Březen 2010

Školní masakry v Česku? Nejméně pravděpodobné...

25. března 2010 v 22:05 | HanisShka |  Můj deníček
Rozhodla jsem se napsat článek na Téma Týdne. O pár věcech jsem zrovna přemýšlela a škola je v tomto ohledu hodně rozmanitá, tak proč to nezkusit?

Každý určitě slýchá o tom, jak ve Finsku či jiné zemi zase proběhly školní masakry. Mnozí z vás se bojí, či těší se na to (až tu školu zavřou, či vám dají prázdniny), až k vám přijde nějaký atentátník (popřípadě blázen z vedlejší třídy) a začne střílet po všem, co mu jen zkříží cestu.

No, nemusíte se vůbec bát (či se těšit), u nás je to totiž nejméně pravděpodobné. Ale přibližně před třemi lety (??) se málem něco podobného stalo i v naší české škole (název si už bohužel nepamatuji, ale kdyby jste zadali "školní masakry" do google.cz, tak by jste to zřejmě i našli :)). Jeden chlapec si do školy přinesl brokovnici a kvůli žárlivosti chtěl zastřelit přítele své bývalé holky. Naštěstí se ale nic nikomu nestalo, chlapec stáhl prdelku, přítele jeho ex jen postrašil a radši rychle odcupital pryč. Každopádně zadrželi ho kvůli držení zbraně - jestli byla opravdová, to už opravdu nevím, ale když se tu "málem" něco takového stalo, tak asi opravdová byla.

Ale tady aspoň vidíme, jak u nás zákony se zbraněmi a mladými lidmi opravdu pracují. Nebo aspoň pracují více, než někde jinde. A jsou tu samozřejmě i jiné vztahy mezi lidmi.

Mohla bych toto přirovnat ke krádeži filmů rovnou z kina. V americe ten film nahrají v kině jak bysmet a už je to na internetu, zatímco tady v českých kinech si někdo troufne jen na nahrání zvuku (a následného vložení do americky pořízených kinoripů).

No, to jsem se jen zamyslela o té špatné stránce školy. Vidíte, jaké problémy mají třeba v Německu a jinde? A my si tady stěžujeme na přísnost učitelů, hodně domácích úkolů, dlouhou školu, ale že by vám někdo mířil pistolí na hlavu, to je trochu rozdíl... :)

Ruce Umělce 31 - Zjištění

24. března 2010 v 22:22 | HanisShka
Další trochu delší kapitola. Příjemné čtení :);)
Ruce Umělce
Adriane se vykuleně dívala na fotku, jak Michael vystupoval z její limuzíny. Už byla tma, Michael vystupoval ke svýmu domu a ještě před tím, než z limuzíny definitivně vylezl, tak ji políbil na rozloučenou. To bylo zrovna včera. Takže když se ten keř hýbal…byl tam paparazzi? No bože, ti už maj ale nápady.

Dlouho jsem se neozvala

24. března 2010 v 19:29 | HanisShka
Takže už jsem zase tu - k vaší smůle :)

Vracím se s poněkud okradenou a špatnou náladou - tak, jako ty dálnice, co se hned první zimu rozpadnou z toho, jak jsou žizený a špatně postavený..ano..právě tak se cítím.

Nejen kvůli tomu, že mi poslední dobou nevychází škola, i když se opravdu snažím a dokonce kvůli tomuto ústavu kašlu i na vás a všechny ostatní. I na dívky ze skype, i na Simici007, a i dokonce na SB - a za to všechno se vám omlouvám, ale budu to dělat minimálně do Velikonočních prázdnin. Jsem hrubá a sprostá, vím to. Nechtěla jsem, aby to tak vyznělo, ale když...ona je to pravda.

Každopádně chci uspořádat soutěž o nejlepší jednorázovou povídku. 1. kolo budete hodnotit vy a ti, co budou mít nejméně hlasů, mezi těmi budu zase rozhodovat já. 2. kolo a následující kola budou o tom samém. Ale proč vám to říkám dopředu, opravdu nechápu.

