Never Can Say Goodbye 15 - To byl nesmysl

9. srpna 2010 v 0:58 | Melody
Tuto kapitolu má na svědomí Mel :-)) Příjemné čtení ;):)
Never Can Say Goodbye
"Bian?.." Nic. "Bianko.." Zase nic. "Bianko!" Mel trochu přidala na hlase. "Vstávej, je osm hodin." Dodala radostně, když viděla, že už se Bianca probouzí.
"Eh? Už? Jéj.. Mel! Musíme být v devět v tom tanečním studiu!"
"Na to, že jsi tak tvrdě spala, ses dost rychle probrala, když jsi zjistila, kolik je hodin." Pousmála se Mel. A pak ji něco došlo. "Počkej.. a no jo.. máš pravdu, v devět už musíme jít. To stihneme. Tak, jak se ti spalo? No?" vyptávala se Mel.


"Po pravdě jsem nejdřív nemohla usnout.. tak do tří do rána, protože jsem tomu všemu nemohla uvěřit.. víš.."
"Já tě chápu. Nemusíš dál nic říkat." Pousmála se Mel. "Ale teď je čas snídat! Co budeš chtít k jídlu?" řekla a netrpělivě čekala na Biančinu odpověď.
"Já nemám hlad.." řekla potichu Bian. "Ale no tak, dneska máme hodně práce, tak se musíš pořádně najíst." Řekla a už vystartovala z pokoje dolů do jídelny.

Zatímco byla Mel dole v jídelně, tak se Bian osprchovala a převlékla.
"Tak jsem tady! Máme štěstí, měly už poslední čokoládové muffiny.. a hádej co? Málem mi je před nosem vzala nějaká holka ne, tak jsem přidala na kroku a vzala si je. :D" radostně vykřikla Mel.
"Jsi dneska nějak víc šťastná než obvykle. Čím to je? :D V kolik jsi vůbec vstávala?" zeptala se ještě trochu unavená Bian.

"Dneska je přeci den, kdy spolu budeme poprvý nacvičovat sestavu na vystoupení! To je přeci skvělé!" řekla Mel a najednou se zatvářila, jako kdyby nad něčím přemýšlela, za chvilinku se jí opět změnil výraz do dnes-je-vše-perfektní a dodala "Něco pro Tebe mám." Začala něco hledat ve skříni. Po chvíli vytáhla krabici v tmavomodrém balícím papíru s malou bílou mašlí a nesla ji směrem k Bian.
"Ou Mel to je od tebe hezké, ale víš jak to je se mnou a s dárky." řekla Bian, ale ve tváři se jí objevila zvědavost.
"Nechci nic slyšet. Jen to otevři." Nenechala se Mel odradit.

Bian sundala víko krabice a chvíli se dívala na její obsah. "To nemyslíš vážně." Vyndala z krabice společenské hedvábné světle modré šaty.  
Bian šaty

 "To tě muselo stát spoustu peněž. Nemůžu si je od Tebe vzít." Dodala. "Bianco.. prosím.. budou ti slušet. Je to dárek."
"Tak dobře.." řekla Bian a bylo poznat, že má na krajíčku. "Bian, ty pláčeš?" zeptala se ustaraně Mel. "Ne, já jen, že jsou nádherné. Děkuju." Řekla Bian a objala Mel. "A víš, proč jsi je ode mě dostala?" zeptala se Mel.
"To mě zajímá. Tak slavnostní šaty.." přemýšlela Bianca.

"Já ti to povím. Takže.. přibližně za týden tady ve městě bude takový.. já nevím jak to nazvat.. snad.. ples? A.. já chci, abys tam šla s Michaelem. Taky jsem přemýšlela nad tím, že byste předtím nebo potom mohli jít na večeři někam do nóbl restaurace.. Víš.. ty.. Mike.. romantická atmosféra.."
Ale v tom ji Bianca přerušila. "P-počkej, cože? Mel.. vždyť ho znám osobně teprve pár hodin.. a odkud víš, že by se mnou šel?.. A vůbec, proč to plánuješ takhle dopředu.. Proč náš chceš dát dohromady? " Bianca byla strašně překvapená, ale nebyla si tím vším jistá..
"Ale prosímtě.. viděla jsem, jak se na Tebe včera díval, jako kdybyste byli nějak spojení.. Uvidíš, jednou mi za tohle poděkuješ." Řekla nadšeně Mel. "Ale já.." Bianca to nestihla doříct, protože zazvonil telefon a Mel ho šla zvednout.
"Haló?" zeptala se do telefonu nejistě. Nikdo se na druhé straně ale neozýval.
"Je tam někdo?" ptala se dál. Stále nic. Jen zdálky bylo slyšet nějaké tiché.. nebylo to šeptání? Ale do mobilu nikdo nic neříkal. "Kdo je tam?" zeptala se naposled a po chvíli zavěsila, protože se nikdo neozýval.
"Co se stalo?" zeptala se Bian.
"Nikdo tam nic neřekl. Chvilku tam byl slyšet vzdálený šepot, ale jinak nic. Asi nějaký omyl." Řekla Mel klidně.

