice pravdu, že je ten slib… moc unáhlený… ale na druhou stranu, Justin je čestný kluk a co slíbí, to dodrží," podívala se na mě a já si v tu chvíli připadala, jako kdyby mě projížděla rentgenem. "Mně jde spíš o to. I když ty ses nijak nezavázala, neznamená to, že to nebudeš plnit."
"Pattie, proč bych jinak do Ameriky zase přijela?" usmála jsem se na ní a doufala, že ji tím nijak nenaštvu. Jak jsem tušila, ještě stále mi to hodně vyčítala. A takhle to bude ještě hodně dlouho. Zdálo se mi, že by ani nevnímala přítomnost svého syna, který seděl hned vedle mě a lehce do mě nohou drkal, že přemýšlím moc dlouho a nevnímám to, co mi Pattie říká.
"A toho si právě cením. Chápu důvod, proč jste se museli odstěhovat, a chápu, proč jsi to Justinovi neřekla. On by si pro tebe tak či tak dojel… jak ho znám. Eli, sice ti to dávám za vinu, ale zároveň vím, že dělám špatně. Ty za to nemůžeš…" řekla potichu a podívala se letmo na Justina, který okamžitě vstal - jako by to bylo nějaké znamení.
Jakmile Justin odešel, u nás v obývacím pokoji se rozprostřelo nepříjemné ticho. A toho Pattie využila.
"Ty už jsi s Justinem spala, co?" V tu chvíli jsem nevyhledávala její pohled. Jen jsem potichu kývla, aniž bych myslela na to, zda to jen hádá nebo už o tom ví od Justina. Všimla si toho, samozřejmě. "Nemusíš se bát. Justin mi to dávno řekl," zasmála se a podívala se směrem ke schodům, zda Justin nejde. Ještě nešel.
"Byla jsem naštvaná, že nedodržel to, čemu se zavázal, ale když už to prostě přišlo, nemohla jsem tomu přeci nijak zabránit. Na druhou stranu bych ale byla dost ráda, kdybyste se teď toho drželi oba, jako kdybyste to nikdy neporušovali, ano?"
Byla jsem ráda, že to přijala takhle dobře, že naše pocity a potřeby chápala. Jen nevím, jak to teď přežiju, aniž bych se mohla Justina dotýkat i na místech, kde můžu opravdu jen já.
"Rozumím," kývla jsem a podívala se jí do očí.
"Neboj se mě," zasmála se Pattie. Její hlas v tu chvíli připomínal zvonkohru, která jemně vyzváněla, jako ten nejkrásnější ptačí zpěv na světě.
"Já jsem nervózní po tom všem, co jsem vám provedla," sklonila jsem smutně hlavu. Upřímnost by měla být především tou první věcí, které se budu před Pattie držet.
"Nebuď, Eli. Já toho snesu hodně. Navíc, když se Justin vrátil ke všemu, co miluje - bez jediné výjimky -, všechno špatné ze mě okamžitě spadlo a myslet na nějaké špatné věci, to není v mé povaze. Jenom teda když to Justin přehání se svou drzostí k vlastní učitelce, tak to ho hned zchladím." Tomu jsme se obě zasmály. Jednou jsem u toho dokonce byla, Justin mi totiž ukazoval, jak se učí on a až moc se předváděl. Tak jako vždy.
Pak jsme uslyšely Justinovy kroky. Už se vracel z hořejšku.
"Víš, co je ironie?" zasmál se Justin a v ruce držel malou obálku. "Tvá mamka nechala v kuchyňské skříňce vzkaz. Bylo tam napsáno, co se stalo a kam se stěhujete. Našli jsme to hned, jakmile jsem se vrátil z Evropy. A jak jste se narychlo stěhovali do České republiky, tak to už tvá mamka radši volala… a my si museli pár dní předtím změnit telefonní číslo, protože ho zjistily fanynky," smutně se na mě usmál, posadil se tentokrát vedle mamky a opatrně otevíral obálku. Vytáhl z ní složený bílý papír a rozložil ho přede mě. Ten rukopis však nebyl mamčin.
