Nekončím... začínám!

20. července 2015 v 13:38 | HanisShka |  Můj deníček
Ahoj lidi,

už strašně dlouho jsem se neozvala... strášně dlouho a tak jsem nad tím přemýšlela.

Chci ze sebe udělat osobu takovou, jakou opravdu jsem a je na čase, abych to udělala a dopomůže mi k tomu můj dávný blog, které mu už je (po jednom formátu blogu) 7 let.

Formát blogu udělám i teď.

Tak se nelekejte, ale HanisShka se už opravdu vrací.
 

One Republic - vzpomínky zůstanou

29. července 2014 v 13:46 | HanisShka

One Republic - vzpomínky zůstanou


Kapela, která se mi vryla do srdce svou kreativitou a svým stylem hudby, se všude jen vyjímá. Ryan, charizmatický a talentovaný frontman kapely se může pyšnit i tím, že fanoušky nikdy nenechává na ocet. Jen já si to nemohla potvrdit, protože dehydrovaná a s bolavíma nohama už jsem nebyla schopná čekat další půl nebo hodinu venku před Incheba arénou, abych se s ním pozdravila a vyfotila se.

Je to zároveň kapela, která hraje naživo ještě lépe jak na studiovém albu. Ryan má zároveň zajímavý hlas. Když jsme byli na jeho koncertě, neslyšela jsem snad skoro vůbec, že by zpíval falešně. Podívala jsem se na záznam z Prahy, co je na YT a nemohla jsem se divit, jak moc falešně v určitých chvílích zpíval. Párkrát tam měl hlas i přiškrcený tak, že jsem si myslela, že o něj dočista přijde v dalších pár minutách. Pak je tedy všem jasné, že Ryanovi zkreslují nahrávací zařízení hlas. Jsem si opravdu jistá, že falešný byl během vystoupení snad jednou nebo dvakrát, ale na videu byl snad pořád.

Proto jsem ráda, že jsem je mohla slyšet naživo a potvrdit si domněnky, že zpívá nádherně.

Na záznam vystoupení, na kterém jsem byla (toto je sice v Hamburku, ale je to z Native tour, v březnu 2014) a vychutnat si to aspoň takto. S tím rozdílem, že k nám mluvil otevřeně a i když kolem mě všichni pořád jenom řvali, aspoň nějaká krásná slova si můžu z koncertu odnést.

Jen škoda, že i když jsme byli v 5. řadě, viděli jsme totální prd a minimálně půlce lidí kolem nás bylo jedno, jestli někomu šlapou na nohu, bouchají mobily a foťáky do hlavy či tahají za vlasy. Ty bych asi postřílela... já jak pitomec se snažila nikomu nic neudělat a tu snahu lidi před námi ocenili. Ale jinak? No, teď už je čas na OR!


Hudební zázrak jménem Ed Sheeran

29. července 2014 v 9:42 | HanisShka

HUDEBNÍ ZÁZRAK JMÉNEM ED SHEERAN


Člověk, který dokáže udělat atmosféru ohromného koncertu a všem ukázat, že ani pohledově se člověk nebude nudit, i když tam stojí jen jeden člověk, jeden hlas, jedna kytara a dva mikrofony, není člověk, ale Bůh.

Tak jako Michael Jackson vynikal v tom, udělat z koncertu životní zážitek, Ed dokáže jako jednotlivec docílit toho samého.

Ed nepatří mezi kluky, ze kterých by si jiní kluci brali příklad jako dokonalé tvářičky, dokonalého tělíčka a holky si braly z něho příklad jako ideálně vypadajího kluka či muže. Ale Ed má takové charisma, že je to každému jedno.

Své písničky dokáže ohnout tak, že z ní na živém koncertě udělá úplně jinou. A to všechno si vystačí jen se svou kytarou a hlasem. Tomuhle se říká opravdový talent. Dokázat na živém koncertě takový zázrak.

Myslím, že má slova už nemají dál žádný smysl, protože to musíte vidět.

 


One Republic & Midnight city LIVE v Praze - náhoda?

3. března 2014 v 23:10 | HanisShka |  Můj deníček

písnička Minight City začíná ve 3:55

Jo, udělala jsem si radost a s přítelem (původně jsem měla jít s mamkou) jsme si začli na OneRepublic živě - 16. února 2014 v Incheba Aréně v Holešovicích.

Musím uznat, že ten večer jsem z koncertu měla rozpolcené myšlenky. U mě je špatné to, že si to štěstí uvědomuju až příliš pozdě.

