Není nad barevné doplňky
12. května 2012 v 20:47 | HanisShka
|
Věci
Tuhle fotku jsem pořídila dneska, asi kolem půl osmé, možná o trošku dýl. Šla jsem zároveň fotit pejsky, ale jakmile jsem za sebou zavřela dveře, jejich čumáky se mi lepily na foťák a jejich tlapky si úspěšně dělaly autogramy na mý triko, takže to bylo beznadějné. Aspoň, když jsem na ně nemířila foťákem, mě na chvíli nechali na pokoji.
Máme nový doplněk do maminčiny zahrádky. Miluju, když se pořádně roztočí a barvy se prolínají jedna do druhé.
Ne každý je originál
12. května 2012 v 20:39 | HanisShka
|
Můj deníček
Každý z nás si myslí, že jsme originál, ale minimálně polovina našich duší si dokáže přiznat, že to tak není.
Být originální znamená, že myslíte sami za sebe, děláte si, co se vám zachce a přijde vám to normální. Někteří lidi si myslí, že jsou originální, ale přitom se dívají na to, jak se chovají ostatní, jak vypadají ostatní, jak se ostatní oblíkají - a tudíž se snažíte zapadnout. V tomto momentu vaše originalita končí.
Originální nemusíte být ani tak v tom, co myslíte, ale spíše v tom, co děláte a jak nahlížíte na věci, které se vám daří i nedaří. V dnešní době se originální člověk vyskytuje opravdu málo. Skoro všichni se snaží výt s vlky a při tom vám to tak ubližuje. Je lepší se vykašlat na všechny ostatní vypatlané mozky a začít konečně žít, nemyslíte?
Kolikrát jste se přizpůsobili většině a ani jste nevyslovili svůj názor, že to nebude dobrý? A kolikrát ta vaše předtucha byla správná? Chápu, že když je s vámi aspoň jeden další člověk, který však není ochotný říct nahlas to, co se vám nelíbí, i kdybyste s ním nahlas souhlasili, je pak těžký se sám za sebe ozvat. Ale někdy musíte překousnout věci, které se vám nelíbí, překonat ten bolestný a nesouhlasný tlukot vašeho srdce a říct dost nahlas, že se vám to nelíbí. I když s tím nic neuděláte, aspoň jste dali najevo, že myslíte sami za sebe.
A možná, že až se příště ozvete, ozve se s vámi i další polovina lidí z kolektivu a tím zjistíte, že stačí, aby jeden jediný člověk myslel sám za sebe, byl sám sebou, choval se tak, jak si myslí, že se chovat má... a ostatní se aspoň v tu danou chvíli, v tu jedinou chvíli, ve které jim ukážete, že to jde i jinak, zamyslí a pro jednou se zachovaí tak, jak by oni sami chtěli.
Nový zvířecí přírůstek do rodiny
12. května 2012 v 20:25 | HanisShka
|
Domov
Asi před měsícem jsme mezi sebe přivítali nového člena rodiny. Je to černý... pejsek... jo, už si vzpomínám, Labrador, a jmenuje se Chris. Ještě sice neumí moc poslouchat, ale je to štěně, takže se to omluvit dá :D
Sice bere do huby všechno, co vůbec může, žužlá i to, co nemůže a kouše dokonce i to, co by neměl, ale je to roztomilý pejsek a přijde mi jako znamení psí dokonalosti. Hlavně tvar jeho hlavy. S Chrisem jsme všichni hodně spokojení, jen ještě stále sklání hlavu, když jen trochu natáhneme ruku s notnou razancí. Nevím, proč se tak bojí, ale snažíme se mu vyhubovat jen v případech největší nouze.
Teď už se pojďme seznámit s Ronnym II. S pejskem, který u nás započal druhou linii dlouhosrstých zvířátek.
Našemu miláčkovi je už 7 let, a tak jsme se rozhodli, že mu pořídíme kámoše - kupodivu se rvou jen o hračku a vždy je to přátelský. I když... jednou se Roňásek škrábl o Chrisův zub do čenichu, ale rvačka to nebyla.
Ronny II. je v pořadí náš druhý pejsek za život mé rodiny i mého života. První pejsek byl briárd a byl to náš malej // velkej... miláček :) Moc rádi na něho vzpomínáme. Jen škoda, že jeho "hrobeček" zůstal na pozemku našeho bývalého domku.
A teď se vrhneme na novou tvář krátkosrstých pejsků v naší rodině. Jejich linii započal pejsek jménem Chris. No není rozkošný? Kdybych vám měla říct jeho přesný věk, s největší pravděpodobností bych vám lhala.
Vtipné i vážné momentky
12. května 2012 v 20:14 | HanisShka
|
Domov
Nedalo mi to a musela jsem sem přihodit nějaké fotky, které se mu určitým způsobem zdály vtipné i povedené :) Asi bychom to měli prostřídat, co myslíte?
Tady jsme si užívali na hřišti. Všichni sourozenci a bratrova přítelkyně :) Myslim, že se Míšův výraz na danou situaci celkem vyvedl :D
Tak už se probuď
11. května 2012 v 14:04 | HanisShka
|
Můj deníček
Žiju a nežiju. Sním a nesním. Užívám si a neužívám. Vidím a nevidím. Mohla bych pokračovat do nekonečna.
Chci se vrátit zpět do toho blogového světa, do grafického světa a do světa, který mě vždycky bavil a myslela jsem si, že mě i vždycky bavit bude. Nevím, co přesně chci, ale pokud se nezačnu snažit, ničeho nedosáhnu.
Víte, hodně toho v budoucnu plánuju, ale co z toho budu mít, když si to sama nevydřu? Vůbec nic. Vím, že předsevzetí už nemá cenu, takže bych to měla zkusit jinak. Myslet na to, co chci, každý den to mít před očima a dělat pro to maximum.
Doufám, že se mi mých 10 snů v jednom splní, a to najednou.
Blog and bloggers komunita - přidej se i ty
7. dubna 2012 v 13:14 | HanisShka
|
Informace pro vás
Máte blog, Tumblr či jinou stránku? Podělte se s námi o ně!Stránka byla založena 19.2. 2012 (v neděli večer :D )
Založila jí admina blogu http://harrypotter-world.blog.cz/, jenž má ještě boční blog http://potterworld.blog.cz/
Proč byla tato stránka založena - za účelem zviditelnit svůj blog, web, stránku na fb, tumblr či i třeba jakýkoliv článek.
Přidejte se na facebookovou stránku, kterou naleznete zde:
Přidávat se nemusí jen lidé z blog.cz, ale třeba i webnode.cz, estranky.cz a mnoho dalšího. Výhodou je, že se můžete spřátelit s novými blogery, propagovat svá vlastní díla, povídky, grafiku, prostě cokoliv! A myslím, že si tam každý přijde na své! :)
Menší projekt
6. dubna 2012 v 23:02 | HanisShka
|
Můj deníček
Jelikož mám doma mikrofon, jsem rozhodnutá ho na něco konečně využít. Nejen, že bych konečně mohla nahrát své složené písničky, ale také bych mohla nahrát různé melodie pomocí svých kláves.
Zrovna nedávno jsem se naučila jednu písničku z Camp Rocku. Umím jak základní klavír, tak i kytarové sólo, bubny a dodala jsem si tam smyčce. Ale myslím, že to sem nikdy nenahraju. Tu píseň hraju tak často, že už mě to ani nijak nebaví, neuspokojuje.
A co jsem si teda připravila jako další plnohodnotný projekt? Jelikož ráda spíš odposlouchávám... tohle pro mě bude první pokušení, které jsem si zadala. Poslechněte si, co se troufnu naučit. Neříkám však, že se to opravdu naučím během pár chvil.
Melodie celkem jednoduchá. Ani to není moc obtížné, co se týče učení. Stále se to opakuje a přidávají se jednotlivé nástroje. Zatím jsem všechny na klávesách našla a zkusila si i základ, který mi celkem jde :) Teď však jde o to, abych si zítra domluvila kabel k mikrofonu a něco schopného nahrávat. Zřejmě budu zneužívat bráškův počítač, tady mi nejde mikrofon :( Držte mi palce, abych to dala! :)
Hunger Games
6. dubna 2012 v 22:45 | HanisShka
|
Recenze filmů
No, co můžu říct pro začátek? Proč jsem se tak málo věnovala blogu? Je to asi takhle :-) Tento film mě natolik zaujal, že jsem ho viděla už hodněkrát. Do hlavních představitelů (Jennifer Lawrence - Katniss, Josh Hutcherson - Peeta) jsem se zamilovala už na první pohled a bylo mi jasné, že s nimi to bude "procházka růžovou zahradou". Ale zmýlila jsem se.
Jako člověk coby nezaujatý a neznalý knižní předlohy z toho moc nepochopil. Ačkoliv má takové nedostatky a díry v ději, pro mě je to první film, u kterého bych doporučovala si nejprve shlédnout právě film a poté knihu. Když si děj v knize představujete, obsazení rolí ve filmu vám do toho skvěle zapadnou (ale když čtete dál až do třetího dílu, herečku Jennifer si tam už moc nedokážu představit. Katniss v knize je děsně tvrdohlavá a často i hloupá).
Kniha je psaná v ich formě a tak je ve filmu opravdu vděk za to, že je tam i více pohledů, než jen na to, co se děje kolem Katniss. Kdyby scénář nepsala samotná autorka knihy, Suzane Collins (pokud je tam nějaká chyba, omlouvám se), mohlo by to být vyvedenější. Ve filmu chybí spousta důležitých údajů a příběh se, dá se říct, točí jen kolem "zamilované" dvojice. Kolem Katniss Everdeenové a Peeta Mellarka.
Lehce nahlédneme, o čem film vůbec je. Odehrává se v místech, kde dříve ležely USA. Nyní nese název Panem, který je dělen na 12 krajů a k tomu i hlavní město - Kapitol. Kapitol je samo o sobě vznešené město, které bere zásoby ze všech ostatních krajů. Díky tomu, že se v minulosti všech 13 krajů vzbouřilo, Kapitol nechal vyhladit 13. kraj a ostatní kraje zastrašuje pořádáním Hunger Games. Boj na život a na smrt, kde smí zvítězit jen jeden z 24. Každý kraj pošle dívku a chlapce ve věku 12 - 18 let do arény. A o to tu jde. Kdo přežije.
Film byl moc pěkně zpracován. Zprvu může vadit roztřesená kamera, ale ta dává skvělý pohled na arénu a boj ze strany "soutěžícího". Za kraj 12 jela Katniss a Peeta. Co se však stane, když je Peeta do Katniss zamilovaný a chce ji chránit i za cenu vlastního života?
Film i kniha měly spoustu chyb. Film v tom, že chybělo mnoho základních informací (pokaždé jsem se k mamce přikláněla, když se na to dívala s nepochopením, a já jí vysvětlila, jak to všechno bylo a co se při tom dělo, hned na to byla lepší podívaná). Kniha zase měla jednu obrovskou chybu, která se při Ich formě stává. Postava popisovala děj nezaujatě. Kdybych strovnala formu psaní s Twilight ságou (jen s formou psaní!), Stephenie by měla, co se týče psacího a vyjadřovacího talentu, o mnoho navíc! Collinsová naopak nedokázala přesně vystihnout Katnissiny pocity. Jediné, u čeho dokázala více rozepsat pocit, bylo u pravého polibku. A dokonce i tam chyběla aspoň ta špetka romantiky, kterou si zaslouží jakákoliv kniha.
Na ČSFD jsem nakonec dala 5 hvězdiček z 5ti. První film, který mě zasáhl i s nezpívaným soundtrackem! Už teď si pamatuji, kde hrála jakákoliv melodie, ať už jsou skoro stejné nebo hodně podobné. A co vy? Už jste byli na tom filmu v kině? :)
Já a mé druhé já
26. března 2012 v 20:47 | HanisShka
|
Můj deníček
Asi už po desáté mi tu hraje jedna a ta samá písnička. Ale to je poprvé, co mi to nevadí. Teď ještě pořádně nařvat a bude to teprve ono. Ale teď k věci.
Často se mi stávalo, že jsem se přemlouvala k něčemu, co se mi zdálo strašně lehké, ale pak mi to v tu chvíli přišlo děsně těžké. Stále je ve mně něco, co si myslí, že to těžké není, ale mé silnější já vždy vyhraje - to silnější má většinou špatná rozhodnutí, která ve skutečnosti nechci.
Už se vám to taky stalo? Něco, co jste chtěli udělat jinak, ale podmanili jste se většině? V tom totiž nemáte roli jen vy sami, ale i vaše druhé, méně výrazné já. To méně výrazné vás nutí udělat si to po svém. To vaše výraznější, avšak ne pravé, si nepřeje rozhněvat okolí.
Závidím a zároveň přeju tu sebekontrolu a umění se přemluvit do dané věci těm lidem, kteří to dokážou - a jsme zase u toho. Jedno já vám říká, co byste měli udělat... a to druhé, co uděláte.
A co vy? Vnímáte sebe jako dvě já, kdy má pravdu jen to jedno a druhé dělá chyby. Či jak kdy je to druhé pravdivé nebo si myslíte, že jste to VY a zase jen VY?
Fantasie, s. r. o.
26. března 2012 v 20:39 | HanisShka
|
Blendy
Byla jsem jednou z grafiček naší fiktivní firmy, která se jmenovala Fantasie, s. r. o. (na příští rok asi zůstane název stejný, jen změníme předmět podnikání a myslím, že si tentokrát opravdu vyhrajeme :)).
Jednu z věcí, které jsem tvořila, bylo i logo. Co myslíte, má šanci na umístění v soutěži o nejlepší logo firmy?