"To ale nepsala máma," řekla jsem smutně a kontrolovala své emoce, abych je nedala tolik najevo. Nechtěla jsem tu brečet. Tohle psal totiž otec. Podepsal se jako "Burns", takže nešlo rozeznat, zda to byla žena, či ne (pozn. Autora: v angličtině se nerozeznává, zda je to on či ona).
"A kdo teda?" udivil se Justin, ale odpověď ani slyšet nemusel. Naštěstí na něj Pattie naštvaně kývla, aby se na to už nevyptával. Jí bylo jasné, kdo to napsal… došlo jí to ihned. Já jen nechápala, proč to psal. Celou dobu do mě hučel, abych Justina nechala na pokoji a nic mu neříkala o stěhování… a on tam rovnou nechal dopis.
Vzala jsem si ho do ruky a potichu si to pročítala.
"Justine… stalo se toho hodně, sama Eli ti to někdy - doufám, že v nejbližší době - řekne. Rozvedli jsme se s Paulem a byli nuceni se přestěhovat pryč od něho. Víš, jak vždycky narážel na to, že tě nemá rád a že by s tebou Eli neměla být… řekl nám, ať ti nic nepíšeme… a Eli se samozřejmě svého otce bála… tak ti tedy píšu já, protože jinak by ses o tom asi nikdy nedozvěděl." Pak už dál jen psal, kam se stěhujeme a od kdy tam už jsme. Já ale neudržela své emoce a už vůbec ne své slzy, které se už pomalu dostávaly přes tváře. Rychle jsem jim dala dopis a potřebovala být teď sama. Zjistila jsem další věc, která mi přímo vrazila kudlu do srdce a udělala tam novou díru, která se už nikdy v životě nezahojí. Nazývala jsem ho vrahem, lhářem… a on se mi snažil pomoct. Proč mi říkal, když umíral, že se s Justinem nemám vídat? K čemu to bylo, když tam předtím nechával dopis, kde by nás Justin mohl najít? Bylo to kvůli tomu, že mě až moc dobře znal a doufal, že udělám přesný opak? To nevím a zřejmě se to ani nikdy nedozvím. Každopádně toho svého… docílil…
Pláč jsem tentokrát už opravdu nedokázala kontrolovat a slzy se mi linuly z očí, jako kdyby na mě někdo vylil hrnec vody. Potřebovala jsem být o samotě a zároveň se mi zdálo hodně nezdvořilý od nich rychle odběhnout. Naštěstí jsem si pamatovala, kde mají koupelnu a tak jsem tam rychle odběhla se slovy omluvy.
Koutkem oka jsem ještě viděla, jak se Justin rychle zvedá a náhle ho Pattie zastavuje, ať mě nechá o samotě. Udělala dobře… teď jsem opravdu neměla náladu to s někým probírat.
Stoupla jsem si před umyvadlo a pustila z kohoutku studenou vodu. Vychrstla jsem na sebe celkem hodně vody a pokusila se rovnou smýt rozetřenou řasenku. To se mi povedlo celkem snadno, protože polovina z líčení mi zmizela ještě ve svém bývalém domě. Upravila jsem si vlasy a setřela poslední slzy. Mohla jsem v té koupelně strávit tak 10 minut minimálně. Připadala jsem si tak zraněná, ačkoliv jsem věděla, že to já jsem byla ta, co zraňovala. Sednula jsem si na okraj vany a prohlížela si bledě modré dlaždičky s mořskými tvory. Nechyběla tam kosatka, delfín, žralok ani krab.
Musela jsem tam být už dlouho, protože na dveře někdo lehce zaklepal. Vůbec jsem netušila, kdo by to mohl být. Jestli Pattie nebo Justin, protože v klepání se naprosto shodovali.
"Já… už jdu," řekla jsem potichu, promnula si spánky a stoupla si, ale to už stihla ta dotyčná osoba vejít do koupelny. Byl to Justin.
"Mamka se strachovala, jestli sis něco neudělala," mírně se usmál a pořádně mě objal. "Tolik překvapení tě možná ještě čeká," povzdychl si a pohladil mě po zádech. Políbil mě na čelo a znovu mě posadil na roh vany. Co tím sleduje? Chce si se mnou promluvit ještě o něčem, co by se mi také nemělo líbit?