Mám celkem dosti novinek, ale pokud nesepíšu chybějící údaje o ekonomice, budu v háji...a s 3kou na vysvědčení se můžu rozloučit a tím pádem se rozloučit i s...prázdninama?! Musím se snažit, učit se...ted jsem si díky Vám všem uvědomila, že bych si mohla udělat menší "nástěnku" na stole, vylepit si různé tabulky s účetnictvím z Ekonomiky, s frázemi z Němčiny, se soustavou rovnic na 2×2 a 3×3, se slovní zásobou 7 lekce Angličtiny, se základy z Biologie a Literatury a...to by mohlo být snad vše...možná ještě Fyzika, ale to si ještě musím dopsat - ach ne.. :/ Ještě, že ji máme jen jednou týdně.no ano! Ještě Chemie! No lidi, teď jsem si tu udělala seznam a díky vám vidím před sebou bránu do lepší "školy" alias ústavu.

právě teď mi tu hraje Justin Bieber - Somebody to love a dostala jsem takovou chuť se jít opravdu učit. Mějte se tu krásně. Ještě dnes se vám ozvu se 31. kapitolou Ruce Umělce :) A že vás ještě potrápím xD :)

Ruce Umělce 30 - Pochopení

18. března 2010 v 23:11 | HanisShka
Díl je trochu delší, nějak jsem se rozepsala. ALe aspoň vás o nic z Adrianiný a Ařiný minulosti neošidím :)
Ruce Umělce
"Adriane, zlato, přijela jsem ti jen pomoct," zamlouvala to Joanna, ale už bylo jasné, že si tohle jen tak nezamluví. "Chceš si o tom promluvit? Nebo tě mám nechat o samotě?" přistoupila na Adrianinu stranu


Never Can Say Goodbye 4 - O život

18. března 2010 v 22:14 | HanisShka
Takže už 4. kapitola :) Tentokrát pod mou taktovkou :);) :D
Never Can Say Goodbye
Ještě, že má Bianca řidičák, jinak by za tetou včas nedojeli.
"Ahoj Mel, Bianco," políbila je teta na přivítanou a pořádně je objala. "Jak dlouho vám čas dovoluje, aby jste tu mohly být?" zeptala se už s trochu nervózním hlasem. "Já totiž mám na vyřešení dost věcí, takže musím lítat po úřadech," povzdychla si, ale když viděla ztrápený obličej obou dívek, věděla, že tu něco nehraje.


Ruce Umělce 29 - ... že jsi mi vypadla z oka

17. března 2010 v 22:50 | HanisShka
Je tu další delší kapitolka. Příjemné čtení. Doufám, že se v tom vyznáte. Vzpomínky jsem radši oddělila hvězdičkami :);)
Ruce Umělce
Asi vám je divný, proč Adriane mluvila ke své mamince jako k někomu, ke komu chová opravdu mateřskou lásku, což není pravda. Před přáteli se Adriane dokázala zachovat vždy přátelsky a její maminka taktéž. Nemohla být přeci na svoji dceru "svá", když byla na veřejnosti v nóbl restauraci. Popravdě…o tomhle neví ani Michael a ani nikdo jiný, krom jí a matky.


Informace pro vás

17. března 2010 v 21:26 | HanisShka
Taková menší aktualitka. Vlastně aktualitky. Vím, že už vám TÝDEN dlužím vyhodnocení a rozpis cen (stejně to většině bude k ničemu...ale nu což xD). Vše bych mohla dohnat od pátku do neděle. V pátek už tolik zatěžováni ve škole nejsme, ačkoliv jsme spolu se 4káma, kdo má ten nejdebilnější rozvrh na škole...a 1.B s 3.B to mají zase nejlepší...hajzlové jsou to. Proč my všechno musíme schytat nejvíc? Zítra píšeme pár písemek, ale stačí si to zopáknout a jsem v obraze :):) O víkendu budeme dělat rozsáhlou rekonstrukci na Simici007, takže se budu muset psychicky připravit, abych vydržela i jiný nápor, než ze strany internetu (hold rodina taky existuje). Dnes jsem si připadala jako zlá ségra, ale o tom všem až v jiném článku. Dnes už nic nepřidám, budu se snažit vymyslet něco v povídce, ach jak já se do toho zamotala. Bez Duše snad přibyde ještě dnes, ale nic neslibuju, kdyžtak na zítřek přednastavím dva díly, jako tomu bylo o prázdninách ;) A na SImici007 začnu zveřejňovat povídku: Láska k plyšákovi, tak vám sem vždy hodím odkázek, ano? Zatím se mějte krásně, Vaše HanisShka :*