"Asi jo.. Helé.. neměly bychom už jít?" zeptala se Bianca.
"To jsme prokecaly takovou dobu?" řekla Mel, když zjistila, že je za deset minut devět.
"Jo jdeme. Máme všechno?" zeptala se Bianca.
"Ráno jsem to už sbalila do kabelky. Jen něco na převlečení a voda. Nic víc netřeba."usmála se Mel.
"Já vím, jen se ujišťuju."
"Jo a ještě jedna věc; Michaelovi prosím tě tykej jo?" řekla Mel a už spěchala ven společně s Biancou. "No tak dobře."

Když holky přišli do tanečního studia, Michael už tam byl a tančil. Jakmile Michael zjistil, že už přišly, vypnul hudbu a šel je přivítat.

"Ahoj Michaele!" řekly Mel a Bianca sborově a každá ho na přivítanou objaly. "Není fér toto.. Ty zase trénuješ dřív než já." Zasmála se Mel. "Vždyť mě znáš." Usmál se Mike.
"Tak tohle je to taneční studio, kde trávíte tolik času jo?" řekla Bianca a rozhlídla se. "Jo, tady vznikají všechny choreografie na vystoupení." Odpověděl Michael a díval se celou dobu na Biancu. Dlouhou chvíli se na sebe dívali, dokud je nevyrušila Mel.
"Super, tak začneme?" zeptala se nedočkavě Mel. "Teď jsem si na něco vzpomněla.. " zeptala se Mel. "Ale to chvíli počká.."

"Čau lidi!" Ozval se někdo u dveří.
"Jak vidím, tak jsi nakonec přišel Jacobe." Michael byl překvapený. "Neměl jsi ještě být na dovolené?"
"Jo měl, ale flákat se tak dlouho na pláži mě nebavilo. První tejden se to dalo, ale pak už jsem se nudil. A když jsem přišel, tak jsem si řekl, se stavím tady.. Musíme přeci trénovat, ne? Doufám, že vás tu nějak neruším." Těkal očima po Biance a Mel.
"Ne, nerušíš. Vůbec ne. A abych vás představil, tohle je Bianca a Mel," ukázal na holky "a tohle je Jacob."

"Moc mě těší Jacobe. Jaktože jsem tě tu ještě nikdy neviděla?" ujala se hned slova Mel. Očividně ji zaujal.
"Taky mě moc těší. Já jsem tu nebyl už dlouho. Před dovolenou jsem sem nechodil, ale na tý dovče jsem si něco ujasnil a tak.. znáš to.." usmál se Jacob.
"Těší mě Jacobe." Řekla Bianca a podala mu ,stejně jako Mel, ruku.
"Vzpomněl jsem si, že si musím ještě něco zařídit, tak za půl hodiny přijdu ano?" řekl najednou Jacob.
"Dobře, uvidíme se později." Odpověděl klidně Michael.
"Zatím Jacobe." Usmála se na něj Mel a šla si pro něco do kabelky.

Jacob se ještě ve dveřích otočil a podíval se na Mel, ta to ale neviděla, protože k němu byla otočená zády a jak už bylo řečeno, hledala něco v kabelce. :D

"Vidělas to? Asi se Jacobovi Mel líbí." Zašeptal Michael Biance do ucha.
"Jo všimla jsem si. Mel se taky asi Jacob líbí.. Tak to bude ještě zajímavý..:D" usmála se Bianca celá rozradostněná z Meliiny radosti. :D Podívala se na Michaela, aby vyčetla něco z jeho výrazu. Ale nebylo na něm nic poznat. Něco.. něco ano, ale to Bian nedokázala rozluštit.. byla to radost? Očekávání? Zklamání?

V tu chvíli k nim přišla Mel, v ruce držíc pití a zkoumajíc jejich obličeje. Vypadala klidně, ale najednou vypískla: "Ou Miku, že s námi bude Jacob vystupovat? Že jo? Že jo? Prosím! Mrk mrk." :D dožadovala se odpovědi.
"Mel, já nevím.." řekl potichu.
"Bianco, překecej ho! Prosím!" trochu se zamračila, až se jí na čele objevila malá vráska, ale ta rychle zmizela.

"Mel, když se Mike rozhodne, že s námi Jacob vystupovat nebude, tak se s tím asi nebude moct nic dělat. To je jen na Michaelovi." Snažila se jí nějak uklidnit Bian, ale Mel se nenechala odbýt.