1. věc, která se mi ale vůbec nelíbila. Byli jsme dokonce i blíž, než je natáčeno toto video (byli jsme v 5. řadě od pódia?)... a z celého toho koncertu jsem Ryana (hlavního zpěváka) viděla (když to sečtu) max. 15 minut - a to je sakra málo.

Naštěstí u OneRepublic je zážitek je už jen naživo slyšet a tak z toho mám teď až moc dobré pocity. O tlačenici před arénou (nebo spíš za?) se nebudu ani zmiňovat. Předběhli jsme pěknou řádku lidí.

Jenom mi bylo líto, že měli to pódium tak nízko a že lidé kolem jsou prostě bezohlední. Asi v půlce (brzy, že?) představení jsem přišla na to, že na lidi okolo asi začnu kašlat, protože když jsem si dávala pozor, abych se na nikoho necpala, ti za mnou na to suveréně kašlali. Takže jsem se tak trochu nechala strhnout davem.

Ale co mi udělalo největší radost? Krátce po 3:55 je tam slyšet takové hysterické zakřičení... ano dámy a pánové, to jsem byla zřejmě já... :D

Určitě mnoho z Vás vidělo film Mrtví neklidní - je to strašně romantický a strašně se mi to líbí (pro mě kombinace hnusných zombies s napůl nesmrtelnou láskou - VRAŽDA!). V tomto filmu byla ve 3/4 filmu puštěna hudba od M83(zastavte mě jestli kecám nesmysly) s názvem Midnight City.

Zamilovala jsem se do ní. TOTÁLNĚ! Ale nesháněla jsem se po ní, neposlouchala ji dál. Prostě jsem měla pocit, že jsem něco chtěla udělat, že mi něco chybí (a když se do nějaké hudby zamiluju, pak mi sakra chybí, i když nevím, co to za hudbu bylo!). O půl roku později jsem slyšela tu písničku v reklamě na auto (značku si už vážně nepamatuju)... druhý den jsem tu písničku slyšela v televizi taky a myslela si, že je to stejná reklama... ale ne, to byla reklama na prací prášek (značku si taky nepamatuju!! :D).

A tak bylo rozhodnuto. Tu jsem si prostě naposlouchat musela. A tak jsem se do ní zamilovávala ještě víc a víc.

Dva dny na to, co jsem byla bezmezně zamilovaná do té písničky, byl koncert OneRepublic a já najednou chtěla jít na koncert M83 - byl by to také úžasný zážitek.

A zrovna při písničce Good Life mi to vynahradí?

Popravdě. V tu chvíli jsem měla srdeční infarkt a myslela jsem, že tam začnu brečet radostí. Tímhle mixem si totiž u mě šplhli až tak, že i kdyby začali hrát metal, tak je budu poslouchat.

Příběh podle skutečné událost - vyvolávání duchů

3. března 2014 v 22:53 | HanisShka |  Můj deníček
Vím, že s takovými věcmi by si lidé neměli zahrávat. Věděla jsem to i předtím.

Nestalo se nic vážného, ale stalo se něco, co mě donutilo konečně uvěřit.

Bylo mi 12? V té době jsem si myslela, že jsem Bůh ví jak velký machr a že všechno zvládnu napoprvé. Často jsem četla o médiu, které dokáže komunikovat s duchy prostřednictvím trojúhelníčku z nějakého speciálního dřeva (vážně si tyhle věci už nepamatuju, je to 6 let zpátky) a abecedy.

Sešly jsme se s jednou kamarádkou... snažily jsme se v pokoji udělat co největší tmu, ale za bílého dne to opravdu není lehké, když ve vedlejším pokoji máte mamku, která se kouká na film na počítači a může slyšet každého vaše slovo a skrz prosklené (ne úplně průhledné) dveře může vidět vaše siluety a co víc, osvětlení pokoje (taky jsem se pak nevyhla otázkám: proč jste měli zataženo?!).

Ale nějak se nám podařilo udělat si takové přítmý v tom pokoji.

Tak jsme začli nejprve s tím médiem. Samozřejmě, co myslíte? Byla jsem úspěšná? Ani náhodou :D Bylo to vtipný, jak jsem si myslela, že jsem mistr světa ve všem a v tomhle jsem tak pohořela. No, od toho jsme upustili.

Popravdě nepotřebovali jsme svíčky, nic.

Přešli jsme na "normální" vyvolávání - spojení rukou, zavření očí a odříkávání jednoduchých slov: "Vyvoláváme tě... tebe a tebe..." Vyvolávali jsme kamarádčinýho dědečka.

No... dlouhou dobu, co to kamarádka odříkala, se nic nedělo. Požádali jsme o nějaké znamení podruhé... přibližně pár desítek vteřin se nic nedělo. Chtěli jsme to zabalit (napsali jsme si dokonce i takovýto odvolávací zaříkadlo)... no... a potom mi spadla fotka.