Ruce Umělce 28 - Nečekaná návštěva

15. března 2010 v 21:57 | HanisShka
Po dlouhé době a na dlouhou dobu, další díl :) Pokusm se zase psát co nejrychleji, ale nic neslibuju :) Pomalu se dostáváme ke 30ce. No, příjemné čtení :):)

"Ady! Kde proboha jsi! Je 9 hodin večer a ty nikde!" volala jí maminka.
"Mami? Počkej…co-," "Nezajímej se, kde jsem se tu vzala. Vím, že dcerunka má problémy, tak je přijedu s tebou vyřešit, ne? Jedu k tobě domů a ty nikde. Neřekla jsi mi, že se po večerech flákáš," řekla trochu naštvaně, ale pak se jí hlas zkroutil do smíchu.
"Maminko, tak ráda tě slyším. Budu tam co nevidět, byla jsem venku s přáteli. Až dorazím, řeknu ti kde," usmála se Adriane a byla celá natěšená, až dorazí domů. Pak si ale vzpomněla, že s ní maminka chce řešit problémy, na které doteď nemyslela.


Ruce Umělce 27 - Propojení duší

14. března 2010 v 21:26 | HanisShka
Promiňte, jaksi jsem se zaposlouchala do Bena Cristovaa (živě), tak jsem nestihla dát ani odkaz na hotový design, se kterým jsem se celý den mordovala..a ani povídku...teď to doženu :)
"Pojď ke mně," šeptl Michael Adrianě do ucha a přitáhl si ji k sobě, zatím co před nimi seděla na zemi Melánie a dívala se na západ slunce.


Bez Duše 12 - Second

12. března 2010 v 18:00 | HanisShka
"Bethi, teď není čas na vyšilování, probereme to poz-" "Později? To jsi chtěl říct? Já vyšiluju? Ne, jen si bráním to, co je moje a ne někoho jiného! A je mi jedno, jestli budou lépe spolupracovat, nebo ne!" zanadávala jsem.


Bez Duše 11 - Otisk

12. března 2010 v 10:00 | HanisShka
"Bethi?" pozdravil mě Edward a hned na to bylo slyšet, jak se mu ulevilo. "Vrať se," dodal urychleně a naléhavě.
"Právě proto volám," řekla jsem poněkud nejistě.
"Opravdu?" v jeho hlase bylo slyšet štěstí. "Jak jsi se rozhodla? Získala jsi to, cos chtěla?"
"Ano, Edwarde. A tak bude nejlepší, když se k vám vrátím, až budete v nouzi, nebo se mi bude stýskat." Chvíli bylo ticho a já litovala toho, co jsem řekla. Neměla jsem to říkat. Stejně vím, že zítra zase nasednu do letadla a vrátím se k němu.
"Přestaň si nalhávat, že nepřijedeš. Alice tohle vidí dost jasně a já slyším tvé myšlenky. Měla by jsi na to přestat zapomínat," pousmál se Edward.


Ruce Umělce 26 - Žárlivost

11. března 2010 v 21:49 | HanisShka
Až zítra večer se k vám všem vrátím :) Kamarádka mi (naštěstí a i bohužel) odjede v půl osmé večer, tak si jí musím hodně vychutnat ;) :D Teď se sprchuje, tak jsem si našla čas vám sem dát další dílek :);) Pěkné čtení. Zpestřila jsem to i obrázkem, protože k takové nádheře není možný, abych vytvořila nějakž dech vyrážející popis... tady je :)
"Přece jen není tak dětinská, jak na první pohled vypadá," zamyslel se Michael a zkoumavě si Melánii prohlížel. "Asi si opravdu budeme rozumět," zamýšlel se dál
"Ta vesnice je už za námi," upozornila ho Adriane, když sledovala, jak zaujatě Michael pozoruje Melánii. Trochu v ní bodla závist, ale přece není co závidět ohledně Michaela a Melánie. Jsou to jen přátelé a Adriane s Michaelem tvoří pár. Je to takové to moc dobré TRIO.