"Michaele.. prosím.." žadonila.. Zkusila i štěňecí pohled, ale Mike nad něčím pořád přemýšlel. Najednou vybouchl smíchy. :D
"Mel to teď znělo jako když dítě najde štěňátko a ptá se rodičů, jestli si ho můžou nechat. :D" No po týhle větě vybouchly smíchy i holky.. :D

"Víš co? Ještě uvidíme.. Kolik tanečníků bude potřeba ano?" odpověděl po chvíli.
"Ale trénovat s námi může že jo? Že jo? :D" ptala se Mel.
"Může."
"Super!" výskla Mel a radostí objala Michaela.

"Tobě se asi ten Jacob hodně líbí viď?" zeptala se s úsměvem Bianca.
"Mně? Mně? No.. možná trošku.." znervózněla Mel.
"Nekecej, trošku já poznám. Tohle je totální. :D" zasmála se Bianca. Dlouho takhle Mel neviděla šťastnou. Vypadá to, že na Toma tak trochu zapomněla. Ten šel stranou.

"Okay, tak teď už bychom mohli začít?" zeptal se Mike po chvíli, co si ještě povídali.
"Nepočkáme na Jacoba?" zeptala se Mel.
"On se k nám potom přidá." Řekl Michael. Co mu na něm tak nesedělo? Vždycky, když na něj přišla řeč, tak zvážněl nebo odbočil od tématu. Ale.. to nějak nesedí, vždyť když se s Jacobem bavil, tak to vypadalo přirozeně, nenuceně a přátelsky, celkem. Na druhou stranu je fakt, že když ho uviděl, tak byl překvapen a dalo se poznat, že zadržuje ještě jeden pocit. Co to bylo za pocit, na to jsme ale nepřišly.´ přemýšlela Bianca.

"Musím si odskočit, hned jsem tu." Řekl Mike a někam odešel.
"Bianco? Všimla jsi si toho, jak se Michael chová, když se zmíníme o Jacobovi? Myslíš, že se nemají moc rádi?" zeptala se Mel Biancy.
"Jo, taky mi jeho reakce přišla divná, ale Jacob se k němu choval normálně. Spíš hodně přátelsky. Ale.. nebudeme to teď řešit, časem to možná pochopíme, ano?"
"Tak dobře."
Otevřely se dveře. Holky myslely, že už přišel Jacob, ale nebyl to on.

"Čauky Mel! Máš tu s sebou i sestřičku jo?" řekla Rebeca. Jedna z těch nepříjemných holek, co se rády přetvařují.
"Nazdar Rebeco, co tu chceš?" odsekla Melani.
"Jdu se podívat za Michaelem." řekla Rebeca tvrdším tónem než obvykle.
"No tak ten bude určitě rád." Zamumlala si pro sebe Mel.
"Cože jsi říkala?"
"Nic, že máš pěknej svetr."
"Jo díky."
"To byla ironie."
Rebeca si toho nevšímala s pokračovala dál.
"Tak kde je Mike?" zeptala se. "Myslela jsem, že bude s tebou, jako stále."
"To bys chtěla vědět viď?"
To už ale Rebece došla trpělivost. "Hele moc si se mnou nezahrávej holka."
V ten okamžik přišli do tanečního studia její stoupenkyně. Natalia, Angela, Veronica, Ester, Natasha a Julia. Dalo by se říct že to jsou její poskoci. Člověk, který je nezná, by si řek, že jsou to její kamarádky, ale Mel i Bianca věděly, že to jsou jen její "klony".
"Vůbec si na nás nic nedovoluj Rebeco. Nic jsme ti neudělaly." Neudržela se Bianca.
"Ty ne, ale ta vedle tebe jo." Procedila skrz zuby Rebeca.
"Nic jsem ti neudělala, tak nevím, co máš." Odpověděla Mel dost naštvaně.

Michael se vrátil a situace ve studiu ho nemile překvapila.
"Co se to tu děje?" zeptal se.
"Ahoj Michaele!" řekla Rebeca a ostatní za ní zamávaly. "Přišla.. ehm.. tak přišly jsme se tě na něco zeptat. Můžeme být s Tebou na vystoupení?"

V tu chvíli se na ní Mel a Biancou vylekaně podívaly. Michael se snažil udržet neutrální výraz a v klidu řekl "Ještě nevím, jak to bude přesně s choreografií a kolik tanečníků bude potřeba. Ale popřemýšlím o tom."
´No to snad ne! Michael je v žádným případě nesmí přijmout! Nebo že by to řekl jenom proto, aby je nemusel hned odmítnout?´ pomyslela si Mel.
´Tohle by Michael neudělal. Nepřijal by je. Tím jsem si jistá.´ pomyslela si Bianca. Nalhávala si to. Nebyla si tím totiž tak jistá. Michaela tak dobře nezná.