Na poličce, zavěšené na zdi, jsme měli hodně pevných obalů a mezi nimi jsem měla zandanou fotku, aby nespadla. Nutno podotknout, že okna byla zavřená a průvan být taky nemohl. Druhá kamarádka seděla venku, mamka byla vedle v pokoji a nikdo jiný v domě nebyl.

No, určitě jste uhodli to, že ta fotka opravdu z ničeho nic spadla. A můžu vám říct, že i tahle pouze malinká věcička... nás pěkně vystrašila. Odříkali jsme větu na odvolání a rychle vypadli z pokoje ven za druhou kamarádkou.

No, kéž by to bylo všechno.

Doteď si spíš říkám, že to bylo jen tím, jak jsme přešli z vnitřku domu ven do lehkýho vánku. Že ta fotka byla na krajíčku a spadla zrovna v tu náhodnou chvíli.

Vyšly jsme ven za druhou kamarádkou... chvilku jsme tam tak seděly všechny tři na houpačce a nic neříkali. Začali mě svědit tváře, pořád jsem se škrábala. A pak jsem si všimla, že se škrábe i ta kamarádka, se kterou jsem jejího dědečka vyvolávala. Když jsem se jí zeptala, jestli jí něco svědí, odpověděla, že celé tváře.

Mám pár teorií z nichž jsem vám už většinu řekla. Stále nevím, jestli tomu, co se stalo, přikládat nějakou paranormální důležitost - připadá mi to spíš až moc směšný. Mé poslední dvě teorie - kamarádčin dědeček se nás snažil profackovat, co jsme to dělaly za kravinu A NEBO to byl opravdu přechod z tepla domu do chladnějšího prostředí.

Musela jsem se o to podělit. Zrovna jsem dostala chuť číst si nějaké strašidelné příběhy a tenhle jsem ještě nikam nezaznamenala.

Takže se nebojte, nepokouším se tu o nové povídky, o nové příběhy, o další rozvíjení mých "schopností" psát příběhy... opravdu jsem se jen chtěla podělit o něco, v čem mám spoustu teorií a nejvíc by se mi asi líbila ta, že jsme byly profackovány jejím dědečkem :D

Chceš také zhubnout? Výzva!

5. ledna 2014 v 21:40 | HanisShka |  Můj deníček
Tak trochu víc mě to chytlo a řekla jsem si, proč s tím nepomoct i ostatním a ukázat tak těm méně silnějším, že to všechno jde, když se chce.

Pokud máte zájem, ozvěte se mi do mailu a napíšu vám více informací. Není to žádný fake, žádný podvod, nic. Jídelníček a pokyny Vám mohu poslat do konce tohoto týdne (do neděle) přesně zpracovaný. Jídelníček pak dle vašeho přání můžu rozpracovat do různých dnů.

Takže kdo má zájem, napište mi na můj mail: handa.pet@seznam.cz

Nechci za to nic, jen pomoct a mít pak dobrý pocit, že jsem někomu pomohla :) Sama si budu procházet tím, čím si budete procházet vy, takže nezoufejte :) nebudete v ničem samy :)

Projekt 365 dní trochu jinak

5. ledna 2014 v 21:09 | HanisShka |  Můj deníček
Rozhodla jsem se, že se znovu vrátím ke svému blogu v trochu jiném smyslu. K takovým věcem mě nejvíce inspiruje můj přítel a jedna známá, která myslím v mém životě udělá jeden z největších kroků, které jsem měla udělat už dávno.

Nyní, tedy spíše od úterního dne, nebo ještě nevím, kdy budu stíhat dávat vše dohromady a vše potřebné si vůbec nakoupit, začínám projekt 365 dní po svém.

Jedná se tu o to, že má váha už opravdu nepatří mezi ty pěkné, co se mi i dřív líbily a za svou postavu jsem se nestyděla. Teď se pomalu stydím i před svým přítelem a to mi žádné výtky neříká.

Teď je už opravdu čas to změnit. Jsem mladá a chci si svůj život koučovat, jak se správně má.

Projekt 365 hubnoucích dní bude muset být pravidelný a i když se Vám tu neozvu, nezoufejte. Myslím, že tento projekt může pomoci i někomu z vás a proto vidím pravidelnost tohoto projektu ještě důležitější. Později budu články doprovázet i fotkami a na konci roku - dobře, nebude to přesně 365 dní, ale méně - vám sem dám fotku "PŘED A PO".