Bez Duše 10 - Vyjasnění

11. března 2010 v 18:00 | HanisShka
Vystoupila jsem z letadla a ihned mě zastavil pohled na sanitku, policii a letušky, kteří stáli vedle vozíku se zavazadly. Prohlíželi zrovna moji tašku. Nic jiného, než oblečení a peníze tam nebylo. Oddychla jsem si, když tašku přesunuli na vozík už se zkontrolovanými zavazadly.


Bez Duše 9 - Problémy

11. března 2010 v 10:00 | HanisShka
"Máte pas?" usmíval se jeden muž na mě.
Lehce jsem se usmála a vytáhla peněženku. Měla jsem peníze v ruličce pro případ, že by naskytly problémy s pasem a s tím jsem já počítala.
Vtiskla jsem mu ruličku do ruky. Ucukl před mým dotykem. Rukou sice škubl, ale nevytrhl se. Stiskla jsem mu ruku a odtáhla se od něho.

Ruce Umělce 25 - Utrpení a uvolnění

10. března 2010 v 23:37 | HanisShka
Tak jsem vám slíbila, že vám dnes zveřejnim kapču.....jaksi se to protáhlo xD
Po tak náročném večeru, nočních můrách a strašných depresích si oba zaslouží rozptýlení, které jim Melánie s chutí dopřávala.


Bez Duše 8 - Útěk

10. března 2010 v 18:00 | HanisShka
"Jak dlouho budeš ještě otálet?" prošla kolem mě Alice.
"Řekni mi to rovnou. Vejdu, nebo ne?" usmála jsem se na ni. Ta jen souhlasně kývla. Vejdu. Teď jsem si uvědomila, jak je pro mě Alice důležitá. Bez ní by to nebyl ten pravý "život". Alice je něco jako základ. Bez Alice by tu nebyla taková bezpečnost, jistota a hlavně takové vztahy. Kdyby tu nebyla, zabila bych se nudou. Nikdy nezapomenu na ty noci, kdy jsme jezdili do Seattlu nakupovat ty nejnovější trendy. Taky mi vybrala ze zahraničí krásné a rychlé auto. Ferarri 430! Krásné červené autíčko, které nikdy nechci zahodit jen tak!

Bez Duše 7 - Nová Dohoda 2/2

10. března 2010 v 10:00 | HanisShka
Pokýval hlavou v nesouhlas. Nemůže mi to říct. Co to asi je? Nijak jsem nedokázala ovládat své myšlenky a nakazovala mu, aby mi to řekl.
"Už jsem přišel na to, jak se ti ubránit, Bethi."
V tu chvíli jsem se zasekla. Bethi. Tolik to připomínalo 'Bello'.
"A jak," hlesla jsem. Neznělo to jako otázka, ale rovnou přímá utrápenost.


Bez Duše 7 - Nová Dohoda 1/2

9. března 2010 v 18:00 | HanisShka
"Asi jsem to teď neměla vytahovat. Ještě jednou promiň."
Ustaraný obličej Alice vykoukl z okna jejího pokoje. Na mě hodila jeden rozzuřený a na Edwarda k politování. Já to opravdu nechtěla udělat!
"Edwarde, omlouvám se," hlesla jsem a zahleděla se do jeho očí, které mě propalovaly skrz na skrz.
"Nemusíš, je to moje vina."

Bez Duše 6 - Ne z lásky!

9. března 2010 v 10:00 | HanisShka
"Půjdeme," řekl Edward a vzal mě do náručí. Nesl mě pryč od vlkodlaků a zbytku rodiny.
"P-počkej! Kam to jdeme? Já tu chci zůstat!" začala jsem sebou šít.
"Buď rozumná, Be..Elizabeth."
On mi chtěl říct Bello. To bylo pro mé uši to nejhorší, co jsem dnes slyšela. K porovnání s klapotem zubů nekontrolovaného vlkodlaka, bylo jméno Bello ještě horší.

Moje nejoblíbenější místo

8. března 2010 v 23:20 | HanisShka
Právě teď jsem u kamarádky a její sestra - Lucka, strašně moc dobře píše mimochodem je jí 13. Tentokrát je to o popisu mého nejoblíbenějšího místa a podmínka byla, aby věci "oživly" - já zase zapomněla to cizí slovo a schválně až to zveřejním, tak si na to vzpomenu, už to vidím. Každpádně krásné čtení. Já jen počkám, až se mi zase hezky zakrví ruka a půjdu vám to opsat :)


Jednoho pozdního večera jsem já a mé dvě kamarádky zašly do staré budovy obecné školy. Je to jednopatrový dům, kde v přízemí byla mateřská škola a druhé patro dlouho nepoužívané, které dříve sloužilo jako základní škola, dnes už zavřená. A právě tam je mé nejoblíbenější místo.

Toho zmíněného večera, když jsme stoupaly po mramorovém schodišti, jsem měla v zádech jakési mrazení. Celé horní patro bylo zastaralé. Odevšad se ozývaly tajmné zvuky, jakoby celá budova sténala úzkostí. Když jsme vyšly do rozlehlé chodby, ovanul nás zatuchlý zápach. Okna byla zavřená, ale z venku jsme slyšel, jak na nás někdo volá, abychom okamžitě zmizely z toho patra. Nedbaly jsme na ten hlas, protože jsme věděly, že to je jediná příležitost, prohlédnout si to tu. V nespočetně koutech bylo nastřádáno mnoho pavoučích sítí.

Neútulná místnost byla zaplněná několika stejnými dveřmi, které vedly do tříd. Bohužel většina byla zamčena, a tak jsme nemohly zjistit, jaké ukrývají tajemství.

Jen jedny dveře byly odemčené a jakoby nás vyzývaly, abychom je otevřely. Klika byla neozdobená a ani nijak zvláštní. Na první pohled nás ale upoutala cedulka, která byla na dveřích upevněna. Stálo na ní: "Zašlá sláva". Vše bylo napsáno ozdobným písmem. Ihned jsem si představila učitele, který se smutným výrazem pověšuje tuto cedulku na jeho bývalou třídu. Bude muset zavřít školu kvůli nedostatku žáků. Přičlo mi to dojemně smutné. Z těchto myšlenek mě vzbudily obě dvě kamarádky, které už třídu otevřely a obdivně si ji prohlížely.

Ve třídě stála velká černá tabule, ze které jsme doslova cítily, jak na nás promlouvají žáci a učitelé, co na ni dříve psali. Před tabulí odpočívaly lavice, pečlivě usazené do čad. Každá z lavic si hlídala své dvě žide, jakoby se bála, že by jí mohly utéct. Vše bylo pokryté nejen prachem, ale i vzpomínkami, které při každém našem pohybu vzlétly a znovu spadávaly zpět.

V této třídě a v celém horním patře jsme strávily hodiny. Představovaly jsme si dřívější žáky a učitele, jak prochází po chodbách, hledají ve staré knihovně a štěbetají o přestávkách. Když jsme musely odejít, stará tabule nám zamávala a zdi nám šeptaly poslední rozloučení.

Smutně jsem scházela po mramorovým schodišti, okna na nás ještě něco volaly, ale my jsme je už neslyšely. Opouštěly jsme místo, kde jsme chtěly zůstat napořád. Už to tam nebylo tajemné a ponuré, bylo to známé a mé nejoblíbenější místo, kde se cítím sama sebou ve svém vlastním světě.

Chtěly bychom to tam znovu někdy navštívit a kdo ví, třeba tam v budoucnu budeme dokonce i učit.




Tak co? Jak se líbilo? Prosím komentáře :) Lucka je zvědavá :)