Najednou se jedna z Rebečinných kámošek ozvala. Pravděpodobně Ester. Mluvila k Mel.
"Hele ty.. ty blbko. Víš, co ti Lily říkala. A je to pravda. Dneska tu sice není, ale taky si to myslí. Víš i co k tomu dodala. To se stane. Jen to tak nenecháme.. Víš o čem mluvím."
"Ticho Esti.." řekla potichu Rebeca, ale všichni to slyšeli.

"Mel? O čem to tu mluví?" zeptali se Bianca a Michael.
"To.. Mluví o.." ale zasekla se v půlce věty, když viděla Rebecy pohled, věděla, že když to řekne, tak to nedopadne dobře. I když by Rebece Michael nevěřil, byla Mel radši ticho.
"Víte co? Dobře vyhrály jste. Jdu pryč. Odcházím. Není k tomu co dodat, snad jenom to, že jste banda ubožaček, který maj tak zaslepený oči lží, že přes ní neviděj pravdu." Řekla Mel a oči se jí zalily slzami. Mel šla k východu, ale tam stály ty holky..
"Pustíte mě aspoň pryč když už nic?"
"Mel, nikam nechoď, prosím.." zase se Bianca a Michael shodli.
"Musím jít. Takhle se to dál nedá. Nemůžu vám to ale říct.. Bianco, uvidíme se na pokoji." Řekla Mel a chtěla odejít, stále tam ale stály ty bárbí.
"Tak ji pusťte." Řekla Rebeca. ´Ona je fakt nějaká jejich vedoucí nebo co.´ pomyslela si Mel.

Ve dveřích se ale otočila, stále se slzami v očích, a vrátila se zpět.
"Ale víte co? Kašlu na to. Já to Michaelovi a Biance řeknu teď, Rebeco."
"To neuděláš." Řekla naštvaně Rebeca.
"Ne? Tak mě sleduj." Řekla už víc sebejistěji Mel a mířila si to k Michaelovi a Biance. Rebeca a spol. totiž nevěděly, že to Mel už řekla minulý večer. Šla to hlavně říct Michaelovi. Ten to ještě nevěděl.
"Ony si myslí, a už mě slovně tímhle párkrát napadly. Využily k tomu Lily. Michaele.. ony si prostě myslí, že jsem Lily schválně vyřadila z toho vystoupení a že tě chci pro sebe nebo něco takového. Sám ale chápeš, že to není pravda, že? To je to, co jsem ti neřekla." Řekla celkem klidně a pomalu na to, jak byla rozrušená.
"Tohle že ti řekly? Tak to tak nenechám." Řekl, a podíval se směrem k nim.

"Aby tu bylo vše jasno, Mel se nesnažila vyřadit Lily z vystoupení. Lily odešla sama. Je to pravda. A další věc je, že jsme s Mel jenom přátelé.
Ona není zákeřná jako vy. Měly byste nad tím přemýšlet.
A rozhodl jsem se, že takovéhle lidi, jako jste vy, nemůžu ve svém týmu mít. Nebudete se mnou vystupovat. Je mi to líto, ale takhle to je." Dopověděl a čekal, že tamty odejdou.
"Michaele.. ale.. to není pravda.. nejsme zákeřné.. jen.." vysvětlovala narychlo Rebeca a nevěděla co říct.. na tom "jen.." se zasekla.
"Rebi, myslím, že bychom měly jít." Řekla Nataša. Ta v tom všem měla pravděpodobně taky asi hlavní slovo.
"Jasně, na co bychom se tu zdržovaly, když tu nejsme vítané." Řekla Rebeca nahlas.
"No ty máš teda postřeh! Vítané tu nejste od té doby, co jste přišly. Máš docela rychlý vnímání hele." Usmála se Mel. Už jí bylo líp. Bianca ji objala.
A tak Rebeca a ostatní odešly.

"Ta dnešní zkouška je zajímavější a zajímavější že?" usmála se Bianca.
"Nechci věřit tomu, že jsem přemýšlel, že by s námi mohly vystupovat." Řekl Mike.
"Cože? Ty jsi o tom opravdu přemýšlel?" divila se Bianca.
"Chvíli ano, proč?"
"Já myslela, že je ti hned jasný, jaké jsou."
"Lidé se mění."
"Ale ne ze dne na den." Oponovala Bianca.
"To je pravda."

"Kde je Jacob?" zeptala se po chvíli Mel. Přeci říkal, že bude pryč půl hoďky, ne?" zeptala se Mel. 
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 DominiČka★ DominiČka★ | Web | 9. srpna 2010 v 1:10 | Reagovat

Mm :)... hezký :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama