Srpen 2010

Protančete Prahou ve stylu Thrilleru! Bližší informace

20. srpna 2010 v 15:45 | HanisShka
Krásný den přejeme všem! 

Dovolujeme si vás srdečně pozvat na jedinečnou akci, kdy společně protančíme Prahu při akci THRILLER WALKIN´ PRAGUE 2010, které se uskuteční již v sobotu 28.8. Neváhejte, vezměte přátele a doražte i ná následnou party v klubu SaSaZu na party Michael Jackson Forever, kam je vstup ZDARMA!!! A pokud budete mít chuť budeme se na vás těšit již v pátek 27.8. na PyroMusic Laser festu, kam je pro tančící vstup na celé odpoledne pouze 100,- Kč! 

Bližší informace naleznete zde:
http://www.facebook.com/event.php?eid=134004206634701&ref=ts
nebo http://www.thrillerdancerekord.cz/?st=1&


PS: Tento text jsem zkopírovala pro vaši informovanost. Ještě stále se konají všelijaké Thriller tréninky v hodnotě nejvíce 60 Kč za 2 hodiny. Neváhejte a zaregistrujte se co nejdříve :-) VŠE SE TO KONÁ UŽ ZA TÝDEN! :-)

Ruce Umělce 2;4 - Hádka

19. srpna 2010 v 16:42 | HanisShka
Tak a je tu další.. znovu hnusná... :D:D kapitola. Ale v další vám to všem vynahradím.. a v tý další po další vám to taky vynahradím :) teda pokud budu mít chuť :):D:D Příjemné čtení :-)
Ruce Umělce
Ještě tu noc se mi o tom zdálo a popravdě, tuhle noc jsem spala bez Michaela. Nevím, co se stalo, ale zřejmě jsem ho naštvala. Bohužel to ze mě muselo ven, a Joeovi jsem začala trochu víc nadávat, za jeho zády. Prošla jsem dveřmi a zakopla o trám, a tak začaly mé nadávky určené pro něj. Hlava se mi stále ještě točila a bylo mi strašně špatně, ale muselo to ze mě ven, musela jsem si ulevit.
"Prostě kretén! Jinak si to vysvětlit neumím," opakovala jsem stále častěji a častěji a slůvko kretén vyměňovala za sprostější a horší slova, která by z úst dívky neměla upláchnout ani jednou v životě.


16tiny

9. srpna 2010 v 1:16 | HanisShka |  Můj deníček
Happy B-Day
"Baby, I Like It: The Way You Move On The Floor. Baby, I Like It: Come On And Give Me Some More. Oh Yes I Like it: Screaming Like Never Before. Baby, I Like It, I-I-I Like It!"

Tak tuhle část (refrén Enriqua) mám z písně I Like It (Enrique Iglesias ft. Pitbull) nejradši :-)) A jo, Baby I Like It!! 

Konečně! Není mi 15, ale 16. Už v tomhle věku nastává hodně změn. Nejen puberta (u mě to platí v podobě touhy po klucích :D), ale hlavně už více zodpovědnosti. Už jen 2 roky a budu třeba moct řídit auto. Nebo už i teď můžu řídit motorku do 90 km/h. Motorka doma je, teď ještě ten řidičák, ale jak si ho mám udělat, když se bojim sednout i na ten pitomej minibike? :D:D

Připadám si dospělejší. Samozřejmě takhle si připadám při každých narozeninách. Ale chápejte:16, to je prostě.. zajímavé a krásné číslo. Jen.. když si vzpomenu na své 15 narozeniny, co mi to přineslo? Popravdě vůbec nic. Občanku? Hm.. nebyl to takový ohromný pocit, když jsem ji držela v ruce. Pamatuju si, jako by to bylo včera, co jsem psala v angličtině "status" na Deviantartu.

Pamatuji si ho snad ještě do slova:
"Mám 15. narozeniny. Michael Jackson měl mít 29. srpna své 51. narozeniny a já mám teď své 15. Nemám ta dvě čísla ráda. R.I.P. Michael Jackson!"

Opravdu jako by to bylo včera, ale přesně tenhle okamžik si pamatuju až moc dobře. A co mi přineslo číslo 16? Dokonce i lidé na Facebooku z vychovanosti pogratulovali k narozeninám. Podle jejich přáníček se dalo poznat, kdo to myslí opravdově.. a kdo jen tak: Tak když mi to tady nahoře vyskočilo, tak mě těch pár kliků nezabije".

Od lidí, které jsem v tu chvíli vůbec nečekala (bývalý spolužácí z Brodu) mi přišlo milé přáníčko :-)) Improvizované.. a teprve v tu chvíli jsem si uvědomila, že nám to všem spolu tak dobře klapalo :D Ba ne! přeháním, až moc :-)) No i tady prostě všem moc děkuju za přáníčka(o) :D:-)

No, ale to hlavní, co jsem vám přišla říct... vlastně byly ty 16tiny.

Narozeniny jsem měla přesně 6.8... ale čas jsem zase zapomněla. Ono se říká, že lidé narození ráno, jsou noční tvorové.. ale každopádně, i kdybych se narodila večer, nebo ráno, tak noční tvor jsem. Mám problémy se spánkem a projevilo se to před 2 měsíci. Ještě i ve školním roce. Chodila jsem spát kolem 2 hodiny ráno a vstávala v 5:15... ve škole jsem pak usínala, jak to jen šlo.

Ale, snad se to všechno dá zase do pořádku. Vy se všichni mějte krásně :-)) A ať hlavně také nemáte problémy s usínáním.

Mimochodem, Kristý. Děkuji Ti moc za přání, právě toho tvého jsem si jako jednoho z hodně mála, nejvíce cenila :-* Děkuji moc :-**

Never Can Say Goodbye 15 - To byl nesmysl

9. srpna 2010 v 0:58 | Melody
Tuto kapitolu má na svědomí Mel :-)) Příjemné čtení ;):)
Never Can Say Goodbye
"Bian?.." Nic. "Bianko.." Zase nic. "Bianko!" Mel trochu přidala na hlase. "Vstávej, je osm hodin." Dodala radostně, když viděla, že už se Bianca probouzí.
"Eh? Už? Jéj.. Mel! Musíme být v devět v tom tanečním studiu!"
"Na to, že jsi tak tvrdě spala, ses dost rychle probrala, když jsi zjistila, kolik je hodin." Pousmála se Mel. A pak ji něco došlo. "Počkej.. a no jo.. máš pravdu, v devět už musíme jít. To stihneme. Tak, jak se ti spalo? No?" vyptávala se Mel.


Ruce Umělce 2; 3 - Úhlavní nepřítel

7. srpna 2010 v 23:21 | HanisShka
Takže jsem se opravdu překonala. Dnes jsem napsala toho celkem dost. Jednu povídku, kterou ještě nezveřejňuju, jednu zase dopředu a teď tuhle kapitolu. V téhle kapitole se toho hodně odehraje a někdy mi to přijde přehnané. No okomentujte sami :-)) Snad se bude líbit :))
Ruce Umělce
"Adriane, pověz, kde jste se znovu s Michaelem potkali?" pousmála se Katherine, když mi nalévala čaj.
"Překvapuje mě, že vám to Michael ještě neřekl," nervózně jsem se uchechtla a přijala nabízený čaj. Lehce jsem kývla na poděkování a pořádně se zadívala do Katherininých očí.
"Ady, neměl jsem moc času jim vůbec o tobě povědět. Však náš vztah je jen lehce vážný, tak jsem si to všechno chtěl nechat až na teď," vysvětlil s lehkým úsměvem Michael, ale v očích jsem mu viděla, jak se za to omlouvá.

Never Can Say Goodbye 14 - Rozhodnutí

7. srpna 2010 v 20:11 | HanisShka
Takže vám přeji příjemné čtení ;-) Doufám, že se bude líbit.
Never Can Say Goodbye
Cítila jsem se špatně, že jsem nechala Michaela samotného, ale sestra byla přednější - a to ve všech případech. Přemýšlela jsem o tom, kam by se tak Mel mohla sama vydat. Jediné místo, které mě napadlo, bylo asi někam ven před tuto rušnou akci. Lidé ještě nešli domů a bohatý program zdaleka nekončil, ale už to nebylo ani ono v tom smyslu, že už se lidé spíše bavili tancem na hudbu z reproduktorů.


Never Can Say Goodbye 13 - Výhružky

7. srpna 2010 v 17:56 | Melody
Přeji vám příjemné čtení a omlouvám se za kratší kapitolu, ale v ten den to prostě samo psát nešlo. Vaše Mel :)
Never Can Say Goodbye
Jdu cestou utrpení. Tím myslím, přímo za Lily. Jestli bude mít zase něco za problém, tak tady asi skončím. Nechtěla jsem se původně vzdát, ale ty
bárbíny a Lily.. to už je moc. Víte, ony jsou velmi zákeřné.. a zlé.


Never Can Say Goodbye 12 - Náhrada

6. srpna 2010 v 23:13 | HanisShka
Do kolonky Autor, budu odteď dávat buď HanisShka nebo Melody. Pokud tam budeme obě, bude to znamenat, že díl je psán oběmi :-)) Příjemné čtení ;) :))
Never Can Say Goodbye
Byla jsem totálně vyvedená z míry. Přede mnou stál Michael, ten Michael Jackson. Bála jsem se, co provedu. Když mě málem položil Michaelův krátký proslov plný úsměvů, tak jak to vydržím, když se držím jeho ruky?


Číslo 16 mi za chvíli bude říkat Pane

4. srpna 2010 v 21:16 | HanisShka |  Můj deníček
Dnes má narozeniny Cole Mitchell (dobré zjištění, je to fanoušek Michaela :D:D) a hrál Zacka v seriálu Sladký život Zacka a Codyho. Slavý sladkých 18 let, pokud se nemýlím... možná ano, možná ne, nebo si to jen špatně pamatuju :D. Každopádně třeba i dnes slaví bývalá přítelkyně Justina Biebera - Caitlin, své 16 narozeniny. A tak jako i na, i mně za dva dny bude říkat číslo 16 Pane :-)).

Uf! Snad ten proslov nebyl moc namachrovanej :D Ale ne, už dost toho hraní. Už se těším, až bude můj Facebook zasypaný přáním k narozeninám - ba ne proto, že v ten den budu menší střed pozornosti, ale kvůli tomu, že je to nádherný pocit, vidět i, že někteří lidé, co mě nemají moc v lásce, hnou tou rukou, 2× kliknou, nacvakaj 10 písmen a znovu kliknou. I to je obrovský Dík za to všechno.

I Andělé mi teď dávají nádherné dárky, kterými ale zasypávají každého z vás, pokud budete chtít - a nejen na narozeniny, ale po celý ten rok, 24 hodin vkuse.

Poslední dobou mám divné sny, ale bude to tím, že jsem o to požádala. Jsou více než reálné a pokaždé mi zpraví do druhého dne náladu z toho předešlého. Jako například to, že jsem nemohla usnout kvůli mé NEJLEPŠÍ kamarádce Lucce, která mi teď (před týdnem) odjela pryč.. a nestihla jsem se s ní ani rozloučit. Mrzí to mě, jí to štve a já s tím nemůžu nic dělat. Omluvnou sms jsem jí napsala, ale bohužel nevím, jestli je v zahraničí, nebo ne.. volat radši ještě nebudu. Ale prostě musím přiznat, že tohle všechno je jen má vina. A tak jsem poprosila Anděly, aby to bylo do dalšího dne lepší. Dozvěděla jsem se, že se jim s námi (tedy v určitém poměru Archandělu Michaelovi) pracuje lépe, když spíme... abychom nesoustředily tolik myšlenek a oni nás lépe vyslyšeli. Nakonec se mi podařilo usnout.. a zdál se mi krásný sen, jak jsme si s Lucinkou vyšli na procházku.. a usmířily se. V tu chvíli neexistoval pro mě žádný krásnější zážitek, než TENTO.

Jen doufám, že se to stane i ve skutečnosti. Ale můžu říct, že ten následující den jsem strávila s tím vědomím, že se na mě Lucinka už nezlobí.. ale zlobit bude.. to vím. Budu si to muset vyžrat.

A Katce se omlouvám, ale v nejbližší době povídky nebudu moct zhodnotit. Ale neboj, ještě tyhle prázdniny se dočkáš! :-)