Možná tento článek vnímáte jako chaos v textu, já to tak vnímám také. Ale chci se vrátit zpět na blog a udržet tento blog v "živém režimu" hodně dlouho. Tohle je vlastně vše, co mi vydrželo nejdýl. Tento blog. A pauzy se taky někdy potřebují dávat. Teď se snad ale usměrním a povím vám zase něco o svém životě... a možná vám i pomůžu.

Zatím se mějte, Vaše HanisShka

Konečně pravé léto! Voda a přátelé!

25. července 2012 v 13:26 | HanisShka |  Můj deníček

Od zítřka konečně začínají ty pravé prázdniny. To pravé libové začalo už před prázdninami, ale také rychle skončilo - hned dalším dnem, kdy se ještě muselo jít třikrát do školy. Já samozřejmě nešla, ale to je jiný příběh.

Ještě stále mám v hlavě ten den vysvědčení, kdy jsem si slíbila, že tyhle mé "poslední" prázdniny budou stát za to a na školu nebudu ani myslet. Ale jak šíleně jsem se spletla. V ten den jsem měla šílenou migrénu a od tý doby jsem ji naštěstí neměla. Ale hned jsem měla předpokládat, že je to pro začátek prázdnin špatné znamení. A také bylo. Nic se nedělo - teda skoro nic :) Pár dní z těch 25 mě naštěstí zachránilo - hlavně s Káťou a narozeninová oslava s Lůcou.

Ale teď se to konečně rozjíždí. Možná to tak vnímám i proto, že na začátku srpna mám narozeniny a vždy se na ně strašně těším, protože je to zase krok blíž budoucnosti. Tentokrát mi však bude 18, tak to bude trochu magický srpen.

No a zítra odjíždíme s kámoškami na Mácháč! Bude to ten nejlepší víkend z celého letošního roku! Sice se vůbec netěším na tu 10 kilometrovou túru, ale budu se snažit to přežít (přemýšlím, že si to tam těch 80 kiláků zajedu na kole a tu túru si pak taky odjedu na kole :D, ale takovej blázen zase vůbec nejsem!).

A co vy, studenti? Jak si užíváte své prázdniny? Už máte po maturitě, či teprve přecházíte na střední školu?

David Guetta ft. Chris Brown and Lil Wayne - I Can Only Imagine

24. července 2012 v 21:57 | HanisShka

Sem tam sem prostě přidám video, které mě nějak uchvátí či chytne za srdce a patří mezi novinky. Tak začneme tímhle videem. Můžete tam vidět Chrise Browna, Davida Guettu a Lil Waynea :) Pro fanoušky těchto tří celebrit bude tahle hudba určitě k poslechu skvělá. Já popravdě nejprve trochu ohrnovala nos nad tím stylem a celkově nad klipem, ale postupem času jsem si k tomuhle stylu našla cestu a pomalounku se mi začala líbit.

No, co to hlavně způsobilo? Myslím, že to byly hlavně ty přestupy z "jemnějšího" zpěvu do "nezávislého" rapu. Celkově Chris Brown má hodně příjemný hlas na poslech a často je lepší radši ani nevědět, o čem zpívá (milovníci sexu se v jeho novém albu Future určitě najdou).

A co vám? Líbí se vám tahle písnička od prvního poslechu, či vám stačilo prvních 10 vteřin na to, abyste zjistili, že vám za to váš čas nestojí?

Hlavní náplň mých prázdnin? Autoškola

24. července 2012 v 21:52 | HanisShka |  Můj deníček
Konečně jsem si udělala čas a hlavně vyřešila problém s přístupem k internetu - hold někdy se můj notebook zblázní a já musim udělat obnovu systému, aniž by to ten můj malej blázínek vyžadoval, ale co naděláme - pomohlo to, tak se radujme - nebo aspoň já :D

Jak už zní nadpis článku, většina času... nebo spíš mých myšlenek, se toulá hlavně k autoškole. Mám za sebou snad už 10 jízd a zbývají mi pouze 4! do závěrečných zkoušek. Držte mi palce, ale zatím mi to snad po Hradci Králové tak trochu šlo. Někdy jsem jezdila líp, někdy hůř :D Ale myslim si, že takovej člověk by za volant sednout neměl... možná po pár měsíců, letech... spíš těch letech... se za tím volantem zabydlím... ale zatím mě to baví :))

Sice tu udělám reklamu, ale myslím, že si to pan Průcha zaslouží za své skvělé chování k uchazečům o průkaz - a učí toho opravdu hodně :)) Takže kdybyste bydleli v okolí Nového Bydžova či Hradce Králové... myslím, že Průchova autoškola je opravdu tou nejlepší volbou - a za dost dobrou cenu :))


Kam dál