"Víš Eli… asi to nebude konec překvapení." Na čele se mu objevily vrásky a nad něčím přemýšlel.
"A ty víš, co mě ještě čeká?" zeptala jsem se potichu a chytila ho za ruku, i když teď bych potřebovala, aby to bylo naopak.
"Nebude se ti to líbit," nesouhlasně kýval a podíval se mi do očí. "Stále se to týká tvého otce," dodal.
"Neprotahuj to. Třeba to nebude tak hrozné," zašeptala jsem a podívala se mu prosebně do očí. On chvíli váhal, zda mi to vůbec říct. Sklopil svá oční víčka a tak mi zabránil v tom, abych se dívala na jeho krásně hnědé oči, které mě neustále unášely do světa fantazie. Semkl k sobě rty, takže byly vidět jen tenké linky a pak si olízl horní ret. Nahlas polkl a pak ke mně zase zvedl hlavu. Nikdy nepřestanu být zaujatá v jeho pozorování.
"Ten hřbitov, ve kterém je pochován. Před měsícem ho vykradli a zdevastovali. Sice už se to opravuje, ale říkali, že i v rakvi tvého otce byla věc, která patřila vaší rodině a měla neuvěřitelně hodnotnou cenu." Proč někdo ksakru dával do rakve něco tak vzácného. Proč někdo ničí hřbitovy? To nemůžou mít lidé pokoj aspoň po jejich odchodu ze světa?
"Jak tohle někdo může udělat," zanadávala jsem. V tu chvíli jsem vůbec neřešila, že nám něco ukradli. Stejnak jsem nechápala onen význam, proč to k němu vůbec dali. Byla jsem spíš naštvaná na ty zrůdy, které si tohle vůbec dovolí.
"To já nevím," zakýval hlavou a pořádně mě objal. Tohle mě naštěstí nedostalo tolik, jako ta věc s tím dopisem. Myslím, že už nic nebude horší.
"Víš… měla bych se ke své minulosti otočit zády a musím tě poprosit, abys mi už nic jiného, co se týče mého otce, neříkal. Bude to tak lepší," řekla jsem nakonec a políbila ho na tvář. On zřejmě mou reakci nepochopil.
"No já být tebou, tak bych chtěl vědět všechno."
"Ale já nejsem ty. Nejsem tak silná, jako ty. A kde je vůbec Jaxon s Jazmyn?" pousmála jsem se. Opravdu jsem chtěla odvést konverzaci a začít se věnovat věcem, které jsou přítomností a budoucností… nikoliv minulostí. Tuhle kapitolu jsem naprosto uzavřela, už o něm nechci slyšet, jinak budu mít ještě větší výčitky svědomí.
"Do hodinky dorazí," řekl nakonec. Soucitně se na mě podíval a přivinul si mě k sobě. Políbil mě do vlasů a zlehka pohladil po tváři. Miluju ho a to se nikdy nezmění. Jeho jemné vlasy, které mu vždy neposedně po každých 2 minutách spadnou do očí či jen zašimrají na nose. Jeho plné rty, které si často olizuje a říkají také tak krásná slůvka. Jeho úsměv, který nepřekoná žádný jiný. Mohla bych o něm básnit celou věčnost. Od krásy jeho čokoládově hnědých očí až po jeho krásné tělo.
Vyšli jsme z koupelny a šli rovnou do obýváku, abychom uklidnili Pattie, že jsem v pořádku.
"Promiň Pattie, jen jsem si to v hlavě všechno musela srovnat," omluvila jsem se a jemně se vyprostila z Justinova objatí. Přešla jsem s vděčným úsměvem k Pattie a pořádně ji objala. "Mám tě moc ráda a děkuju za to všechno, co pro mě i přes ty špatné věci, děláš," zašeptala jsem jí do ucha a objímala ji dál. Ona mi to všechno opětovala a řekla, že špatné věci jsou minulostí a že mě miluje jako svou dceru.
.. moc krásný!*
Anesme | 
Zefa | 
Tyjo, moc pěkný.
(jinak Katy má na twitteru akci s takovou mosaikou, a já jsem tam taky!!!! Koukni se ke mě na blog, tam je obrázek i info) Mám takovou radost. 